Na letošní oficiálně 43. Modrou se sjelo 43 závodníků v třídách Q, L, E, V, což předurčuje, že příští rok bude lodí 44, aby to bylo tip ťop a zachovala se posloupnost. Samotných Evrop bylo 24 a to je počet, který je pro pořadatele v této lokalitě v normě.

      Sobotní ráno bylo jako z pohádky. Spoustu sluníčka a i vítr se do Prostějova dostavil. Ano, ano, v sobotu fouká, a to v celku velmi slušně, takže se může začít svižně závodit. Éček bylo, jak jsem řekl, dvacet čtyři a tím podle vypsání mohly být lodě rozlosováni do tří skupin po osmi, ve kterých se bojovalo o postup do finále. Odjely se tři krásné rozjížďky v těchto třech základních skupinách a pak se šlo na pozdní oběd. Potom se začalo závodit ve dvou světových finálových skupinách, kdy do zlaté postoupili z každé základní skupiny čtyři nejlepší a tak tedy těch nejlepších dvanáct bojovalo o poháry vítězů a těch zbylých dvanáct bojovalo ve stříbrné skupině o krásné praktické ceny útěchy. Výsledky ze základních skupin nebyly započítány do celkového hodnocení, protože proto - aby to bylo více spravedlivé. Tím se ve finálových rozjížďkách začínalo od nuly. Z finálových rozjížděk se ještě v sobotu odjely dvě velmi hodnotné jízdy a tak se všechno stíhalo a bylo to oukej. Lubošek Hofmann s Věrkou Kýrovou jako hlavní rozhodčí měli plné ruce práce, ale nakonec celý ten kolotoč ukočírovali. Za což jim jako domácí závodník smekám a děkujůůů. Jako vždy, tak i letos při Modré platilo pravidlo, že stíhat start není pražádné umění. Tradičně i letos pár z nás tak ňák nestíhalo pekelné tempo závodu a občas se někdo pozapomněl na břehu, ať již z technických nebo společenských důvodů. Po pátečních makrelách přišly v sobotu večer na řadu vepřové rožněné kýty, které neměly chybu. A nejen proto, že byl pěkný jachtařský den, byla také společenská část na úrovni. Druhý den víkendu je jako když ho okopčíte podle předešlého dne. Snad jen větru je více a tak při zbylých dvou rozjížďkách dosahují nárazy až osmi m/s. Tudíž svěží a vyspinkaní jsme na to vlítli. Odjely se, pokud si dobře pamatuju, dvě super rozjížďky, no a bylo odplachtěno. Celkem jsme tedy odjeli společně s Lasérkama sedm dobrých rozjížděk. A jak řekl Kódl: "Tento rok to byly dobrý jachtařský závody." A vod takovýho závodníka, jako je Karel Hrubý vod Laserů, to jen potěší a asi to je i pravda.

      Zbývá snad jen dodat, že celkově čtvrtý Michal Kubík v první finálové rozjížďce měl skorotechnickou poruchu, kvůli níž ho to odválo ke "Kunckům" a tak nestihl start, přesto to jakš takš dojel, ale pak se cvakl a hup ho tam - ND. Čímž jeho celkové čtvrté místo je vlastně strašně smolné, protože jako jeden z mála z celého pelotonu nebyl vyhlášen a tím přišel o neutuchající slávu a hodnotné ceny od sponzorů. A taky je milým překvapením, že celkově pátý skončil Michal Lízala alias Pišta, který po dvou letech opravil dřevěnku a ze kterou teda vyhrál přesvědčivě dřeváky a jeho CZE 12 mohlo znovu zazářit. A taky je zázrak to, že se na start postavilo celejch devět domácích Evropářů, což je obrovské množství, z nichž bylo pět vyhlášeno, ale to je jen náhoda. Fakt. A taky zde bylo sedm lodí z první dvacítky v republice, takže to byl vlastně silný peloton. A taky v poslední rozjížďce dlouho vedla jedenatřicítka, ale nakonec se to tak ňák zamotalo a dojela až třetí a tím to teda Pavel Sobotka nevyhrál. A taky já jsem to zase zvoral a ještě k tomu se mi vytrhla cucklapka a na břeh jsem dojížděl s patou vraženou v díře přesně jako Oldčetrhend, když ujížděl Winetůovi v kánoi, tzn. měl jsem kánoi děravou jako ústa staré ženy, a jak poznáváte, tím se vůbec na nic nevymlouvám, ba naopak, je lepší prohrát a příští rok znovu zvítězit. A tak to vlastně bez problémů vyhrál Mílánek Soukalů.

Marek Směšný, Evr. - CZE-11