Partneři - Lode.czPartneři - Lode.cz

SPS Praha
CERE
Loděnice Vltava

Úvod > Plavby


Jak se nestát blbem?
 
      Bylo krásné středeční odpoledne babího léta, uprostřed září, když mi zazvonil telefon a příjemný ženský hlas se mě ptal, jestli bych nejel jako kapitán na převoz lodi z Elley do Neapole. Odpověděl jsem proč ne, kdy se pojede a kdo je posádka. Ona paní však neznala odpověď a tak mi dala telefon na majitele lodi. Ten mi řekl, že posádku nemá, ať si nějakou seženu a odjezd že je v pátek odpoledne. Bylo to trochunarychlo, ale po několika telefonátech jsem měl zajištěnou posádku, jídlo, pití i pojištění.

 
Protože nikdo z přátel, kteří se k této cestě odhodlali, nebyl nikdy na plachetnici, udělali jsme krátkou schůzku, na které jsme při sledování videa z předchozích plaveb doladili naši výbavu.
Po 24 hodinách intenzivních příprav konečně vyrážíme na naši cestu s napjatým očekáváním nevšedních zážitků.
Teprve později jsme pochopili, že naše plavba bude opravdu nevšední.
Po příjezdu do krásné mariny Castiglione de la Pescaya jsme čekání na loď, která tam ještě nebyla, strávili koupáním v moři a napjatým očekáváním jak vypadá loď, která bude celý příští týden naším domovem.
Po krátkém čekání jsme spatřili asi 14metrový kutr s českou vlajkou, jak přistává v maríně.
Protože již byl podvečer, začal typický shon při výměně posádky. Nejprve všechno z lodi ven a poté zase naše vybavení a zásoby dovnitř.
Bavím se s předchozím kapitánem a přebírám lodní doklady, po dotazu na předchozí problémy jsem dostal odpověď, že se zavzdušňuje motor, ale tuto poruchu prý již ošetřila dosavadní posádka celodenní opravou. Zapínám vysílačku a když se mi nepodařilo zachytit zprávy o počasí, na které jsem zvyklý z cest po Jadranu, řekl mi, že tady takové vysílání není.
Musím trochu zklidnit svou posádku, která je celá netrpělivá, kdy vyrazíme. Ukládáme věci a pomalu procházíme, teď již v klidu, celou lodí od přídi k zádi. Při prohlídce si rozdělujeme funkce a úkoly. Rozmotáváme lana, zašíváme natrženou genu, kontrolujeme takeláž a uklízíme celou loď.
Přicházíme k přístrojům, kde nefunguje radar, některé pojistky nahradíme dráty. Na lodi je patrné, že má za sebou používání lidmi, kterým nepatří.
Po posezení v hradní vinárničce se po hektickém dnu ukládáme k tvrdému spánku.
Druhý den ráno vyrážíme s mírným zpožděním proti původnímu plánu a tak cestou z maríny mírně drhneme kýlem o naštěstí písčité dno. Poté, co jsme se šťastně dostali na moře, učím posádku manévrovat s lodí a každý člen samostatně zkouší cvičně vylovit muže přes palubu. Protože se posádce zdálo, že naše rychlost, asi 6 uzlů, je malá, měníme kosatku za téměř 60metrovou genu. Loď se nám krásně rozjíždí a naklání. Ještě není nakloněná ani po zábradlí a vypuká strach, že se převrátíme.
Po nastavení druhého refu nám plavba krásně plyne, když vidíme, jak se po horizontu žene malé tornádo. Je to vhodná příležitost na vyzkoušení záchranných vest. Moře, které má již 4 °BF, se stále horší a tak míříme k Porto si Stefano. Při pokusu o nastartování motoru zjišťujeme, že jsme bez proudu a není možné nastartovat. Motor nemá možnost nahodit klikou a tak voláme majiteli, jestli má nějaký nápad. Radí nám počkat než se baterie dobije solárním panelem. Mezitím jsme přišli na to, že celou dobu plavby na plachty běželo čerpadlo mořské vody, kterému spadla řemenička. V sílícím větru křižujeme před přístavem. Ani po dvou hodinách se nepodařilo nastartovat. Pokouším se volat vysílačkou do přístavu, ale marně, je to jedna z dalších věcí, která nefunguje.
Vytahujeme tedy vlajku oznamující naše potíže a lodního kuchaře za pomoci harnesu přivazujeme na zádi. Dostal speciální úkol: přívěsný motor k našemu člunku připevnit k žebříku na zádi lodi. Za pomoci prkénka na krájení masa a kusu horolezeckého lana se mu to daří.
Pod zrefovanou plachtou a kosatkou se ženeme do přístavu. Poprvé děkuji bohu, že mám šikovnou posádku, která nepropadá panice a umí řešit problémy.
Dva lidé jsou u přívěsného motorku, na kterém nefunguje ovládání plynu, a proto jeden u stěžně, jeden u kosatky, další s připravenými lany napjatě očekávají, jak se vyvážeme v maríně, do které není vidět a kam se ženeme cca 8 uzly.
Současně s námi vjíždí do přístavu velký trajekt, a protože asi pochopil, že máme problém, vytváří nám svým bokem závětří, díky kterému se v pohodě dostáváme za ochrannou zeď maríny, okamžitě spouštíme plachty a nahazujeme 4 HP silný motorek, za pomoci kterého se dostáváme k molu. Po vyvázání a uklizení lodě se vydáváme na prohlídku městečka a na panáka.
Pokouším se získat informace o počasí a aktuální XXX. Stále se horšící počasí graduje až do silné bouře. Do stromu stojícího od nás asi 5 m udeřil blesk a strom padá rovnoběžně s cestou, po které jsme šli. Po návratu k lodi nacházíme našeho kuchaře, pološíleného hrůzou z bouře. Jak ale zjišťujeme později, svůj strach léčil lahví ginu. Znovu kontrolujeme loď a nacházíme: únik oleje z převodovky, v bateriích není voda, museli jsme dolít asi 7 l, nabíječka je zkorodovaná a má svod vyšší než 1 t, únik hydraulického oleje rozleptává elektroinstalaci kolem motoru, nefunguje log, otáčkoměr, hloubkoměr, vysílačka, radar.
Ruční GPS pracuje a tak nabíjíme baterie, měníme el. vedení, doléváme olej.
Protože do další maríny to máme asi 10 NM, přesvědčuje mě posádka, abychom tam přejeli ještě odpoledne. Protože to vypadá, že bouře už odezněla, vyrazili jsme na cestu.
Asi po hodině plavby, na kterou jsme vyrazili pouze my a ještě jeden Gianz s českou vlajkou, začalo Středozemní moře opět cenit zuby. V neustále sílícím protivětru, kterým jsme se probíjeli pouze na motor, byly stále větší a větší vlny. Drželi jsme se asi dvě míle od skalnatého pobřeží poloostrova XXX, když se nám vlivem náklonu v téměř sedmičkových vlnách začal dostávat lodní šroub z vody ven. Otáčky motoru se okamžitě zvýšily několikanásobně a tak jsme museli okamžitě reagovat změnou kursu a ubráním plynu. Při jedné takové příhodě se nám začal valit hustý dým z kajuty a i těm nejotrlejším z nás ztuhly rysy. V nastalé tmě vidíme jen desetimetrové vlny, rozbíjející se o útesy, a začínáme se modlit. Dým naštěstí pocházel pouze z pálících se řemenů na motoru. Po snížení otáček jsme konečně objeli poslední ostrůvek a spatřili vytoužená světla rybářského přístavu. Tam jsme se vyvázali ke starší rybářské lodi, uklidili loď, dali si panáčka a odebrali se k vytouženému spánku.
Další den, po probuzení do krásného počasí, jsme se rozhodli, že si uděláme volný den. A tak, zatímco se posádka opaluje, koupe a krmí se výbornou italskou zmrzlinou, zjišťuji, že jedna ze dvou baterií je úplně zničená a nabíječka je zkorodovaná natolik, že je na vyhození. Při podvečerním výletu do blízkého města jsme nakoupili novou baterii i nabíječku.
Tím jsme si snad vybrali všechny nepříjemnosti a poslední dny naší krátké cesty ubíhaly v naprosté pohodě. Posádka, která sestávala ze samých "chlapů", se při klidné plavbě začínala trošku nudit a tak mezi spánkem a chytáním ryb přemýšlíme o tom, že příště musíme s sebou vzít naše milé partnerky, které se teď určitě třásly o naše životy. Občas v náruči jiných mužů.
Šťastně jsme zdraví a živí dorazili do cíle a hned po vystoupení z lodě se nám začalo stýskat po naší šílené plavbě a začali jsme plánovat další cestu.
Chtěl bych touto cestou apelovat na všechny, co se pouští do podobných dobrodružství, aby si opravdu důsledně přebrali loď, zajistili telefonní čísla na záchranáře a informace o počasí. Vždy si zkontrolujte a nebojte vyzkoušet záchranné prostředky. Moc se já i má tehdejší posádka těšíme na další akce a doufám, že se již obejdou bez podobných problémů.
Přeji Vám všem spoustu mil při plavbě plné pohody.

Luděk Benda

<< Předchozí

Přehled článků

Následující >>