Partneři - Lode.czPartneři - Lode.cz

SPS Praha
CERE
Loděnice Vltava

Úvod > Plavby


Magalhaesova výprava před 480 lety dokázala, že svět je kulatý
 
      Země je placka, na jejímž okraji voda padá do obrovských jeskyní. Takovou představu o světě měla většina Evropanů ještě koncem 15. století.

 
I když v době velkých zámořských cest se stále častěji objevovaly teorie o kulatosti země (například Kryštof Kolumbus ji viděl jako hrušku), tvar modré planety potvrdila až 8. září 1522 výprava portugalského mořeplavce Fernaa de Magalhaese, která jako první obeplula Zemi.

Do španělské Sevilly se tehdy po strastiplné cestě vrátila jen jediná z pěti lodí, které ze stejného města 10. srpna 1519 vypluly. Lodi Victoria, na jejíž palubě cestu dokončilo 18 zubožených námořníků (z původních 270), velel Bask Juan Sebastián Elcano. Během výpravy totiž zahynul i její vůdce a organizátor Fernao de Magalhaes (znám též jako Fernando či Hernando Magallanes).

Ambiciózní syn drobného šlechtice Magalhaes, jemuž učarovaly exotické dálky, vyplul poprvé na moře, když mu bylo pětadvacet. O 10 let později už měl za sebou stovky mil na moři, ale také účast v několika bitvách v portugalských koloniích. V roce 1513 byl v Maroku zraněn (od té doby kulhal), a když mu král Manuel po několikáté odmítl zvýšit penzi s tím, ať si klidně nabídne své služby jinde, Magalhaes neváhal a odešel do Španělska. Díky zkušenostem a pověsti vynikajícího kapitána se mu podařilo přesvědčit španělského krále Karla V., který Magalhaesův plán výpravy do Indií západní cestou přijal s vidinou bohatých zemí mimo vliv Portugalska. Ještě než výprava v listopadu 1519 spatřila americké břehy, vypukl první spor mezi Magalhaesem a jeho španělskými podřízenými, který se zatím obešel bez obětí. Napětí však houstlo s blížící se zimou a na Velikonoce roku 1520, kdy se výprava uchýlila do zátoky Puerto San Julián v Patagonii, se konflikt rozhořel naplno. Magalhaes zjednal pořádek věru nekompromisně. Kapitána Gaspara de Quesadu poslal na šibenici a další spiklence vysadil na pustém pobřeží, což znamenalo jen jinou variantu rozsudku smrti.

Nejdramatičtější část expedice ale měli námořníci teprve před sebou. V říjnu 1520 opustili zimoviště a vydali se podél pobřeží dále k jihu. Tak jako před zimní přestávkou, i nyní hlídky hlásily každý záliv a ústí řeky v naději, že by to mohl být vytoužený průliv. Když ho však konečně našli, otevřela se jim 550 kilometrů dlouhá úžina plná skalisek a mělčin. Teprve po více než měsíci plavby mezi zátokami a kanály, z nichž některé museli zdolávat na člunech, se ocitly na vlnách širého oceánu, který Magalhaes později nazval Tichý. Všichni byli přesvědčeni, že do cíle cesty - k ostrovům koření Molukám - zbývá jen několik dnů. Psal se 28. listopad 1520. "Jedli jsme suchary, vlastně už prach s červy smíchaný a vodu žlutou, až shnilou jsme pili mnoho dnů, a také hovězí kůži jsme jedli, která byla podložena pod ráhny..," zapsal si do deníku kronikář výpravy.

Až po třech měsících dorazil zbytek na kost vyhublých námořníků k Ostrovům zlodějů (dnešní Mariany). Odtud se Magalhaes nevydal přímo k Molukám, nýbrž více na západ. Proto o tři dny později stanul jako první Evropan na Filipínách. Ty se mu však staly osudnými. Na ostrově Mactan se zapletl do sporu místních vládců a 27. dubna 1521 se ve svých jedenačtyřiceti letech stal obětí otrávených šípů. První cestu kolem světa sice Magalhaes nedokončil, nikdo mu však nemůže upřít, že byl jedním z největších mořeplavců a objevitelů - mimo jiné průlivu, který spojuje Atlantický a Tichý oceán a od 16. století nese Magalhaesovo jméno.

ČTK

<< Předchozí

Přehled článků

Následující >>