Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

Vaše plavby začínají u nás...

Partneři - Lode.czPartneři - Lode.cz

SPS Praha
CERE
Loděnice Vltava

Úvod > Plavby


Tuláci moře.
 
      Plavba oceánem je nejen jedno z posledních dobrodružství na této planetě, ale také neustálá výzva, s kterou se v životě střetává spousta lidí. Přesto většina z nich na moře nikdy nevypluje. Možná, že ten hlavní důvod je skryt někde ve strachu před velkým neznámem. Přesně takovým, při kterým se lidé chvěli od pradávna, když vyplouvali do velké prázdnoty. Existují samozřejmě i jiné důvody, proč nevyplout. Ale jejich jediný význam je v tom, že jsou jiné.

 
Je pravdou, že nemusíte plout po moři, aby jste změnili svůj život. Život na moři je však neobyčejný způsob životního zanícení, který na pevnině nemůžeme nikdy prožít. Ti, kteří zvolili tuto cestu, dobře ví, že pouhých pár mil od pobřeží objeví v sobě úplně novou volnost, oproštěnou od pochybných společenských pravidel a chladné vypočítavosti. Pocit osamělosti je vyvážen bezbřehou svobodou.
Je pravdou, že na moři jsou určitá rizika. Neviditelné proudy u pobřeží, zalamující vlny, nárazový vítr, srážka s jinou lodí. Ale bezpochyby nejsou o nic menší než život ve velkoměstě. V temné větrné noci jachtař sleduje bílý závoj pěny za svou jachtou, oceán hučí a vítr zpívá. Zaklesnutý do kormidla, s očima upřenýma na plachty a vlny, vnímá upocené čelo, horkost a chlad zároveň. Je zajímavé, že ve vypjatých situacích na rozbouřeném moři se ptáte stejným dechem: Kam dopluji? A co budeme jíst? Je to velmi zvláštní kombinace určité zbožnosti a požitkářství.
Tak vzniká nepopsatelná touha po moři, která je nejsilnější v okamžiku, kdy se jachtař vrátí na pevninu. Každý pohled k horizontu, každý závan brízy ho zneklidní. Na moři se naučil žít a dýchat s počasím a on před ním stojí v úctě a respektuje jeho tajemství, protože určuje každou hodinu jeho života. Zvlášť v noci, když vítr vane dvaceti uzly a vy jste v zajetí jeho mrazivého objetí. Tehdy prožíváte svoji osamělou svobodu spojeni mořem a hvězdami. Skuteční námořníci málokdy naříkají na počasí, protože ví, že jsou na něm závislí. Bez něho by nepluli. Špatné počasí, v kombinaci s krupobitím, hromy a strhujícími bouřkami s blesky, přijde málokdy. Naproti tomu rána, kdy slunce vychází nad klidný oceán, hlazený mírnou brízou, jsou mnohem častější.
Když žijete na moři, stáváte se jeho součástí. Ze své mysli odejmete nejen zaneprázdněný svět civilizace, ale i pocit pevné země až do takové dokonalosti, že země se stává vzpomínkou. Tento pocit ve vás sílí z každým dnem a nocí, až je tak hluboký, že svět oceánu se pro vás stane přirozeným světem. Na zemi si můžete představit vnější svět, kde příroda je oddělena od vesmíru. Na moři všechno bytí, včetně vašeho já, splyne. Poznáte, že kolem vás existuje stejný svět, se kterým jste naladěni na stejný akord. Naučíte se, že život je naděje v očekávání stejně, jako po noci přijde den a vysvitne slunce. Učíte se, že důvěra v dobro je vaše Polárka, která se vždy objeví, když mraky odplují za obzor. Pociťujete, že jen za tvořivou prací, pochopením druhých a smíchem se skrývá stav uspokojení, kterému lidé říkají štěstí. Učíte se milovat a chápat život. Poznáváte, že způsob vidění světa, tak jak jste si ho svobodně zvolili, vás chrání před jednotvárným bytím. Tento způsob života vás osvobodí od nudné existence moderního člověka.
Návrat k přírodě však neznamená žít tak, jak žili naši dávní předkové, ale ve skromnosti a úctě chápat jeho zákonitosti a nemanipulovat s nimi, jako manipulujeme se svými životy. Lidé nejsou všemocní, ale jsou nepatrnou součástí vesmíru a nemáme v rukou nic, čím bychom mohli přírodu ovládnout, protože ona nás má stále ve své moci.
Moře nás naučilo chápat svět. Stejně jako v životě, tak i na lodi musíme udržet vítr ve svých plachtách, zatímco se ubíráme různými směry. Víra ve vlastní já je podobná ve víru ve svou loď, ve svou práci, v lidi, kterým můžeme věřit. A tak proplouváme napříč oceánem, vesmírem, životem a prožíváme jeden obdivuhodný příběh.
Madeira 1999, copyright ? Mike Hackman, hackman@seznam.cz

<< Předchozí

Přehled článků

Následující >>