Každý, kdo podlehne kouzlu potápění a ponoří se v teplém korálovém moři, se hned pod hladinou ocitne uprostřed hejna pestrobarevných ryb. Je to nádherný svět plný života. Ale tam, kde modř oceánu přechází v tajemné přítmí, tam se na hranici viditelnosti může objevit cokoli. Protože člověk jen po nesmělých krůčcích objevuje tajemství hlubin. A také to z lidských výtvorů, co moře kdysi pohltilo, nevydává zpět snadno.
Po dně světových moří a oceánů jsou roztroušeny tisíce vraků. Většinu z nich už člověk asi nikdy znovu nespatří. S obrovským rozvojem techniky určené pro rekreační potápěče a s moderní metodikou výuky potápění se naskytla možnost objevovat podmořská tajemství statisícům nových hledačů dobrodružství.
V pražském potápěčském centru Olson v rámci výuky potápění s dýchacím přístrojem nabízíme zájemcům i speciální kurz vrakového potápění. Zajímavé vraky jsou v Rudém moři , které je jedním z tradičních cílů našich potápěčských výprav. Některé z těchto vraků se vám nyní pokusíme představit. Nastupte s námi na potápěčskou loď a vyplujme na moře. Oblékněme si výstroj a ponořme se do modré hlubiny. Jak klesáme ke dnu, pod námi se, nejprve nezřetelně, začínají rýsovat obrysy mohutné lodě. Je to vždy znovu jako poprvé. Úžasný dojem ze spícího mohutného kolosu. S respektem proplouváme kolem, abychom se posléze odvážili se svými svítilnami do útrob vraku. Pohnutá historie posledních chvil lodě se před námi odvíjí jako by se tu zastavil čas. Záchranné čluny, náklad, nádobí z lodní kuchyně, osobní věci posádky, zbraně, strojovna s mohutnými motory, stěžně, spleti lan, těžko identifikovatelné zkorodované předměty porostlé korály a rozpadající se dřevěné části... A mezi tím ryby hledající úkryt v temných koutech vraku: obrovská muréna, úhoř, nebo nebezpečný perutýn.

Shaab Ali - vrak Thistlegorm, max. hloubka: 33 m
Vrak lodi Thistlegorm je jedním z nejzajímavějších vraků v Rudém moři. Nachází se na severním okraji Gubalské úžiny u masivního útesu Shaab Ali.
Tato 9000-tunová nákladní loď úctyhodných rozměrů (dlouhá 130m a 18 m široká) byla postavena v roce 1940 v Sunderlandu ve Velké Británii. Byla jednou z mnoha nákladních lodí, které byly v průběhu druhé světové války povolány, aby sloužily Spojeneckým vojskům. Službu Spojencům poskytovala i při svojí čtvrté a poslední cestě. Thistlegorm byla naložena vojenským materiálem všeho druhu a měla za sebou dlouhou a strastiplnou cestu z Anglie okolo mysu Dobré naděje a podél afrického pobřeží. Ve svých útrobách vezla zásoby pro britskou armádu bojující v severní Africe - zbraně, uniformy i vojenskou obuv, motocykly, terénní vozy, nákladní automobily, lokomotivu s vagóny, náhradní pneumatiky i pásy pro tanky.
Jedna z teorií říká, že Thistlegorm 6. října 1941 v časných ranních hodinách kotvila v blízkosti Shaab Ali a její posádka čekala na znovuotevření Suezského průplavu, který byl následkem německého útoku dočasně uzavřen. Další teorie tvrdí, že se loď připravovala na přibližovací manévry, kterými se válečné lodě musely řídit a čekala až na ni dojde řada při cestě Suezským průplavem. Ať už je pravda jakákoliv, loď v těch osudných ranních hodinách 6. října 1941 kotvila a byla snadným cílem pro nepřátelský německý bombardér. Útok začal v 1.30 hod., kdy se na Thistlegorm snesl smrtící náklad bomb. Dvě z nich zasáhly čtvrté skladiště plné munice. Zásah způsobil explozi, která zcela oddělila záď od zbytku lodi. Loď se potopila ve vzpřímené poloze a tak odpočívá na mořském písečném dně v hloubce kolem třiceti metrů dodnes.
Zde byla poprvé objevena v roce 1956 Jacquesem Cousteau na jedné z jeho prvních cest na palubě lodi Calypso. Přestože se jednalo o nesmírně zajímavý nález, byly údaje o poloze Thistlegormu následně ztraceny. Informace o poloze Thistlegormu byly znovu zjištěny a zapsány v roce 1991, kdy zde začalo i rekreační potápění. V současné době je vrak pokryt množstvím korálů a tisíce ryb si našly domov na tomto umělém korálovém útesu. Ve skladištích na přídi lodi stojí řady motocyklů, džípů a nákladních aut. Na palubě zůstaly netknuté upoutané vagony, zatímco v místě zásahu leteckých bomb vyčnívají z hromad střeliva housenkové pásy obrněnců. Potápění na vraku lodi Thistlegorm se řadí mezi nezapomenutelné zážitky pro potápěče z celého světa.

   

Vrak Giannis D. - max. hloubka 27 m
Tato řecká námořní loď ukončila svoji pouť dne 19.4.1983 a náhodou se potopila hned vedle stařičké britské lodi. Loď začala svoji námořní kariéru v japonských vodách jako Shoyo Maru (toto jméno bylo objeveno na zádi poté, co se vlivem působení mořské vody odloupla vrstva posledního nátěru). Taktéž bylo nalezeno řecké jméno Marcos. Loď nakonec ztroskotala pod svým posledním jménem Giannis D a to na cestě z Rijeky do Hodeudy v Jemenu. Loď měřila skoro 100 metrů, po nárazu do útesu byla loď ještě šest týdnů částečně nad hladinou a teprve potom jí moře rozdělilo na dvě části a smetlo do hloubky 27 metrů. Příď lodi ještě dlouho vyčnívala z moře a pomáhala tak určit polohu vraku, ale i ji nakonec nadobro pohltilo moře.
Ponory na vraku Giannis D. není možné dělat kdykoliv, protože jsou zde časté silné podmořské proudy. Až poplavete podél paluby k přídi, budete míjet obrovský komín s velkým označením D po obou stranách. U komína najdete dveře vedoucí přímo do lodní strojovny. Tady, hluboko pod železnými lávkami, odpočívá v neproniknutelné tmě ocelové srdce lodi. Pouze paprsek svítilny na okamžik ozáří mohutný motor jemuž dělá společnost hejno stříbrných rybek. Můstek a kajuty jsou úplně prázdné, ale můžete zde obdivovat překvapené ropušnice nebo obří kanice.

Vrak Dunraven - max. hloubka 29m
Tato britská nákladní loď odpočívá na dně Rudého moře už úctyhodných 123 let. Vrak byl objeven v roce 1977 a ještě dlouho poté se vedly spekulace o tom, odkud pochází a jak se vůbec jmenuje. Spekulovalo se o tom, že loď mohla patřit Lawrencovi z Arábie (svým tvarem připomínala jeho flotilu) nebo mohla náležet k britskému válečnému námořnictvu (mohla se potopit během tajné mise v průběhu první světové války). Lodi Lawrence z Arábie převážely ukořistěné poklady ze Suezu do Aqaby, aby tak finančně podpořily arabské povstání proti Turkům. Proto se mnoho potápěčů vydávala k vraku a pokoušelo se marně najít alespoň zlomek ztraceného pokladu. Jméno lodi se podařilo nakonec rozluštit z porcelánového talíře nalezeného ve vraku. Ale tím zdaleka nebyl vyřešen problém identity lodi. Zjistilo se totiž, že byly registrovány celkem 2 lodi pod jménem Dunraven. Ta první z roku 1890 změnila jméno na Sara Radcliff, byla zasažena torpédem a potopena v Atlantiku v roce 1917. Druhá loď tohoto jména patřila k britskému námořnictvu, změnila jméno na Marshall a měla za úkol vyhledávání a likvidaci německých ponorek. Během první světové války byla vážně poškozena v bitvě (posádka lodi byla vyznamenána Vítězným křížem) a později ztroskotala v Lamanchském průlivu. Mezi další varianty původu lodi se řadí i tyto: loď byla pojmenována dle dánského stejnojmenného města, mohla patřit americkému milionáři R. Hearstovi - vlastníkovi hradu Dunraven ve Walesu. Nakonec se prokázalo, že tato nákladní loď převážela v roce 1876 zásilku vlny a bavlny z Bombaje do Newcastlu, po nárazu do korálového útesu vypukl požár, který vzhledem k povaze převáženého zboží vydržel hořet několik hodin, nakonec se loď převrátila a potopila se. V této oblasti jsou poměrně silné proudy a viditelnost není vždy ideální vzhledem k přemísťování sedimentů na mořském dně. Protože se jedná o starý vrak, téměř celý již splynul s přírodou. Kýl trčící k hladině je obrostlý mnoha druhy korálů, kolem lodi i uvnitř ní je bohatý podmořský život. Svoje útočiště tu našly barakudy, rejnoci, ropušnice a kanici. . Vrak je porostlý mnoha druhy korálů. Na zádi lodi u kormidla může odvážný potápěč s dobrou svítilnou vniknout do útrob vraku a celý jej podélně proplout. Na několika místech lze přitom vyhlédnout ven prorezlými místy v plášti lodi.

Vrak Salem Express - max. hloubka 30m
Egyptský trajekt Salem Express se vydal na svoji poslední plavbu dne 15.12.1991 s 690 pasažéry na palubě z Jeddahu v Saudské Arábii do Port Safagy v Egyptě. Většina pasažérů byli poutníci, kteří se vraceli z Mekky domů. Pouhých 11 km od svého cíle narazil trajekt do korálového útesu, do desetimetrového kráteru v trajektu se začala proudem hrnout voda a během několika málo minut se 100 metrů dlouhá loď potopila. Pouze 180 pasažérům se podařilo zachránit. Ti později potvrdili, že záchranné akce nebyly dobře koordinovány a na lodi zavládl chaos a panika.
Nyní leží trajekt na boku v hloubce od 10 do 30 metrů a je vhodný i pro začínající potápěče. Ponor zpravidla začíná obeplutím velké kruhové masivní zádi lodi. Na zádi rovněž uvidíte masivní železné konstrukce, které se částečně zachovaly , jsou to zbytky zastřešení paluby, v této části lodi si také můžete prohlédnout holec k vyvazování lodi, kotevní lana s řetězy, lodní potrubí a naviják. Trajekt je doposud poměrně čistý, tj. nenajdete zde letité usazeniny jako na jiných vracích. Na některých místech se uchytily měkké červené korály, které už dosahují podivuhodné délky. Interiér trajektu je při bližším prozkoumání poměrně zachovalý, kapitánský můstek zůstal dodnes prakticky v neporušeném stavu. V těsné blízkosti paluby jsou poházeny ještě přivázané záchranné čluny a množství odlomených kousků palubního zastřešení, které se již posádce nepodařilo po nehodě odpoutat. Z větší vzdálenosti si můžete prohlédnout dva obrovské komíny ozdobené písmeny S. Na střeše jsou stále uchyceny antény a velký radar, skrz okénka na palubě můžete nahlédnout do interiéru trajektu. Určitě budete překvapeni, že neuvidíte nic, co by jen vzdáleně připomínalo vybavení kajut. Všechny předměty, který nebyly pevně uchycené, se totiž sesunuly po potopení lodi na její bok a leží tam teď nakupeny na obrovských hromadách. Na přídi uvidíte obrovskou kotvu, která visí z kotevního průvlaku.
Pokud budete mít možnost ponořit se k vraku Salem Express, určitě neváhejte a vychutnejte si tento jedinečný, byť poněkud ponurý zážitek.

© Text a foto Vladimír Toufar, 1999