Lísteček se ani nepohne, sluníčko pere a pere, blankytně modrá obloha bez jediného mráčku, sklo na vodě, jako když usnete ve vaně, plavky, šortky, koupání v září, pařák jako hrom, studený pití, který nadmíru potěší, žádný jachting, zato počasí, který si jen tak moc lidí na podzim na Rozkoši nepamatuje. I tak lze vidět letošní první podzimní pohár.
Ha, počkat. Na něco jsem zapomněl. Počkat. Počkat. Moment. Jen co si vzpomenu. Ale na co. Jó, už to mám. Sobota.
      Sobota 11. září roku 1999 byl den, který si určitě zapamatuje většina jachtařů, kteří se zúčastnili těchto jachtařských klání na nádrži Rozkoš. Co to bylo za tak významnou událost? Proč to byl tak zvláštní den? Nebojte, se nic se nestalo. Jen to byla prostě nádherná jachtařská podívaná. Bylo tak pěkně, že se mně zdálo, že se všichni jen usmívali a byli neskutečně v pohodě a spíš se mi to nezdálo. Pozemský ráj. Pár hodin, které jsou jen jednou za moc, moc dlouho.
      Příjezd na Rozkoš byl pro většinu v pátek se soumrakem nebo potmě, tak jak skoro vždy. V hospodě u Terezky hrála sice živá hudba, ale zato byla plná lidí, které jsem v životě neviděl a asi to byli obyvatelé místního jachtklubu, kterému by spíše slušel přívlastek karavanklub-co tady děláte-běžte za plot-my si tady slavíme, kteří asi oslavovali konec pěkné letní pohody a nerušených prázdnin. A tak pár z nás využilo posezení u místního ohniště, kde první letošní burčák chutnal skvěle a i bečka, trošku teplá na oslavu narozenin, chutnala od fajráků ze Zlína docela dobře a už večer foukalo dost hodně a proto se dalo vytušit, že by to mohlo být ráno moc pěkný.
      A bylo. Ranní probuzení je na Rozkoši nezapomenutelné, páč už před osmou po nás loudí přihlášky a zaplacení kempovného. Rychlé strojení lodí, nástup a v deset start první rozjížďky. Systém "žavés" a tak to ma byť. Perfektní jachtařské podmínky a super počasí. Většina lidí se na vodu docela oblíkla, ale bylo to zbytečný, protože voda byla jako kafe a na krátkej neoprén jako dělaná. Slunko pralo, vítr foukal šikno z vody na klub, start před divákama. První starty byly u Éček neustále odvolávány, protože je jasný, že my jsme tvrďáci a budeme startovat minimálně jen na minutový pravidlo a kdyby byla černá, tak by se nic nestalo.
      Na startu se objevil i Mirek Cenků, což se dalo předpokládat, protože na tu zářijovou Rozkoš pravidelně jezdí a tím s koachem i nadále trhá historický tabulky. Bylo vidět, že je neustále v perfektní formě a hned po startu nás ve předu škádlil. První stoupačky a točná bílá byly, tento rok možná nejvíce, strašně nadupaný a jezdilo se ve velkejch balíkách a to je dobře, protože to znamená, že závodní pole je vyrovnaný a tudíž o to víc se všichni snažíme a tak se jen můžeme lepšit. Materiálový boom posledních dvou let přináší svoje ovoce. Vítr o síle pět až osm metříků, vodička šplouchavá a teplá, závody o centimetry, bočák - to je svezeníčko, stoupačka - boj - masakr až na krev. Dvě dopolední dvoukolový rozjížďky, ve kterých jsem teda vyhrál, ale neustále mě lepilo a hlavně v té druhé jsem byl první před Vencou Novotným jen o milimetry. Pak byla přestávka na obídek a po krátkém odpočinku, o půl třetí, nemilosrdně třetí a čtvrtá rozjížďka. Ty byly o krapánek delší, ale to bylo jen ku prospěchu věci. Pro komisu tentokrát pochvala, i když pár chybiček se vytknout dá. A to, že startovat jen tak bez minuty už dnes prostě u nás nejde a odpoledne byla jednička móc vlévo. Moc vlevo, krapánek do pravíčka to chtělo. Odpolední jachtařské dovádění patřilo jednoznačně Radkovi Smrtanovi, který s převahou obě dvě vyhrál a právě tím, jak je vyhrál mu to místo nejvyšší po zásluze patří a doufám, že po majstršaftu si spravil chuť.
      Byl to nádherný jachtařský den, který se jen tak každej den nevidí. Večer většinu z nás pořádně bolely nohy, nebo si to alespoň myslím, že to tak bylo. Ať tak, či tak, večer se všem klopily u pivka oči a to znamená, že jsme šli brzo do hajan s pocitem dobře odmakané práce.
      Snad jen, že teda první byl Radek Smetana, druhý Marek Směšný a třetí skončil koach - Venca Novotný. Jak to bylo dál vám neřeknu, páč výsledky, jako tradičně, z Rozkoše nemám, protože mají předpotopní tiskárnu a i když jsem chtěl ty jediný z toho okna šlohnout, byl jsem přistižen, takže já mám prdlajs a vy smůlu.
      Poohlédnutí za letošní fair play: Jak řekl koach při vydechnutí na břehu mezi rozjížďkama, když jsme se spolu dívali na tu krásu: "To je pohádka. Jsem v ráji nebo kde?". "Teď bych chtěl umřít" - já na to.