Dnes, 28.1.2000, přistálo v Praze letedlo společnosti Swissair s legendou českého jachtingu na palubě. Na letišti ho slavnostně uvítali zástupci Českého svazu jachtingu ing. Karel Bauer a ing. Petr Ondráček, CSc. Réčko bylo při tom. Richard Konkolski poskytl našemu časopisu exkluzivní rozhovor.

Ré: Vítám Tě jménem svým i našich čtenářů doma. Jaké jsou Tvé pocity po tolika letech?

R.K.: Je to 18 let. V podstatě jsem nikdy neočekával, že se vrátím. Když jsem odcházel pryč, odcházel jsem za určitým cílem. To co jsem měl v úmyslu, toho jsem dosáhl. Nevěřil jsem tomu, že se tady něco změní, ale že to čeho dosáhnu, zůstane. Samozřejmě, když se člověk po osmnácti letech vrátí zpátky, je to zvláštní pocit, člověk stojí a doslova se třepe. Musím říct, že když jsem odjížděl, tak jsem brečel jak malý kluk. Opouštěl jsem Polsko, stál za kormidlem a brečel, ale nebrečel jsem dnes. Je to příjemný pocit. Musím říct, že prostě řada lidí mi tady celou dobu fandila, držela mi palce a nebála se udržovat se mnou kontakt. Dokonce i v tisku, rozhlase a televizi bylo po mém odjezdu absolutní ticho. Byla to určitá odvaha médií v té době těch lidí, že se na mě nevrhli. Je tu prostě celá řada příjemných pocitů, když se člověk vrací domů. Doma je doma.

Ré: Jak dlouho se hodláš zdržet, můžeš potvrdit, že se zúčastníš srazu jachtařů v Libštátě?

R.K.: Jsem tady necelé tři týdny, samozřejmě můj program je nabitý a pochopitelně musím vidět rodinu, mám s sebou syna, takže bych s ním chtěl zůstat pár dnů v Praze, aby si ji prohlédl, pak samozřejmě jedeme na Bohumínsko, kde mám řadu příbuzných plus mám už několik besed zorganizovaných s jachtaři na ostravsku. Na Libštátě budu.

Ré: Jak hodnotíš fakt, že loni v prosinci Ti ČSJ udělil čestné členství? Na internetu jsme v poslední době mohli číst různé názory.

R.K.: Na internet bych já mohl dát stokrát tolik informací, než které tam jsou. Já jsem se snažil vyhýbat kontraverzím a dával jsem tam věci až když mí fandové a jiní říkali: "Něco už s tím musíš udělat". Jsem rád že to prostě konečně skončilo nebo alespoň doufám, protože tyto pindy starých bab nikam nevedou. Jinak já jsem jachtařem roku čtyřikrát v různých zemích, takže jedno čestné uznání navíc nehraje tak velkou roli. Pro mne to má ale na druhou stranu cenu v tom, že je to určitý symbol ukončení určité éry. Jsem samozřejmě rád, a jsem vděčný předsednictvu, že to konečně dali dohromady, že to prošetřili, projednali a že z toho udělali nějaké závěry a že se věc uvedla na správnou míru a že to mohu odložit stranou. Já osobně jsem s tím byl vyrovnán ale moje žena, na té se to odrazilo též. Všechny věci samozřejmě četla i ona. Byla z toho rozladěnější, poněvadž znala podstatu toho a jako žena je mnohem citlivější. Já jsem rád že to, co jsem za celá ta léta dělal, není nadarmo, že toho bude využito jaksepatří.

Ré: Čtenáře internetového časopisu bude jistě zajímat, jaký má internet význam pro Tebe?

R.K.: Vždycky jsem očekával novou technologii, vždycky jsem byl připraven ji maximálně využívat. Třeba i v BOC jsem používal satelitní komunikaci v roce 86, měl jsem speciální computer, pořídil jsem si speciální anténu, kterou jsem s pomocí dalšího autopilota zaměřoval na satelit. Já jsem byl na nové technologie vždy připraven. Teď mám nakonec dvoje internetové strany. Internet má obrovský význam z hlediska budoucnosti a skýtá ohromné možnosti. Je to ohromná věc. Já v tom vidím budoucnost a je třeba to maximálně využít.

Ré: Co Ty a moře dnes, plavíš se vlastně v současnosti?

R.K.: To je těžké. Já bych mohl jezdit jak moc bych chtěl. Mě každý zve, abych plul nebo dělal školení a podobně. Niké stojí na břehu stále ještě. Mám za sebou samozřejmě nejrůznější plavby na jiných lodích. Já svou roli vidím v tom, abych nyní předal to, co jsem viděl a zažil. Nicméně to vše je především otázkou času. V hlavě se mi rodí množství témat, na která by mi nestačil život. Nakonec kolikrát můžu jet kolem světa. Třikrát, čtyřikrát, ok, ale pětkrát… Snad kdybych startoval v nějakém závodě, měl perfektního sponzora a loď, se kterou bych byl schopen něco dokázat tak nakonec proč ne. Nakonec ale je tu vždy otázka priorit. Dnes cítím, že moje prioritní úkoly jsou jinde. Svoji loď jsem začal dávat dohromady loni, ale zlomil jsem si ruku v zápěstí, takže jsem zase skončil. Letos ale počítám s tím, že na Niké opět vypluji.

Ré: Tvé plány do budoucna v Čechách? Chystáš třeba zase nějakou knihu?

R.K.: Pro mne by nebyl problém sednout a napsat knížku. Dříve jsem byl schopen napsat knihu za dva, tři měsíce. Všechno je ale o tom, že musím z něčeho žít. Navíc mám teď přeci jen problémy s češtinou. Zatím nic takového nechystám.

Ré: Na závěr obligátní otázka: Chtěl bys něco vzkázat čtenářům Réčka?

R.K.: Ano. Srdečně je zdravím. Děkuju všem fandům, těm co mi drželi palce a co se nebáli udržovat se mnou kontakt a předpokládám, že mezi nimi jsou i ti, co mi kdysi pomáhali, těm samozřejmě děkuju za pomoc. V Réčku je celá řada informací, stojí za to ho číst.

Ré: Děkuji za rozhovor a přeji příjemný pobyt doma.

ptal se Petr Zajíček