Vzhledem k tomu, že byl začátek května , foukal pořádný Scirocco, který jsme ( na doporučení šéfa místního kapitanátu) prozíravě nechali vyřádit . Přístav pro sportovní plachetnice v Novim Gradu na Istrii je dobře chráněn proti vlnobití a při pohledu odsud nevypadají vlny v dálce nijak výhružně. Po třech dnech čekání v přístavu jsme vypluli řádně nažhavení a s přesvědčením, že nějaké "doznívající vlny" nás hned nerozhází. Kapitán a bootsman byli zajisté mořeznalí, včetně mořské nemoci. Zbývající čtyři z posádky byli na pořádné vodě poprvé.

Toho historického dne jsem měl službu v kuchyni. Snídaně proběhla klidně v laskavé náruči přístavu. Poté motor statečně zdolával nápory větru a vln, aby nás dostal na širé moře, kde mohly být bezpečně vytaženy plachty. Protivítr sílil, vlny mohutněly. Muži na palubě se činili, vítr jim rval plachty z rukou a mořská voda od přídě je v gejzírech zchlazovala. Já jsem byl v prostoru kuchyně pohazován od mantinelu k mantinelu a připadal jsem si jako boxerský pytel pod údery Muhammada Aliho. Ve vzácných chvílích koncentrace jsem přemítal, jak ten oběd dodělám, aniž bych nedobrovolně spáchal harakiri kuchyňským nožem. Povel: kuchař na palubu ! mi zazněl jako vysvobození.

Moje pomoc však nedorazila. Po třech schůdcích se "kontinentální snídaně" rozhodla, že neopustí podpalubí, ale moje útroby. To vše bleskově a bez výstrahy. Od této chvíle jsem se stal něčím mezi medůzou a opilým námořníkem v těžkém stádiu. Co dělat při mořské nemoci jsem věděl, ale aplikace v praxi byla horší. Práce na palubě - v tomto stavu - už nepřipadala v úvahu. Určitě bych v tom vichru předvedl ukázkového"muže přes palubu". Na nasazení léků bylo již pozdě. Zatímco hledám místo, kde spočinutí bude lehké, zaskřípe dekl v lyžinách a do podpaludbí se sesunou další dva zelení námořníci. Nemluví, jen sténají a hledají pelech. Takže v tom nebudu sám. Vzápětí mě napadá myšlenka: co ti tři nahoře? Na teplé jídlo mohou zapomenout a na vystřídání rovněž. Vrtalo mi hlavou jak je možné že další nováček, v pořadí čtvrtý, nemá zatím žádné potíže a maká na palubě jakoby nic. Později se ukázalo, že je pilotem z povolání, takže nějaké houpání nahoru a dolu nebo příčné kývání není proti balancování s jeho strojem nic.

Začalo se smrákat. Kapitán symbolicky houkl do podpalubí, cože bude s večeří a začal pořádat tatranky. Bylo to skutečně k popukání. Na palubě byli tři maximálně vytížení muži a v podpalubí tři bezvládní, kteří s pocitem viny prosili za odpuštění všech svých hříchů a slibovali sami sobě, že budou v dalším životě moc hodní, jen ať je konec tomu utrpení. Kalich hořkosti ale museli vypít až dodna. Čas od času nás pohladilo kapitánovo teplé slovo ve smyslu, jak dlouho se ještě chceme válet.

Dobře míněnou radu jíst, pít a vyprazdňovat se kudy to jde, jsme začali realizovat až po dvanácti hodinách bezvládí. To vyprazdňování bylo samo o sobě oříškem. Paluba nepřipadala v úvahu, i když za příznivých podmínek by bylo velmi příjemné "dřepět na dřevěné plošince a se sluncem nad hlavou pozorovat ubíhající vodu. O tom jsme však mohli jenom snít. Zbývala trasa lože -WC, které bylo důmyslně ukryté v kabince vedle ploutvové skříně. Vzhledem k tomu, že jsme neznali umístění vypínačů, bylo třeba absolvovat trasu v naprosté tmě. Mimo to jsme ještě nebyli obeznámeni s tím, co, kde a jak, a naše delírium trvalo, takže jsme návštěvu WC maximálně odkládali.

Když konečně dotápete jako náměsíční k zašupovacím dveřím na gumu, zvládnete je a s citem obratného kapsáře naleznete spínač, zjeví se vám ten nejminiaturnější záchůdeček, který jste kdy mohli vidět. Umístění pořádně velkého zadku by bylo velkou podívanou. Nastane velmi důležitá fáze, a to studium návodu na použití klozetu, který je pověšen na stěně. Přibližně v deseti pokynech vás zaškolí, jak správně zvládnout technickou obsluhu. Zdatní jedinci zaostří tupý zrak na tancující písmenka a zároveň se vyprostí z nepromokavé kombinézy a teplých spodních vrstev i v tomto stavu "somnambula".

Nejdůležitější pokyn vám sdělí, že sedíte zády ke směru jízd, tudíž po vaší pravé ruce je levobok a po vaší levé ruce je pravobok plavidla. Sdělení je to opravdu zásadní, protože další pokyny navazují:přehoďte páčku směrem k levoboku, pumpujte pístem na pravoboku. Usedněte, přehoďte páčku směrěm k pravoboku. Konečná fáze spočívá v přehození páčky, napumpování, přehození páčky, vypumpování, provedení vizuální kontroly. Konstruktér tohoto zařízení určitě prošel mořskou nemocí, protože se držel základního aximu - nejlepší je, když se postižený zabývá aktivní prací. Kdyby jste snad chtěli návod odfláknout anebo - nedej bože - spletli pořadí, s klozetem by mohl být ámen. Tak zní poslední připomínka.

Dokonale zblbnut jsem se pokusil zbavit ubohé útroby zbytečného obsahu, který má svou přítomností údajně vliv na zhoršení stavu. Při návratu jsem prohodil pár přátelských slov ke svým bratrům v nouzi, kteří budili dojem perfektních mrtvol. Snažil jsem se zaspat tanec lodi, ale nešlo to. Intenzivně jsem vnímal povely létající po palubě, i klení posádky, když se jim něco nedařilo. Kovová ploutev s balastem díky odporu mohutných vln periodicky mlátila v ploutvové skříni. Technicky trénovaná část mozku modelovala katastrofickou situaci, přestřižení nosného čepu ploutve a její následný pád do hlubin. kulatá okénka nabízela výhled na zběsile uhánějící zpěněnou vodní hladinu, osvětlenou studeným svitem měsíce. Při zvlášť dobrých náklonech byly výhledy skoro ponorkové. V podpalubí byla citelná zima. Tak trochu jsem se vším počítal, ale kdybych jen tušil, že tady zmrznu, tak jsem sem vůbec nelezl.

Tomáš Souček

Pozn. redakce: prosím autora aby se přihlásil o honorář.