Mnoho jachtařů má bezmeznou a až nekritickou důvěru k družicovému navigačnímu systému GPS. Jako u každého technického prostředku však nelze ani u tohoto předpokládat, že jeho spolehlivost bude stoprocentní. Kdo tedy bude spoléhat jen na údaje svého GPS přijímače může někdy "splakat nad výdělkem". O tomto nás mohou přesvědčit dva příklady uvedené v časopise Yachting World č. 11/98, které si dovoluji rovněž okomentovat.

První popisuje nedávný úspěšný pokus o proniknutí do počítačové sítě řídícího centra systému GPS skupinou počítačových "hackerů", která si dala název MOD (Masters of Downloading). Naštěstí byla včas tato skutečnost odhalena, a tak nezpůsobila nějaké škody. Je zřejmě, že zásahem do systému mohlo dojít k jeho vyřazení z činnosti nebo k hrubému ovlivnění jeho přesnosti. Je zřejmé, co se stane, když například navigujeme s GPS v blízkosti pobřeží nebo nebezpečných míst a nestaráme se o pravidelné zaznamenávání polohy do mapy a jejímu zápisu do lodního deníku. To už ani neuvažuji případ, že někteří naši "taky kapitáni" (setkal jsem se s takovými) jsou rádi, že na GPS přijímači dovedou nastavit údaje pro vložení plavebního bodu (mnohdy vyčtené jen z pilotu), aktivovat ho a pak již jenom kormidlují na střed stupnice CDI. Pevně věří tomu, že je to absolutně bezpečné a nic se nemůže stát, a že není třeba znát jiné metody navigace. Není těžké si domyslet co, se může stát, když těsně před vjezdem do nebezpečných míst padne noc, mlha nebo zhasne displej GPS.

Druhý případ je velmi poučný a nezávisí na vyšší moci nebo zlovůli někoho jiného. Šlo o 35 stop dlouhou jachtu ve vlastnictví jedné americké státní organizace vedenou zkušeným kapitánem. Ta najela v noci za jasného a klidného počasí na skalisko a potopila se. Tříčlennou posádku se podařilo zachránit. Podle výsledků vyšetřování byla navigace prováděna pomocí GPS přijímače odečtením hodnoty kormidelního kursu (Coarse to Steer) k dalšímu plavebnímu bodu v okamžiku jeho aktivace. (funkce Go To). V tomto čase však vydala pobřežní stráž US Coast Guard varování, že může dojít v této oblasti ke zhoršení přesnosti ve stanovení polohy až na 300 m a doporučila věnovat pozornost vizuální navigaci. Důvodem bylo, že zřejmě došlo k údržbě na některých družicích v době jejich průletu nad danou oblastí.

Co k tomu dodat. V článku se bohužel neuvádí další podrobnosti. Například v jaké minimální vzdálenosti byl veden kurs od nebezpečných skalisek, na jachtě byl GPS přijímač jen u navigačního stolu a proto byl posádce tedy udán kormidelní kurs v době dosažení plavebního bodu a byla dále prováděna kontrola polohy atd. ? Přesto je možné využít tohoto případu k upozornění na některé chyby, kterých bychom se měli v takovýchto situacích vyvarovat.

Pokud skutečně došlo k udání kormidelního kursu bez následných kontrol polohy, tak je to v oblasti proplouvání kolem nebezpečných míst vyložený hazard. To jasně mluví proto, aby GPS přijímač byl k dispozici u kormidla a navigovalo se pomocí funkce XTE (Cross Track Error - odchylka od kursu k aktivovanému plavebnímu bodu vyjádřená v Nm). Jinak i v případě pečlivého kormidlování nevíme, co s námi dělá třeba proud.

Výše uvedené dále těsně souvisí i s otázkou v jaké minimální vzdálenosti má být veden kurs od nebezpečného místa (viz situační obrázek). Lze spekulovat, že nejlepším případě to bylo asi 100 m a předpokládejme, že kormidelník pečlivě dodržoval udaný kurs a nebyl tam žádný proud. Běžně dosahovaná nepřesnost ve stanovení polohy GPS přijímače se v praxi pohybuje kolem 50 m (naše poloha je s pravděpodobností 0.95 v kruhu o poloměru R = 50 m). S touto hodnotou v praxi řada navigátorů často chybně počítá. Měli bychom vždy brát udávanou teoretickou hodnotu poloměru o velikosti 100 m. U nebezpečných míst ho doporučuji minimálně zdvojnásobit. (a radši více v závislosti na plavebních podmínkách). Já osobně v takových případech volím hodnotu 300 až 500 m. To vše v případě, že na mapě je uveden souhlas s datumem mapy pro GPS a ten je také na GPS přijímači nastaven. Pokud tomu tak není, pak musíme volit i za normálních plavebních podmínek hodnotu ještě vyšší. Pozor, že na některých místech (např. u Kapverdských ostrovů) dosahují rozdíly mezi mapou a skutečnou polohou hodnot až 3 Nm.

Případ si ještě vynucuje položení dalších dvou otázek. První je, zda mít trvale zapnut VHF radiotelefon u pobřeží a druhá, zda mít a sledovat zprávy na Navtexu. Z obojího se totiž můžeme předem dozvědět, i co se děje v provozu systému GPS a včas se na tuto situaci připravit. Kdo chce skutečně bezpečně plout, tak se nikdy nespoléhá jen na jednu navigační metodu, ale vždy má připraveny náhradní varianty. Pravidla dobré plavební praxe nejsou totiž určena jen pro potřeby složení kvalifikační zkoušky.