V polovině srpna se jel tradiční trojkový závod, na který se letos sjelo 22 Evropářů, ale nakonec závodila přesná dvacítka. Tu čest účastnit se měly ještě Radiálističtí bideti, kteří zde měly Českej pohár, ale těch bylo jen osm, protože jich je v ČR zatím poskrovnu. Poprvé v životě jel na Radiálu Karel Hrubý, který na Velké Dářko přijel omylem, protože si myslel, že zde jede závod Standardů. Ale nakonec po tuhém vyrovnaném boji skončil těsně druhý. A to je určitě skvělý výsledek. Závody jely ještě Finni, kteří zde měly taky velkej pohár, jich přijelo o krapánek více, stejně jako Evrop, přesně dvacet. Hlavním rozhodčím byl Saša Dyskant. Dva závodníci z Evrop, Michal Kubík a Martin Konopka zde trávili v týdnu před závodem dovolenou s rodinami a i já jsem se v pondělí přidal, abychom si společně mohli potrénovat. Celý týden zde byla kosa jako kámen, ale zato slušně foukalo a hlavně v pátek a ve středu tu byl slušný severozápadní buchec.

      V sobotu to, ale bylo jinak. Ráno se ukázalo konečně taky sluníčko, oteplilo se a samozřejmě vůbec, ale vůbec nefoukalo, což je téměř vždy pravidlem. Alespoň pro promrzlé, kdy během dne zde bylo 14 stupňů a v noci pod deset, to bylo vysvobození. Takže se během dne hrál tak akorát fotbal nebo se čekalo. Odpoledne to bylo párkrát na hraně, možná se to mohlo jít zkusit, ale to leží na bedrech závodní komise. V sobotu se tedy nevyjelo, neodjelo se nic a tak alespoň pár z nás využilo večer možnosti saunování u sousedních potápěčů.

      V neděli jsme si vše vynahradili. Od rána foukalo a hlášený start na devátou nebyl zpožděn ani o minutu. Už jízda na start dávala tušit, že se dneska asi pěkně zařádíme. Od rána foukal jihozápadní až západní vítr, který neskutečně pulzoval, a tak to byly facky jako sviňa. Vítr po celou dobu byl neskutečně nárazový a postupně přes den sílil. Začal na pěti šesti metrech s nárazy okolo desítky a kolem jedenácté už foukalo osm až deset m/s mnohdy s patnáctimetrovými nárazy. Trať byla vytýčena na tři kola se stoupačkou do cíle. Celkem se odjely čtyři náročné rozjížďky, kdy se některým koupačka nevyhnula. Kříže byly občas velkou neznámou, poryvy přicházely velmi rychle zleva i zprava, byla to někdy sranda. Taky velmi důležitý byl bočák z bílé na modrou, kdo měl štěstí a poryv ho nakopnul, tak ostatním pěkně odsvištěl. Pěkná podívaná pro všechny zúčastněné, sice jednodenní závod, ale fofr jako hrom, čtyři nonstop rozjížďky, relativně teplo, poslední letošní závod před výlovem, taková byla letošní Bambuska na Dářku.

Marek Směšný, Evr. - CZE-11