Proč vlastně závodíme? Zamysleli jste se vůbec nad tím? Logicky, jen jeden může vyhrát. Většina z nás ví, že nemáme tu správnou loď pro zvolený závod, nemáme ty správné plachty, postrádáme vycvičenou posádku, nebo prostě nemáme dostatek času ke správné přípravě lodě pro závod. Víme, že by se musel stát zázrak abychom vyhráli, ale my si start neodpustíme. Je vítězství jen ten jediný důvod proč jdeme na vodu abychom promokli, unavili se, vyhládli nebo se dali spálit slunkem? Nebo je v tom něco jiného co nás nutí opět a opět vystartovat, I když nakonec protneme tu cílovou čáru držíc v rukou symbolickou metlu se kterou jsme zametli stopy všech lodí, které dorazily do cíle před námi.

      Osobně, když se podívám zpět na mých téměř čtyřicet let závodní jachtařské činnosti, tak musím přiznat, že jsem měl řadu důvodů pro své závodění. V šestnácti jsem závodil na malých plachetnicích pro švandu, pro přátelské soutěžení mezi přáteli jachtaři a pro sebeuspokojení z učení se o lodích, pravidlech, taktice a počasí. Samozřejmě také to byla nauka estetiky, sebediscipliny a osobní vůle, protože jako každý mladý člověk, I já jsem chtěl vyniknout a dostat se o stupeň dále než ti ostatní. Chtěl jsem dosáhnout trochu dále a stát trochu výše.

      Závodění na malých plachetnicích mi rovněž dalo příležitost poznání okolních vodních ploch, setkání s jinými lidmi a poznání míst, která jednoho naučí oceňovat hodnotu veci, které jinak člověk bere jako samozřejmost. Tím jsem si samozřejmě zvedl laťku svého vlastního očekavání a to mne zase přinutilo myslet o tom, že bych mohl dělat něco více, něco co je více náročné a více vyzývající.

      Později jsem zaměnil vnitrozemský jachting za námořní. Byla to nová výzva, nový druh náročné činnosti odměněna novými znalostmi. Musel jsem ovládnout oceoanografii, námořní umění, navigaci a meteorologii na globální úrovní. Musel jsem se naučit jednat s posádkou a s trampotami, ktere vyjdou na povrch každé osoby žijící v malém, stísněném a nekomfortním lodním prostředí. To byla doba, kdy jsem si uvědomil, že výhrání závodu je méně důležité než vlastně jeho začátek, že I ten nejmenší úspěch může přinášet hodnotnou odměnu nejen pro vlastní sebeuspokojení.

      Námořní závody rovněž shromáždí jachtaře z různých zemí a tato skutečnost dá popud k vzrodu dalšího důvodu pro závodění - státní reprezentace. Každý jachtař chce reprezentovat jeho zemi jak nejlépe umí a toto každému reprezentantovi dáva další důvod a inspiraci k ještě tvrdší práci na cestě k vrcholu, poněvadž již nejde jen o osobní soutěž jednotlivce. V tomto stádiu každý jachtař nese na svých bedrech očekávání mnoha lidí.

      Zdá se, že čím tvrdší závod tím více sblížuje účastníky. Toto ovšem také znamená, že získání prvního místa ne vždy representuje danou zemí tím nejlepším způsobem. Chování závodníka, jeho přístup a vztah k ostatním účastníkům soutěže je z všeobecného hlediska stejně důležité. Toto nas zase nutí k tomu, abychom se více naučili o různých kulturách, tradicích, zvycích, náboženství a politickém zřízení. V těchto dnech, kdy se viditelně celý svět smršťuje, vzájemné mezinárodní porozumění začíná mít daleko vyšší hodnotu.

      Já jsem šel trochu dále ve svém závodění a pustil jsem se prvně do solo transatlantických závodů a pozdějí do solo závodů kolem světa. V těchto závodech se člověk musí naučit být výlučně závislý sám na sobě, protože nikdo není kolem, kdo by mohl pomoci a každý účastník musí být mistrem ve všech oborech. Neobyčejná náročnost a fyzické zatížení této sportovní discipliny má velký vliv na vývoj lodí, plachet, zařízení, způsobu ovládání plavidla, závodní taktiku, komunikaci a nejvíce pak na bezpečnost závodníka. Tento vývoj a zkušenosti se pak dále přenášeji do normálního jachtingu, kde plavba rekreačního jachtaře se stává zábavnější a také více bezpečnější. Tady se jachtař stává průkopníkem a vználezcem.

      Závěrem možno říci, že pravděpodobně existuje stejné množství důvodu pro závodní jachting jako je samotných jachtařů. Osobně si myslím, že nejdůležitější je přátelská atmosféra soutěže a toto není určeno tím do jaké míry je závod veřejně zpropagován, jaké množství sponsorů má nebo na jak velkých plachetnicích se pluje. Atmosféra je jednoduše určená tím, jaké hodnoty jednotliví účastníci přenesou z vlastní osobnosti do daného závodu. Je třeba si jen připomenout, že pocit výhry je ohromným okamžíkem v lidské činnosti, ale nakonec vítězem je každý kdo protne cílovou čáru jen z prostého důvodu, že se pokusil ze sebe vydat to nejlepší. Toto je platné pro každý závod, malý nebo velký. Takže pusťte se do toho a ukažte kde to dotáhnete s tím co je nejlepší ve vás.

Příznivý vítr do plachet!

Richard Konkolski

      Autor vyhrál přes 40 jachtařských závodů, čtyřikrát se stal Jachtařem roku ve třech různých zemích. Třikrát startoval v Solo závodě přes Atlantik a dvakrát v Solo závodě kolem světa. Teď žije v Newport, RI, USA a produkuje video, CD-ROM a DVD s námořní tematikou. Můžete se s ním zkontaktovat přes email: