V posledních letech se stále častěji setkáváme s plachetnicemi vybavenými asymetrickým spinakrem. Jak správně plout s touto plachtou a jak vybrat tu nejvhodnější, o tom by vám měl napovědět právě tento článek.

      Pojem asymetrický spinakr je odvozen od tvaru této plachty. Nejcharakterističtějším znakem je rozdílný tvar obou hlavních lemů. Většina asymetriků má zadní lem kratší než přední a spodní lem přibližně stejně dlouhý nebo i delší než střední část. To dodává této plachtě typický trojúhelníkový vzhled. Nicméně je také možné navrhnout plachtu, která je symetrická v horní části, ale celkové přetočení do návětří dodá plachtě asymetrický tvar.

      Moderní asymetrik byl vyvinut koncem roku 1980 pro australské 18 - stopé skify. Zde bylo zásadním požadavkem velká plocha a snadná ovladatelnost při rychlých manévrech. Skify potřebují asymetrik od okamžiku, kdy začnou využívat zdánlivého větru stočeného zpředu. Dá se samozřejmě také odpadnout zcela po větru, ale loď pak nevyužívá plného obtékání na plachtách a jede velmi pomalu. Větší rychlosti dosáhneme vyostřením a křižováním po větru. Tím se zdánlivý vítr stočí více zpředu, loď nabírá rychlost a se sílícím větrem můžeme při zvyšující se rychlosti více odpadat. Úhel zdánlivého větru se tak stáčí o 90°- 100°. Čím silnější je vítr , tím rychleji loď pluje, a tím se vítr stáčí více zpředu a loď může tedy více odpadat. Za velmi silného větru plují trapézové skify, jako např. 49er, téměř po větru, ale jejich hlavní plachta je dotažena téměř ke středu lodi.

      Každá lodní konstrukce vyžaduje trochu jiný tvar oplachtění. Je tedy poměrně těžké specifikovat poměry délek jednotlivých lemů. Mnoho lodních tříd využívá ve svých předpisech omezení délky střední části, která bývá vztahována k délce spodního lemu, a délky předního lemu, která tvoří 107 - 109% středové vzdálenosti od konce čeleně (pně) ke špičce stěžně či vyvedení výtahu na stěžni. Hlavní tvar plachty je tedy dán délkou předního, zadního a spodního lemu.

      Plachta navržená pro jízdu po větru má maximálně dlouhý přední lem, to znamená, že když dostatečně povolíme otěž celá přední část asymetriku se přetočí do návětří. U ploších genakerů, jak někteří tyto plachty nazývají, toho dosáhneme mírným povolením předního rohu plachty od čeleně. Tím se část genakeru vychýlí do návětří a není již v zákrytu hlavní plachty.Asymetrik na boční kursy nebo do silného větru nemůže být navržen tak hluboký jelikož velký tah by znamenal přílišnou převratnou sílu. Musí tedy mít menší hloubku, kratší přední lem a menší přetočení v přední části. Spodní lem se v tomto případě navrhuje kratší než střední část. Po dotažení otěže se tak vyploští spodek a otevře zadní lem, čímž má vítr volnou cestu a žene loď dopředu. Při porovnávání asymetriků u Laseru 5000 a 49eru jsme zjistili, že u Laseru 5000 je na otěži podstatně větší tah a to i přes to, že je plachta o 8m2 menší. Je to totiž dáno především přílišnou délkou spodního lemu.

      V počátcích bylo u mnohých tříd zavedeno pravidlo podle něhož mohla každá posádka využívat dva genakry pro slabý a silný vítr. Závodníci se však rychle naučili využívat za všech podmínek pouze velký asymetrik. Je to také proto, že třídy jako Melges 24 jezdí téměř výhradně na trati proti a po větru. Boční kursy jsou tedy zcela vypuštěny a lodě na zadním kursu za sílícího větru pouze více odpadají a tak se ještě rychleji přibližují k bóji. Třídní pravidla byla nakonec upravena a závodníci vozí na rozjížďku dva velké asymetriky.

      Modernější plachetnice využívají natáčecí čeleň. Ten přesune přední část asymetriku do návětří a umožní lodi jízdu více po větru. Klasické plachetnice, které nemají zabudovaný čeleň používají k uchycení genakru klasický spinakrový peň, který posádka upevní těsně nad palubou.

      Tvar nové plachty závisí na typu vaší lodě. Ve striktně kontrolovaných one-design třídách jako je 49er, Laser 4000 či Laser 5000 můžete být rádi, když máte možnost si vybrat barvu materiálu. Genakry složené z různých barev se vlivem vnějších podmínek různorodě opotřebovávají a některé části stárnou rychleji. Tím se narušuje celistvost plachty. Jednobarevné asymetriky jsou tedy trvanlivější. Pokud doufáte v umístění loga sponzora, pak je asi nejlepší bílý genakr. Logo je velmi dobře vidět a lze také snadno provést počítačovou úpravu na fotografiích. Z bílé plachty však ve slunečných dnech bolí oči. Proto se dobře pracuje s tmavě-modrou nebo černou plachtou, která ve slunci po namočení rychle usychá a tím se zvyšuje její životnost a ovladatelnost.

      Třída Café 24 má v předpisech větší tolerance a tak posádky využívají velmi bohaté nebo naopak velmi ploché asymetriky podle typu tratě. Plachetnice Ultra 30 nemají dokonce žádné omezení plochy. Zpočátku největší spinakry nebyly právě nejrychlejší, ale s vývojem techniky jízdy dospěla celá flotila k téměř universálním genakrům se středovou délkou 75 - 80% délky předního lemu (omezeno pouze otěžovou kladkou).

      Hlavním faktorem při výběru je důkladné zvážení následného využití plachet. Jestliže jezdíte na sportovních lodích na nejčastějším genakrovém kursu přímo po větru, pak potřebujete bohatý, vpředu přetočený asymetrik s maximální délkou předního lemu. U lodí vybavených spinakrovým pněm i čeleněm používáme spíše menší a plošší genakry k jízdě na boční vítr.

      Na konec výtahu umístíme vždy otočný šekl nebo otočnou karabinu. Někdy to zamotání nezabrání, ale často to pomůže. Pokud se vám již stane, že se asymetrik zamotá, popusťte výtah o 1 - 2m (pozor na spadnutí plachty do vody) a pomocí otěže jej rozmotejte. Potom opět vytáhněte a trimujte. Dobrým pomocníkem je značka umístěná na výtahu v místě těsně za klemou při maximálně vytaženém genakru. Tím máme jistotu, že je plachta zcela na svém místě. V opačném případě ji po nafouknutí jen těžko vytáhneme. Pak je třeba otěž opět povolit, dotáhnout výtah a znovu trimovat. To stojí čas a cenné metry v závodě.

      Na skifech kde jsou používány velmi prohnuté stěžně dochází k velkému tření výtahu o vnitřní stěnu. Proto některé posádky vedou výtah vnějškem. Některá třídová pravidla to však zakazují, a tak závodníci používají velmi tenké výtahy z kvalitních vláken (Spectra/Dyneema).Na konec výtahu je dobré umístit plastikovou kuličku. Zabráníme tak zaseknutí uzlu do výtahové kladky.

      Je velmi důležité ostré a vyčnívající předměty oblepit páskou. Dojde-li přeci jen k protržení genakru, díru co nejdříve zalepte.

      Technika manévrů s asymetrickým spinakrem je velmi rozdílná a závisí na typu lodě a schopnostech posádky. Jako dva příklady jsme vybrali olympijskou sportovní plachetnici 49er a kajutovou plachetnici Café 24.

      Vytažení genakru lze provést třemi způsoby : z návětří, ze závětří a při halze.

      U 49eru se kosatník po odpadnutí přesune do lodi a začne vytahovat genakr. Kormidelník zůstává na trapézu a udržuje loď v rovině. Též sleduje vytahování a hlásí stupeň vytažení : "První sáling, druhý sáling, metr, je nahoře." Nebo něco podobného. To pomáhá kosatníkovi v orientaci a pomáhá k dobré disciplíně. Přibližně v době kdy kormidelník zvolá "první sáling" by měla loď odpadat a plout volně po větru. Kormidelník se přesune ke středu lodi nebo až do závětří, čímž se genakr odlepí od stěžně a předního lemu. Lze toho dosáhnout též plynulým odpadnutím.

      Kormidelník udržuje loď v mírném náklonu do závětří. Pluje po větru až do okamžiku, kdy horní roh genakru je zhruba 1 metr od vrcholu stěžně. V tomto okamžiku začne kormidelník ostřit, čímž napomůže snazšímu nafouknutí plachty v závětří. Kormidelník se přesouvá na trapéz a drží otěž od hlavní plachty.

      Jakmile je genakr vytažen, posádka se přesune na trapézy a trimuje plachty. Je mnohem důležitější vyladit plachty než prudce skočit na trapéz. Přesun je lepší udělat plynule. Loď zrychlí a lépe dosáhne maximální rychlosti.

      U Café 24 posádka vysune čeleň dopředu a za bójí kormidelník maximálně odpadne. Jeden člen posádky vynáší asymetrik na špičku, a zatímco druhý vytahuje, napomáhá jeho přeběhnutí přes přední vant do závětří. Třetí člen týmu dotahuje přední roh genakru na čeleň. Tento manévr je poměrně zdlouhavý a může při něm dojít k zamotání genakru. Proto je zejména za silného větru lepší plachtu přendat pomocí karabin do závětří nebo odhalzovat a zvolit bezpečnější závětrné vytahování.

      Na 49eru se kosatník přesune do lodi a zahájí vytahování. Kormidelník zůstává na trapézu a hlásí stupeň vytažení. Udržuje rychlost lodi a příčný vítr drží genakr od stěžně. Jak pokračuje vytahování je nutné pozvolna odpadat, ale ne se stejným rozsahem jako při návětrném vytažení. Kormidelník (6m/s) nesejde z hrazdy.

      Jakmile je asymetrik vytažen, kosatník rychle přeběhne do návětří se spinakrovou otěží a genakr se nafoukne. Vše probíhá rychleji a pod větší kontrolou stability. Posádka je na trapézech a trimuje plachty na maximální výkon.

      U Café 24 je velmi důležité zabránit spadnutí asymetriku do vody. Když se to stane , musí posádka ihned zasáhnout a plachtu ihned vyjmout než se stačí naplnit vodou. To na závodních typech, vzhledem ke snížené palubě, hrozí poměrně často. Proto je třeba vytahovat velmi rychle. Většina posádek používá vytahování genakru mezi stěžněm a bočními vanty (což je rychlejší) nebo kolem vantů, což je sice pomalejší, ale snižuje risiko zachycení horní části plachty mezi vanty a stěžeň.

      Máme-li asymetrik v první třetině stěžně povytáhneme přední roh ke špičce lodi. Tím zamezíme následnému přetočení. Je-li genakr zhruba 2m od vrcholu stěžně zahájíme dotahování předního rohu na konec čeleně. Vše musí probíhat velmi rychle.

      Začátek je stejný jako ze závětří, ale odpadnutí pokračuje pozvolna do halzy. Při správném načasování posádka dostane genakr na vrchol stěžně,když ráhno přebíhá přes střed. U 49eru kosatník bere otěž a běží s ní rovnou na trapéz, protože v tomto případě je schopen to udělat rychleji než kormidelník. Manévr je bezpečný, jen je třeba vše dobře načasovat.

      Na 49eru je třeba pravidelný trénink. Kormidelník se během halzy musí dívat stále před sebe. Manévr provádějte poté co jste získali rychlost s poryvem větru nebo při plavbě po vlně, protože v tomto bodě jsou převratné síly menší. Loď má nejvyšší rychlost a je dobře zvládnutelná. Za všech okolností je však třeba udržovat loď maximálně v rovině. Kosatník předá spinakrovou otěž kormidelníkovi a přesune se do lodi. Zde se skloní a uchopí novou otěž spinakru. Kormidelník zvolá "halza," povolí otěž hlavní plachty, vytáhne se na trapézu, přitáhne kormidlo a začne halzovat. Když se loď začne otáčet, kosatník dotáhne genakr asi o 0,5m a vysune tělo na nový bok. Kormidelník se postavením na křídle vyhákne a běží přes loď. Cestou uchopí hlavní otěž a pínu, ale nechává je volně dokud není na novém boku čelem ke směru jízdy. Kormidelník se přesune rovnou na trapéz, zatímco kosatník táhne spinakrovou otěž a trimuje genakr na maximální výkon. Poté se přesune na hrazdu. Celý trik spočívá v tom, že bývalá otěž nesmí přeběhnout příliš dopředu, tím by totiž došlo k zamotání asymetriku., ale zároveň musí plachta jen škrtnou přední vant.
Kormidlování napomáhají pomocné otočné síly. Před halzou se vyplatí dotáhnout asymetrik a povolit hlavní plachtu. Loď musí být v naprosté rovině a pod kontrolou. Ztratí-li loď rychlost, ať už je důvod jakýkoliv, přerušíme halzování a uděláme opět vše pro získání rychlosti. Jinak vše skončí v kotrmelcích.
U Café 24 nebo jiných kajutových plachetnic je halzování s asymetrickým spinakrem velmi jednoduché. V zásadě známe dva druhy přehození. Vnitřní a vnější. Vnitřní halza je ta při níž zadní roh plachty přebíhá mezi předním lemem a vantem. Naopak při vnější halze přebíhá roh plachty zcela předem. Tato metoda byla užívána spíše v dřívějšku, kdy se jachtaři učili ovládání této nové asymetrické plachty. Dnes je tento způsob využíván pouze v extrémních větrných podmínkách nebo u lodí s krátkým čelenem.

      U vnitřní halzy je výhodné plout před manévrem trochu ostřeji a také po halze více vyostřit. Genakr tak lépe přeběhne, máte větší rychlost a vše se lépe ovládá. Před halzou je velmi důležité zkontrolovat zda je budoucí otěž dostatečně uvolněná. V opačném případě není manévr plynulý a plachta se zamotá.
Zamotaný genakr se snažíme rozmotat povolováním a přitahováním otěže. Nedotahujeme příliš jinak se plachta zatáhne. Dovolí-li nám to okolní lodě, opět odhalzujeme a zkusíme znovu rozmotávat. Větší šanci máme, když genakr popustíme o něco níže. Když ani to nepomůže spustíme plachtu na přední palubu a posádka vše ručně napraví. Někdy je lepší dát na karabiny jiný asymetrik a s tím zauzlovaným se potýkat až po průjezdu cílem.

      To se dá rozdělit opět do tří skupin : stažení na návětrné straně (nejbezpečnější), na závětrné straně (nejplynulejší) a stažení při halze (nejrychlejší). Na 49eru při stahování do návětří je kormidelník na hrazdě, kde si od kosatníka převezme spinakrovou otěž. Ten se přesune z trapézu do lodě a uvolní výtah. To je signál pro kormidelníka, aby pustil otěž a kosatník začne rychle stahovat. Loď v té chvíli prudce odpadá (1-3sekundy). Pokud je tento manévr správný, jádro genakru vyskočí na návětrné straně předního lemu. Pokud se tak nestane, byl celý proces příliš pomalý.

      V případě stahování do závětří je vše naprosto stejné, kromě toho, že genakr je v bezpečí tehdy, když je jádro spinakru v ústí vaku. V tomto okamžiku již můžeme ostřit, halzovat nebo provádět jiné potřebné manévry.

      U kýlových plachetnic musíme při příjezdu k závětrné bóji důkladně zvážit na kterou stranu plachtu stáhneme. Hlavním faktorem při našem rozhodování je určení příštího genakrového kursu. V ideálním případě je třeba stáhnout genakr na tu stranu, aby příští vytahování probíhalo ze závětří. Před každým stahováním nejprve rozvineme kosatku. Tím se genakr při závětrném stahování dostane do větrného stínu. Tento druh stahování je nejfrekventovanější, ale hrozí při něm spadnutí plachty do vody. Při návětrném stahování je třeba velmi odpadnout, protože je třeba celou plachtu přetahovat proti větru. Za silného větru se tento druh stahování většinou nepoužívá. Stahování při halze je mnohem snazší, ale vyžaduje sehraný tým. Před halzou dotáhneme otěž na maximum a kormidelník zahájí odpadání. Jakmile ráhno přeběhne přes střed lodi, uvolníme výtah a zahájíme stahování. Asymetrik klouže po dotažené kosatce a nemůže téměř nikam utéct. Ve všech případech stahování je nejprve zapotřebí vyseknout výtah předního rohu na čelen a zahájit stahování spodní části. Když je spodek pod kontrolou, uvolníme výtah a rychle stahujeme zbylou část.

      U lodí vybavených klasickým spinakrovým košem jako je Laser 5000 či 18ft Skiff je nejvíce využíván systém stahování do návětří. Pouze ve slabém větru, kdy má loď dostatečnou stabilitu, můžeme asymetrik stahovat v závětří.

      Trimování genakru u malých sportovních lodí je velmi jednoduché. Začne-li se plachta v návětří vlamovat, pak pouze mírně dotáhneme otěž. Opět povolíme a takto citlivě postupujeme po celou dobu kursu. Bez možnosti natáčení pně a redukování jeho výšky záleží rychlost jízdy spíše na kormidelnickém umění. Je třeba odhadnout ideální směr plavby a dobře vyjíždět vlny. Za slabého větru při jízdě po větru můžeme trochu povolit přední roh na čeleni. Tak dosáhneme většího přetočení do návětří a můžeme plout více po větru. Přímý kurs na bóji se nevyplácí, snad jen za velmi extrémních podmínek. Jinak křižujeme po větru, vyjíždíme poryvy a větrné změny a kosatník hlásí tah v otěži. Je-li tah malý, pak osříme a s příchodem poryvu dostatečně odpadáme. Zkušenosti a cit pro tuto plavbu získáte spíše na malých sportovních lodích, kde když včas neodpadnete, plavete rázem kolem převrácené lodi.

      Taktiku plavby s asymetrickým spinakrem vám přineseme v některém z dalších příspěvků.

David Křížek (dak)