Když jsme v redakci dostali nabídku oficiálního dovozce, firmy AQUA MARINE testovat novou kakutovku z Polska, neváhali jsme ani minutu. Zajímala nás nová koncepce, pro tuto velikost lodě nezvyklá, kterou jí dal do vínku její otec, známý polský konstruktér Centkovski, a její porovnání s klasickým provedením, jak jej známe doposud. Loď, jsme testovali jedno větrné zářijové odpoledne na Slapské přehradě.
      Konstrukční pojetí lodi jako "motorsailer" s vysokou prosklenou nástavbou obvyklou v poslední době u podstatně delších lodí, má za následek její poměrně velkou boční výšku a tím určuje její poněkud neobvyklý tvar, který může v prvním okamžiku vyvolávat určité rozpaky. Ty však obvykle netrvají dlouho. Poté, co posádka zjistí kolik místa loď poskytuje, začíná první dojem rychle přehodnocovat. Všichni ohodnotí praktický interiér, poskytující dostatek prostoru i pro dlouhodobý pobyt.

      Na testovací plavbu jsme vyjeli z Modré loděnice směrem proti proudu. Foukal nárazový vítr o síle 5-10m/s. Za těchto podmínek jsme tak měli možnost vyzkoušet plavební vlastnosti "Tučňáka". Ostrojení lodi, jak jsme ji v loděnici převzali, znamenalo pouze vytažení hlavní plachty po odkrytí perseniku a rozrolování kostky z rolrefu. To vše bylo snadné a otázkou několika okamžiků.Oplachtění použité na testované lodi je nadstandardní s celospírovou hlavní plachtou. Po vyplutí nám chvíli dělala v poryvovém větru starosti návětrnost lodě, kterou lze ovšem srovnat nastavením ploutve a ovládání hlavní plachty, kterou nebylo snadné vyseknout ze záseku. To je však jenom věcí zvyku. Poté, co jsme si na Tučňáka zvykli, se nám s lodí manévrovalo snadno. Plachty lze v případě potřeby refovat - kosatku na rolref a hlavní na dva připravené refy. Protože však nebyly v době testu funkční refovací tkanice hlavní plachty pro refování z kokpitu a jinak refovat nebylo nutné, nevyužili jsme ani tuto možnost. Do kokpitu jsou na střechu nástavby vyvedena všechna obvyklá ovládací lana. Poněkud nezvyklý je výhled od kormidla přes přední okna kajuty. Zajímavostí je u kajutovky kormidelní pína, která je ovšem nezbytná pro případ, když chceme vysednout na bok. Loď se dobře vede a reaguje ihned na kormidlo. Cestou zpět vítr značně zeslábl až na 1-3m/s. I za těchto podmínek na vítr z různých směrů loď citlivě reagovala. Cestou jsme využívali hezkého počasí ke koupání části posádky a ocenili tak snadný přístup k zrcadlu lodi. Pro rekreační využití na většině našich vodních ploch je důležité mít co možná nejmenší ponor. Z tohoto hlediska je optimální provedení ploutvokýlové (testovaná verze), které společně s výklopným kormidelním listem umožňuje kotvení přímo u mělkého břehu a zároveň dává lodi výhodné vlastnosti kýlového provedení. Zajímavostí je možnost snadného postavení stěžně za pomoci kladkostroje díky specielně upravenému uchycení v palubě. Takto tuto jinak složitou operaci zvládne i jeden člověk.
      Dominantní dojem u této lodi vyvolává vkusně zařízený a bohatě prosvětlený interiér. Už rozměry samotného vchodu jsou dostatečně dimenzovány pro pohodlný průchod. Jeho slabinou je však snadná překonatelnost případnými nenechavci při kotvení mimo prostory hlídaných kotvišť. Při vstupu do kajuty nás zaujala především nezvykle velká stojná výška (175cm). Překvapivě velký je i obytný prostor s pohodlným místem k sezení pro čtyři osoby u stolu na levoboku. Pojeho sklopení vzniká pohodlné dvoulůžko. Prostor přídě vyplňuje dvoulůžko do V. Na pravoboku směrem od přídě je v laminátovém výlisku místo na vařič, dřez, skříňka na nádobí a místo na mrazicí box. Hned u vstupu do kajuty je umístěn vchod na toaletu. Uvnitř nalezneme rohové umyvadélko, spousty odkladových ploch a samotné chemické WC. Vzhledem k rozměrnosti této prostory je možné i uvažovat o účelné doplnění sprchou. Celý interiér navíc nabízí velké množství praktických přihrádek, poliček a úložných prostor, které umožní každému členu posádky oddělené uložení osobních věcí.
      Další příjemností na této lodi je její vybavení a kokpit tedy především jeho účelné tvarování, podobné, jaké známe i u lodě Avar Costa, testované letos na jaře, umožňující snadný průchod ke schůdkům na zádi. Poněkud nezvyklé je umístění trubek na hraně sedací plochy. Ty slouží především jako madlo pro vstup do úložných prostor na pravoboku, které jsou jako i v interiéru, tak i zde bohatě dimenzovány. Vzhledem k výšce sedáku však mohou lidé menšího vzrůstu nepříjemně pociťovat nemožnost opřít přirozeně chodidla o podlahu kokpitu. Příjemné je pro každého naopak jeho tvarování po vysednutí na palubu, kde je dobrý výhled přes vyšší nástavbu. Prostor pod podlahou je určen a připraven alternativně pro zabudování motoru o výkonu až 17kW. Pokud využijeme možnosti přívěsného motoru (až 5kW) montovaného na pomocný držák na zádi, máme k dispozici rozměrné skladiště. Třetí úložný prostor je zcela na zádi přístupný pod poklopem. Všechny úložné prostory jsou čistě zpracovány a mají snadno udržovatelný hladký povrch. Kokpit je doplněn dvěma praktickými kapsami po jedné na každém boku pro uložení drobností za plavby. Výtku zaslouží oko na uchycení otěží hlavní plachty umístěné uprostřed podlahy, na které lze snadno šlápnout či se o něj kopnout. Domnívám se, že by bylo vhodné toto řešit praktičtěji např. svedením otěží ke vchodu do kajuty. Tím by se dalo vyřešit i problematické vysekávání hlavní otěže v hlubokém a relativně úzkém prostoru kokpitu.
      Závěrem je třeba konstatovat, že testovaná verze Sportlake 660 je zajímavou alternativou pro rodinnou rekreaci na našich vodních plochách. Vzhledem k úspěchům dosažených s touto lodí na Mistrovství ČR na Lipně v tomto roce, není tato přes typickou vizáž motorsaileru ani bez slušných závodních ambicí. Lze tedy dovodit, že koncepce použitá u testované lodi je při zachování dobrých plavebních vlastností výhodnější než koncepce klasická, ovšem zda se skutečně také stane oblíbenější určí jenom trh.

Petr Zajíček