Systém GMDSS se přirozeně přímo i nepřímo dotýká provozování sportovního a rekreačního námořního jachtingu. Jachty se pohybují na mořské hladině a tím jsou účastníky lodní dopravy. V případě tísně je jim ve smyslu konvence SOLAS poskytována pomoc prostředky, které jsou vybaveny podle doporučení GMDSS a používají definované postupy při záchranných akcích.

Dále řada jachet používá komunikační a záchranné prostředky, které jsou součástí infrastruktury systému GMDSS. Jde především o VHF radiotelefon, MF/HF lodní stanice, Navtex, a EPIRB. U těch bohatších majitelů jachet se jedná pak ještě o stanice A, B, C a bóje EPIRB - E používané v družicovém systému Inmarsat.

Pokud si pořídíme vybavení zahrnuté do prostředků GMDSS musíme očekávat i požadavky na registraci a na znalost jejich použití a obsluhy. Navíc je třeba si uvědomit, že i když nebudeme mít na jachtě technické prostředky plně kompatibilní s požadavky GMDSS v okamžiku vlastní záchranné akce nebo při spoluúčasti je třeba znát jak takový systém funguje. Je to z důvodu nejen zvýšení šance na vlastní záchranu, ale i proto, jak účinně pomoci druhým tísni nebo alespoň při záchranné akci nepřekážet.

Jakmile vyplujeme na moře stáváme se vlastně součástí lodního provozu a tedy vstupujeme do prostředí, které je dnes zabezpečováno systémem GMDSS. V neposlední řadě znalost jeho základních principů přispěje k tomu, abychom nevyvolali planý poplach, který může druhé zbytečně uvrhnout do nebezpečí a neúčelně vydané prostředky na naší záchranu mohou posloužit lépe jinde.

Služby poskytované GMDSS

GDMDSS je definován jako souhrn funkcí a technických prostředků, které kdekoliv na moři umožňují realizovat tři základní fáze záchranné akce - zachycení žádosti o záchranu, řízení a organizace průběhu a provedení záchrany, včetně prevence vzniku tísňových situací a přístupu k telekomunikačním službám. K tomuto účelu byly definovány tyto funkce systému:

• Vysílání tísňového volání z lodě do záchranného centra minimálně dvěma nezávislými prostředky užívající rozdílné radiokomunikační služby.
• Příjem tísňového volání je možné předávat přes více prostředků na lodě nebo letadla v bezprostřední blízkosti lodě žádající pomoc.
• Vysílání a příjem tísňového volání mezi loděmi.
• Vysílání a příjem pro komunikaci při koordinaci vyhledávání a záchrany.
• Vysílání a příjem pro komunikaci v místě provádění vyhledávání a záchrany (“on scene”).
• Vysílání a příjem signálů pro lokalizaci lodě v tísni.
• Vysíláni a příjem námořních bezpečnostních informací.
• Vysílání a příjem pro obecnou radiovou komunikací pomocí pozemních radiových systémů nebo sítí.
• Vysílání příjem pro komunikaci na lodi (“bridge to bridge”).

Základní nástrojem pro naplnění výše uvedených funkcí je především technologie digitálního selektivního volání - DSC (Digital Selective Calling) realizovaná na radiokomunikačních prostředcích svým dosahem pokrývající oblasti definované oblasti A1 a A4.

Prostředky splňující požadavky GMDSS jsou povinné u lodí s výtlakem větším než 300 tun a pro všechny lodě pro osobní přepravu nezávisle na druhu jejich vlastnictví. Tato povinnost se tedy nevztahuje na rekreační plavidla, která slouží pro sport a vlastní dopravu, pokud nepřesahují výtlak 300 tun.

Oblasti pokrytí a technické prostředky

V rámci GMDSS jsou definovány čtyři oblasti pokrytí A1 až A4. V těchto oblastech je pomocí stanovených radiokomunikačních prostředků pobřežních stanic prováděno sledování - monitorování tísňových volání pro zahájení, řízení a provádění záchranných akcí a pro vysílání bezpečnostních informací (meteo a navigační varování):

• A1 - pobřežní stanice s DSC na velmi krátkých vlnách VHF (do 20 Nm od pobřeží) - VHF radiotelefon s DSC, EPIRB (121,5 MHz), SART transpordér
• A2 - oblast, která vyjma A1 je nepřetržitě v dosahu středních vln (MF) monitorována pobřežními stanicemi pomocí DSC (do 100 Nm) - MF radiostanice, přijímače Navtex, EPIRB 406 MHz,
• A3 - oblast, která vyjma A1 a A2 je pokryta prostředky družicového systému Inmarsat od 70N do 70S - stanice Inmarsat A, B a C a EPIRB E nebo HF stanice s DSC,
• A4 - polární oblasti mimo A1, A2 a A3 - krátkovlnné (HF) radiostanice s DSC.

Záchranná a koordinační centra MRCC (Maritime Rescue Coordination Cenre) jsou rozmístěna po celém světě podle oblastí spravovaných jednotlivými přímořskými státy. Kromě základních požadavků na technické prostředky GMDSS je definována řada dalších doplňkových vlastností (například u VHF možnost hlasové komunikace na kanálech 16, 13 a 6) a počty jednotlivých technických prostředků (například počet VHF stanic, SART transpordérů, …) pro lodě různých velikostí a určení (např. pro záchranné lodě, záchranné vrtulníky, nákladní lodě o určité tonáži atd.).

Technologie DSC

Většina našich jachet je vybavena VHF radiotelefonem, kde tísňové volání nebo žádost o komunikaci je realizována hlasem na kanálu č. 16. Kdo je vybaven MF lodní stanicí, tak používá tísňový a volací kmitočet 2 182 KHz. Veškeré informace jsou tedy předávány pouze hlasem a vysílání a příjem je tedy pomocí přenosu analogových signálů. Z praxe víme, že takový způsob přenosu je často zkreslen šumem nebo ztrátou signálu. K tomu přistupuje možnost zkreslení nebo neporozumění vlivem použitého jazyka mluvčích (i rodilý Angličané si často nerozumějí). Důsledkem může být zpoždění tísňového volání, zkreslení volání, falešný poplach apod. Při tomto způsobu ovšem také mohou tuto komunikaci zachytit i stanice, kterých se to vůbec netýká. To mimo jiné značně znesnadňuje například řízení a koordinaci záchranných akcí. Ještě jeden moment je třeba jachtařům připomenout. S příchodem GMDSS a DSC přestává trvalé monitorování tísňových kmitočtů na 16 kanále. Přesto bude jistě nějakou dobu především řada pobřežních stráží tento kanál monitorovat, ale do budoucna se na to nelze dlouho spoléhat.

Tyto nevýhody odstraňuje použití digitálního přenosu signálů DSC, kde rozpoznání jednotlivého druhu komunikace (tísňová, pilná, bezpečnostní a běžná) je zakódováno spolu s devítimístným identifikačním číslem - MMSI (Maritime Mobile Service Identity) do takzvaného komunikačního protokolu. Číslo MMSI je vždy výlučné. První tři místa u mobilní stanice jsou určena pro číslo země a další identifikují vlastní loď. V případě, že se jedná o pobřežní stanici pak tomu předchází vždy dvě nuly. Celý proces komunikace je standardizován do podoby tzv. komunikačního DSC protokolu. Ten v případě tísňového volání obsahuje i údaje o poloze, které jsou vkládány automaticky (výjimečně ručně) z přijímače družicové navigace GPS nebo jiného pozemního navigačního systému (např. Loran C).

Na VHF radiotelefonu je protokol DCS přenášen na vyhrazeném kanálu č. 70 a u MF lodní stanice na kmitočtu 2 187,5 KHz. Obdobně jsou vyhrazeny kanály na HF stanicích a v družicovém systému Inmarsat. Řízení a obsluha komunikace se děje pomocí kontroléru DSC, který obsahuje ovládací klávesnici a displej. Pomocí DSC kontroléru je možné volit komunikaci jak s určitou stanici, vybranou skupinu stanic nebo se všemi stanicemi v dosahu. Kromě toho je možné mít přístup do veřejné korespondence a privátních volání. Pro každý druh komunikace a radiokomunikační prostředky jsou v GMDSS stanovené postupy, které je nutné znát a dodržovat.

Z toho, co bylo uvedeno vyplývají pro naše jachty vybavené radiovými prostředky s DCS dvě podstatné skutečnosti. Jednak je nutné provést registraci u národního úřadu a obdržet MMSI číslo (u nás na Českém telekomunikačním úřadu), ale také vlastnit oprávnění pro jejich obsluhu (General Operation Certificate - GOC certifikát). V současné době se připravuje nový telekomunikační zákon a následné prováděcí vyhlášky kde budou specifikovány podmínky pro registraci a získání certifikátu GOC. Z dokumentů GMDSS vyplývá, že pro něj bude třeba mít platné "Všeobecné vysvědčení radiotelefonisty" a praktický kurs. Bohužel kurs po ukončení činnosti střediska při Námořní plavbě nelze dnes uskutečnit u nás, ale v zahraničí - například v Polsku, Německu nebo Anglii.

Pro naše jachty je možné při nových nákupech doporučit VHF radiotelefony, které mají možnost později připojit kontrolér DCS. Jako příklad může posloužit RS 8300 SOS, RS 8400 SOS od fy Shipmate nebo AXIS 1400 od fy. Navico. EPIRB bóje V rámci systému GMDSS se používají EPIRB (Emergency Position Indicating Radio Beacon) vysílající tísňový signál na kmitočtech:

• 406 MHz,
• 406 a 121.5 MHz,
• Inmarsat E (L pásmo - 1.6 GHz).

Tyto bóje musí být registrovány (naprogramovány jménem lodě a identifikačním číslem). Jsou doplněny halogenovým signálním světlem. Bóje musí být schopné provozu minimálně 48 hodin. Vyrábějí se v provedeních pro automatického nebo ručního spouštění, v plovatelném nebo neplovatelném provedení a umožňují provádět průběžné vlastní testování. Bóje (hlavně jejich lithiové baterie) podléhají pravidelné servisní kontrole, o které je nutno mít na lodi potvrzení. Životnost těchto bójí je více jak deset let.

Tísňový digitální signál o výkonu do 5 W na kmitočtu 406 MHz je využíván rovněž pro lokalizaci bóje pomoci dopplerovské metody měření. Pro představu přesnost 1 Nm je možné dosáhnout během jedné hodiny ve středních šířkách a do 2,5 hodiny kolem rovníku . Ve světě je umístěno 22 monitorovacích stanic, které zachycené tísňové volání předávají do koordinačních a záchranných center. Čas rozpoznání tísňového volání - alarm v záchranném centru pohybuje do 20 minut. Kmitočet 121,5 MHz byl obdobně používán v předešlém systému Cospas - Sartsat. a je součástí leteckého bezpečnostním systému. Pomocí transpordéru na palubě přelétávajících letadel je možné zachytit a předat tísňové volání do námořního záchranného centra. Při konečné fázi záchranné akce, je ho možné využít vyhledávaní v dosahu do 20 Nm .

V poslední době se na trhu objevily ne právě levné bóje vybavené přijímačem GPS - označované jako GPIRB nebo infračerveným rozhraním pro vzdálený přístup k údajům o poloze z GPS nebo jiného navigačního systému.

Pro vybavení jachet je třeba doporučit především EPIRB bóje vysílající na obou kmitočtech. Kmitočet 121,5 MHz může do jisté míry nahradit funkci ne právě levného transpordéru SART. Na stejném kmitočtu pracují i osobní EPIRB, které mohou posloužit pro alarm a vyhledání v případě “muž přes palubu”. V této kategorii jsou například dostupné EPIRB Kanad 406 (480 GBP), ACR 406 (900 GBP) nebo Sailor 406 (1900 DEM).

Navtex

Tento systém pro přenos textových varovných, meteorologických a navigačních zpráv ja na našich jachtách dosti používán. Vysílá na celosvětovém kmitočtu 518 KHz a pokrývá 16 oblastí NAVREA. V současné době se uvažuje o rozšíření vysílaní meteo zpráv ve větším rozsahu než je tomu doposud. Stejné infpmace jsou dostupné v rámci sítě SafetyNet na terminálech Inmarsat C.

Pro naše jachtaře je možné doporučit především levný přijímač Nasa Target Pro (260 GPB) s vystupen na LCD displej.

Vyhledávací a záchranných transpordér SART

Zařízení SART (Search and Rescue Transporder) slouží v GMDSS při záchranné akci v dosahu palubních radarů záchranných lodí, letadel a vrtulníků (minimálně do 5 Nm). Transpordér vysílá modulovaný signál na kmitočtech od 9,2 do 9,5 GHz (X - pásmo), který na obrazovkách radarů vyvolává značku v podobě tečkované úsečky. Podle toho lze provádět jak přiblížení, tak vyhledání zachraňované lodě i za snížené viditelnosti.

Transpordéry jsou cenově srovnatelné s EPIRB bójemi. Pro naše jachty je dostatečné mít především řádný radarový odražeč a jak bylo výše uvedeno EPIRB s oběma kmitočty.

GMDSS v praxi

Jak funguje systém GMDSS v praxi je možné ukázat na ilustrativním příkladu uvedeném na obr. 1. Na tomto příkladě je zároveň možné demonstrovat jak v GMDSS jsou realizovány jednotlivé fáze - zachycení tísňového signálu, vyhledání objektu v tísni a vlastní záchrana.

Po aktivaci bóje EPIRB na záchranném ostrůvku je její signál zachycen prolétající družicí a předán přes pozemní stanici CES (Coastal Earth Station) do příslušného záchranného koordinačního centra. Tady se provede identifikaci údajů z registrované bóje, zahájení procesu lokalizace EPIRB a poté organizace záchranné akce. Koordinační centrum organizuje a řídí celou akci, až do její ukončení. Podle oblasti, kde se nachází záchranný ostrůvek jsou nasazeny záchranné vyhledávací prostředky: vyhledávací loď, vrtulník, letadlo patřící příslušnému záchrannému centru SAR (Search And Rescue) nebo jsou požádány o spolupráci ostatní plující lodě v okolí. Jakmile je nalezen a identifikován záchranný ostrůvek nastává konečná fáze záchrany - vyzvednutí trosečníka na záchranou loď nebo vrtulník. Pro komunikaci všech účastníků záchranné akce se podle dosahu používá VHF, MF, HF a Inmarsat radiokomunikačních prostředků s DSC. To umožňuje volat určitý záchranný prostředek nebo jeho skupinu a tím účinně řídit celou záchrannou akci.

OBR. 1 Příklad záchranné akce v GMDSS

Literatura a informace o GMDSS

Závěr

Uvedení systému GMDSS do provozu je vytvořen další důležitý krok k růstu bezpečnosti plavby na moři. I když naše jachty ještě dlouho nebudou vybaveny v souladu s požadavky GMDSS je třeba být o něm informován.

A přání nakonec - vyjma příjmu varovných a navigačních zpráv GMDSS nikdy nepotřebovat.