Takže pokračuju v tý velký Balatonský komédii. Proč? To se dozvíte. Ale popořadě. V nedělu, jak řekl Zimule se vodjely tři rozjížďky, kdy při první foukal slabej větr 3 - 4 m/s vod klubu a ještě to pěkně skákalo. Během druhé rozjížďky to zdechlo úplně, ale komise se asi dívala na televizu nebo co, anebo měla íkvé houpacího koně, protože míň už foukat nemohlo a vo regulérnosti a férplej se nedalo ani šeptat. A právě od druhého kola, kdy rozjížďky měly jen dvě stoupačky, se začíná psát největší šou a komédie těhlehtonc závodů. Skrátka bylo to asi takhle:
      Jsme stáli ve flaksně na karuselu a jen pár hódně ve předu ještě závodilo. Já s Martinem, Karolinou, Jankem a jinejma kámošama jsme skončili v poslední ze dvou velkejch skupin. No a právě to byl nejdůležitější moment těhletonc závodů. Pár lidí u Lasérků to zabalilo a mezi nima i hošan ze Slovinska. Naše hvězda pětsetpadesátpětka to taky teda zabalila v té naší bezvýznamné skupině, když viděla, že to její "brácha" taky zabalil. To musím vědět, né? Když špulila jako hrom, né? Jsem ju furt měl na očích, sem se nemohl vynadívat, né? "Jak jedeš, kam jedeš sákryš. Vlasto, Vlastičko, neujížděj mě. Já tě mám rád i bez peňaz". Jsem si brblal, když to sklopila a jela směrem přibližně tam, kde lze tušit domovský přístav. A pak jsme se ještě všichni chvílu plácali, než se to kupodivu znovu zvedlo a my všeci zbylí to dojeli. Začalo pěkně foukat a tak jsem si v cíli říkal jestli to ta Slovinka stihne s tím třetím startem, když vzdala a jela na břeh. "Ale, ale. To jsem rád, že ju v tom startovním prostoru vidím, asi nestihlas dojet až do přístavu a když začalo znovu foukat, tak čulas, že by se mohla jet ještě jedna. Cc. Ccc. Jak si dobrá." Potom se teda jela třetí rozjížďka, která byla docela velmi pěkná, podle mě asi nejhezčí a větrem nejsilnější na této regatě. Docela pěkná tečka za nedělou. Večer u těch různejch debat kolem našich zážitků z vody vyplynulo, že naše hvězda domů nejela, ale když to začalo znovu foukat, tak dojela se špicou kolem cíle na další start. Jaké ale bylo naše překvapení, když místo kolem cíle projela skrz cíl a místo "nedojela" v kolonce u druhé rozjížďky, měla ve výsledkách trojku jako vyšitou a že asi projela teda přes cílovou čáru. To se asi spletli a blbě to zapsali. A protože už bylo pozdě, tak jsme si řekli, že se to ráno nějak vyřeší. Ráno se ale nic nevyřešilo a nezměnilo, a tak Maďarka Veronika podala protest, že to teda není možný, aby někdo byl třetí a přitom nevobjel pár bójek. A tak jsme se někteří přidali jako svědci. Projednání bude až večer, no a odpoledne jsme odpižlali dvě rozjížďky.
      Komédie č.2: Večer teda řekli Maďarce, že to podala po limitu a tak, že má smůlu a ať už nikdo neotravuje, páč protestní komise chce mít všechno bezkonfliktní. Fafangelka se celou dobu tvářila docela jako že se nic neděje a že se přeci svět nezboří, né? Závodníci maďarózos pak byli nějak dost nasraní a zklamaní, že to nevyšlo. Nám ani tak nešlo o to, že měla trojku a že ju teda vyhodíme, klidně mohla mít třeba vosmičku, ale jde přeci o vyšší princip, a kdyby si každej vobjížděl závodní trať jak chtěl, tak potom nemusíme vůbec závodit a pořadí si můžeme rovnou hned na začátku vylosovat a to by nás ten svět asi přestal hodně rychle bavit. S Poldíkem a s Janou jsme se teda do toho vložili. Na radu velkýho Poldy jsme nešli v maďarských šlépějích, ale na základě pro nás nových skutečností, jsme dost pozdě večer sesmolili žádost o nápravu, kterou jsme neprodleně odevzdali příslušnému mezinárodnímu prot. orgánu. Pizizubka maďarózos s italským kolegou řekli, že se teda na to ráno podívají a že nazítří večer uvidí co a jak. V úterý bylo vedro jako kráva, vůbec nefoukalo, a tak jsem pochopil, proč to majó vypsaný jen na dvanáct rozjížděk, když na to mají pět dní plus pátek jako náhradní den. Akorát se dalo slunit, čučet do blba nebo na vodu nebo hrát v tom pekle fotbal. A tak jsme si to rozdali s Maďarama. Byl to boj s vedrem a zápas se nedohrál, protože Robert spadl, začal simulovat že ho bolí koleno, jako Frýdka, protože se chtěl napit. Beztak to tak bylo. Jenomže pak jsme zjistili, že už to koleno má tak akorát na vývar do polívky a proto ho odvezli do nemocnice. Tam nic moc, takže si sbalil svoje saky paky a mazal večer dom. A měl po závodě. My jsme si pak ještě chvilku začutali s mičudou a večer šli na protest.
      A komédie pokračuje. Dějství třetí: Žiry furt řešila formality, jako, že už je to pozdě a tak, s tím podáním protestu, a že nejsme podstatně poškozeni a tak a že nemajó průjezdy na bójkách a tak, což mě dost namíchlo na takovejdle akci, a ne a ne řešit podstatu problému. Začalo to vypadat opět bídně, komise nevěděla, jak z toho vybruslit, ale nakonec to vyřešili tak, jak museli, tzn. našu žádost o nápravu zamítli, protože by pak museli nápravu dát všem ostatním a byl by v tom bordel, ale na základě nových, pro ně dříve neznalých skutečností, sama žiry vznáší protest na slovinskou SlečnuJakoLusk. Vytáhla na ňu pravidlo jako dvojku a šedesátdevítku, což jsou velmi nepříjemný a silný pravidla u protestu, ale zde plně na místě. Fafangelka se furt usmívala, ale asi jí nedocházelo, že už to není vůbec sranda, že někde jinde je to třeba na disciplinárku a podobně a že by si za neférplej hru mohla taky třeba chvilku od jachtingu odpočinout.
      Dějství čtvrté: Středa byla s počasím to samý, tj. nic se neodjelo a bylo akorát moc horko. Večer byl tedy řešen poslední protest této čtyřdenní anabáze, tentokrát očividně se snahou ho vyřešit ve prospěch spravedlnosti. Postupně si maďarsko-italsko-maďarská mezinárodní jury volala spoustu mezinárodních svědků a čas běžel. Pak přišli na řadu svědci žalované strany, tzn. nestranný její lasérkovský picmen se svým svědectvím a nestranný její taťka se svým svědectvím z doprovodného motoráku. Což nechápu jak to, že je vůbec přijali. To teda nevim. Potom se komise radila jakýže to vynese verdikt. A přitom se odehrála určitě nejsrandovnější scénka tohoto roku. Eště teď se směju a za břicho se popadám, když si na to vzpomenu. Jak jsme tak čekali na rozhodnutí, přitočil se k nám onen dotyčný taťka a začal mluvit o tom, jako že byl na vodě, jako že to všechno viděl a tak a že deset Lasérků a deset Evrop nevobjelo bójky a že teda jeho dcérka v tom není sama a ještě pár keců. Čímž teda potvrdil, že ty bóje vlastně teda nevobjela. Načež nastala zajímavá situace. Jana plus většina se začala smát z toho, že to snad není možný co právě slyšeli a nechtěli tomu věřit. Já jsem jen seděl z otevřenou hubou a hleděl na fotříka a nemohl jsem tomu uvěřit, co nám právě předvedl za výstup. Nemohl jsem prostě nic. Taťka furt něco remcal a tak Poldík jen mávl rukou a říká: "bla, bla ,blablabla." Načeš usměvaví taťulda vypoulil oči, zrudl a naběhly mu cévy a odvětil: "jů blabla, jů blablablabla." Pro nás angličtináře: "ty blabla, ty blablablabla." To už většina z nás pochopila, že to není pohádka ani sranda, ale skutečnost a už jsme leželi smíchy na zemi. Pak mu teda Poldík řekl ať těch deset Laserů a deset Éček napíše na papír, že půjdeme za komisou. A to né, že zrovna to ňák nejde. A to né, že je jenom turista. Přitom turista a přitom svědčí. Povím vám, ještě teď se potím při vzpomínce, jak jsme se kolektivně smáli. "Ty turisto jeden, ty turisto, bubu, bububu." To snad není ani pravda. No nic. Komise Slovince dala z té rozjížďky déendéčko, což samozřejmě nemůže škrtnout a vypracovala o tom nějakej papír, který pošlou na slovinskej svaz. Podle mě ještě z toho Fafangelka vybruslila slušně. Na druhou stranu si myslim, že ty čtyři dny jí stačily a už nikdy takovou nerozvážnost neudělá. A taky je vidět, jak těžké je někomu prokázat, že neobjel předepsanou trať i když je voda plná lodí. Asi proto, že by si to nikdo nikde nikdy nedovolil. Teď už vím, že dovolil. Příště budou na Balatonu psát průjezdy jako vzteklí. Uvidíte.
      Ve čtvrtek od rána zase pařák jako sviňa, ale zato velmi slibně fouká a tak vyjíždíme na vodu. Sluníčko začíná pálit, voda jen září, protější břeh se ztrácí v jakési mlhovině, dlouhé mírné vlny, zadoboční jízda na start, jsme na moři. Ale co to, co to. Vítr těsně před startem slábne a tak jsme zase odpižlali dvě rozjížďky, i když to nebyla zase taková hrůza jako v pondělí. Tím jsme měli splněn požadavek sedm rozjížděk do pátku a tím pádem už se v pátek nepojede. Večer v osm byl nástup a vyhlášení vítězů. Za Lasérky vyhrál Bělofous a to je super. Závěrem musím říci, že Slovinská bába mě přišla po nástupu pogratulovat a to prohloubilo ještě více náš vztah a i mnoho dalších chlapců ji více a více tiše a tajně za rohem miluje. "Jsi krásná, jak štěstí a štíhlá, jak laň." Večer pro ty, kteří přenocovali do pátku, čekal ještě v místním bufetě olášryzlink, velkej šit, ale za pět set neber to a jízda místním městským vláčkem na kolečkách speciálně jen pro nás a to byla pěkná tečka za krásnou dovolenou ze slušnýma závodama, Weinfestem a spoustou srandy poznamenanou snad jen Robertovým zraněním, které je tak vážné, že pro něj sezóna skončila a těsně před mistrovstvím mu to nikdo nepřeje. Snad za všechny - doufejme, že se hodně rychle dáš do kupy Robe!

-ms-