Jelikož mě ani 24 hodinová zpáteční cesta z Mistrovství světa neubrala moc z mého pozitivního naladění načerpaného z nasávání dosaženého výsledku (na opravdovou oslavu vážně ještě nebyl čas) rozhodl jsem se i reportážní slovo z tohoto závodu pojmout malinko jiným způsobem.

      Vymyslet název článku bylo naprosto jednoduché, protože jsem ještě mimo našeho "squatu" (tak jsme interně nazývali místo našeho dočasného pobytu v Brestu) pomalu nevnímal nic jiného. Na vodě jsme trávili zhruba 4 - 6 hodin denně, většinou za větru 6 - 12 m/s. Mimo jižního směru větru jsme zde vyzkoušeli snad všechny, takže jsem vše mohl dokonale poznat. Jen si vezměte, kam máte na tom Fireballu možnost koukat. Nahoře je slunce, dole voda, při pohledu dopředu se vám to všechno mísí dohromady, nebo naopak nic nevidíte, protože máte zrovna všechny otvory plný slaný vody a když se otočíte dozadu, tak tam pokaždé spatříte kupodivu jen svého kormidelníka, jehož pohledy pálí někdy více i než slaná mořská voda. Kormidelník má i další mírnou nevýhodu, že je i slyšet a někdy docela i dost důrazně. Já mám naštěstí malou výhodu od některých dalších kosatníků v tom, že se mi vlivem věku horší sluch a tudíž některé vzkazy, který mi kormidelník slovy posílá samovolně filtruji. Abych svého kormidelníka stále jenom nehanil, tak je nutné říci, že tento člověk má naprosto hlavní zásluhu na našem uskutečněném výsledku. Ne nebojte, nejsou to pouze mé dohady a subjektivní pohledy, ale mám to potvrzené léty zkušeností a zkoumáním. Dlouho mi vrtalo hlavou, jak jsou možné takové radikální rozdíly v mé kosatnické výkonnosti v přímém porovnání s konečným umístěním na jednotlivých závodech. Již po letošním Mistrovství ČR jsem však pojal vážné podezření, které se mi v Brestu naplno potvrdilo, že v tom má vždy prsty kormidelník. Má výkonnost a mé výsledky jsou skutečně přímo úměrné kormidelníkovi, který sedí za mnou. Všem, kteří si stále myslíte, že kormidelník loď vaši loď jenom řídí, předávám tuto cennou zkušenost. Já jsem za to 4. místo fakticky skoro nemohl !!!

      Tak a už je to venku. Byli jsme 4. na Mistrovství světa. Výsledek je to bůh ví jaký - překvapivý, náhodný, zasloužený, slabý, vynikající ??? To je poměrně jedno. Každý ať si k němu přiřadí ten svůj přívlastek. My jsme za něj strašně rádi (mluvím zde i za Mufa, který však nebude mít možnost tento článek číst, tak doufám, že nebude mé některé dementní výroky posléze dementovat).

      Jak jsme se na toto místo vůbec dostali? První den byl pro nás velice důležitý, jelikož jsme zjistili, kudy cesta nevede. 20. místo v cíli bylo naštěstí naše nejhorší umístění na MS. Nutno se však zmínit, že mimo nás na tomto umístění měla velkou zásluhu i jedna anglická posádka, která nás docela dobře zařízla na první raumové bójce, čímž jsme ztratili zhruba 20 lodí (začala nás zařezávat již v půlce prvního raumu). Zde se projevila má výhoda, že nemluvím dokonale anglicky, tím spíš, že anglicky nemyslím. Muf v zápalu boje (na MS se dokáží rozdráždit i o něco klidnější povahy, než - li je Muf) začal dosti živě s přítomnou anglickou posádkou diskutovat. Bohužel až později jsme si všimli, že kormidelníkem je žena, jinak by do debaty byly zařazeny zřejmě jiné výrazy, protože Muf, jak ho znám, je k ženám velice milý a uctivý. Vše se nakonec vyřešilo do spokojeného stavu. V této rozjížďce se podobně jako nám dařilo i posádkám Sklenář - Daněk a Thorman - Roček, které skončily na 22. resp. 25. místě. 2. rozjížďka byla odstartována do velice slabého větru (první vlastně taky) z čehož Muf mám dojem nebyl úplně nadšen. Po té, co vyšlo najevo zjištění, že vážím skoro o 10 kilo více než náš Fireball, jsme se rozhodně neřadili mezi ultralighty (rozuměj velmi lehké posádky). Když se na 1. stoupačce zjevila návětrná bójka 200 m před námi přímo v našem kurzu, byli jsme příjemně překvapeni. Když máte na lodi kompas a víte kam jedete, tak vás to však nemůže ani náhodou zaskočit. Mimo to, že já neslyším (již zmíněno), taky oba dva totiž na vodě špatně vidíme. To se nám také hned vymstilo na prvním raumu, kdy jsem hnal Mufa nesmyslně nahoru, tušíc tam neexistující bójku. Druhá loď nás na tento vychytralý manévr docela dojela. To bylo však naposled. Do cíle této zkrácené rozjížďky jsme dojeli na 1. místě s náskokem 2.30 min. Hlaváček s Honzou dojeli na výborném 11. místě a John s Brokem byl 21. Třetí rozjížďka se jela za poměrně silného větru a o něco větších vln a byla poznamenána smolnou událostí posádky Thorman - Roček, které se ze druhého průběžného místa na první stoupačce rozlepila částečně kosatka a vlivem ztráty rychlosti se celou rozjížďku propadali až na konečné 13. místo. Kosatka se rozlepila na z lodi při větru 10 m/s špatně viditelném místě, takže to chlapci zjistili až na břehu. Ostatně kdyby to zjistili již v průběhu rozjížďky, tak by jim to vlastně bylo taky k ničemu. Kubas s Milanem Čápem byli asi pro jistotu (aby neměli další defekt, protože na ME zlomili kormidlo) posláni domu ještě předem za předčasný start stejně tak i Hlaváček s Honzou Daňkem. Ve 4. rozjížďce si Kubas s Milanem vylosovali defekt pro změnu ještě před rozjížďkou, když se jim pár minut před startem přetrhl výtah od hlavní plachty a ta potvora jim spadla na hlavu. Nejrychlejší možné řešení opravy cvaknout loď a přivázat plachtu nahoře u stěžně nebyl stejně dostatečně rychlý, takže kluci vyráželi na trať 3 minuty po startovním signálu. Skvělou stíhací jízdou (jakby také ne, stále na čistém větru) se probojovali na konečné 44. místo. 5. rozjížďka byla ve znamení našeho cvaknutí na 3. stoupačce, ale o tom nechci mluvit.

      Raději se na chvilku zastavím u startů a u celkového stavění tratě. Startovní čára na MS byla poměrně krátká a skoro všechny starty došly vždy přes minutové pravidlo až k černé vlajce. Lodě startující přes čáru i na černou vlajku byly identifikovány co nejpřesněji a to za použití videokamer na obou koncích čáry. Zdá se, že se jedná o nejférovější řešení. Chyby se však vyskytnou asi i zde. Původně avizovaná trať na 4 kola byla zkrácena na pravidelná kola tři (trojúhelník, karusel, trojúhelník, stoupačka do cíle). Jelikož se jezdilo v zálivu a poměrně blízko samotného města, nebyly zde ani výjimečné, jinde na moři nevídané, změny větru o 20 stupňů. Pokud však došlo k sebemenšímu stočení větru, čekala nás na dalším kurzu okamžitě náhradní bójka. Rozhodčí i člunaři zde prováděli skutečně špičkovou práci.

      V 6. rozjížďce se zdramatizoval boj o medaile, protože s menším náskokem v celkovém pořadí jedoucí francouzská posádka Petit - Cuzon zlomila knihu od kormidla a tuto rozjížďku nedojela. Před posledním dnem se tedy čekal tuhý souboj o medaile, jelikož posádky na prvních třech místech dělil pouze tříbodový rozdíl.

      Poslední den se po prvním nezdařeném startu již z časových i povětrnostních důvodů další rozjížďka neodjela a pořadí tedy zůstalo nezměněné z předešlého dne. A tak to bylo a je fajn.

Pavel Winkler