Partneři - Lode.czPartneři - Lode.cz

SPS Praha
CERE
Loděnice Vltava

Úvod > Závodění


Vzpomínka na ME - pokračování
 
      V sobotu 27. února hned po snídani ve stylu ?švédského stolu? nám pořadatelé předali pro nás připravené lední jachty včetně příslušného vybavení a už v 10 hodin byl zahájen poslední závod Evropského poháru 1993, který byl jakýmsi prologem před vlastním Mistrovstvím Evropy.

 
Na startu tohoto závodu se kromě nás s Jirkou sešlo 144 závodníků ze 14-ti zemí : Anglie, Německa, Rakouska, Švédska, Dánska, Finska, Holandska, Ruska, Litvy, Estonska, Polska, Švýcarska a z USA přijel dokonce i čerstvý mistr světa Jeff Kent.
Ještě před vlastním závodem byli přihlášení závodníci rozděleni do čtyř skupin, a to podle dosavadní výkonnosti a dosahovaných výsledků. Skupina A byla prakticky uzavřena, neboť do ní byli zařazení mistři zemí, současný mistr světa, mistr Evropy, vítěz Evropského poháru, vítěz světového poháru, prostě super elita. Závodníci ve zbývajících skupinách nejprve absolvovali kvalifikační rozjížďky, přičemž vždy prvních 20 závodníků postoupilo do vyšší skupiny. Po ukončení kvalifikace pak každá skupina jela svůj vlastní závod.

Vzhledem k tomu, že lední jachtaři z České republiky ani z dřívějšího Československa se již dlouho žádných významnějších mezinárodních závodů nezúčastnili, byli jsme oba pochopitelně zařazeni do čtvrté skupiny ?D?. Po kvalifikační rozjížďce jsme oba postoupili do skupiny ?C?, kde ve vlastním třírozjížďkovém závodě při účasti 34 závodníků a za středního větru obsadil Jirka 22. A já 23. místo.

Poslední závod Evropského poháru byl zakončen v neděli 28. února slavnostním vyhlášením vítězů, spojeným se slavnostní večeří k zahájení vlastního Mistrovství Evropy. Vše se uskutečnilo v pěkném starobylém zámečku v centru střediska Sundbyholm. Na pondělí 1. března bylo plánováno slavnostní zahájení šampionátu a starty prvních kvalifikačních rozjížděk, neboť systém organizace Mistrovství Evropy byl stanoven stejný jako v předcházejícím závodě. Slavnostní zakončení šampionátu bylo naplánováno na středu 3. března.

V pondělí se hned po ránu za pěkného slunečného počasí vše začalo soustřeďovat kolem slavnostního zahájení. Do určeného prostoru najela z každé zúčastněné země do řady jedna lední jachta a při slavnostních dělových salvách místo plachty vytáhl příslušný reprezentant na stěžeň státní vlajku své země. Za Českou republiku jsem byl tímto čestným úkolem pověřen já, jsem na to pochopitelně náležitě pyšný a byl to pro mne sportovní zážitek na celý život. Při této příležitosti nás do značné míry překvapila skutečnost, že se v dějišti šampionátu vyskytly hned tři české vlajky : jednu nechala ušít Evropská asociace ledního jachtingu, jednu dovezli němečtí závodníci a jednu samozřejmě i my. Takováto péče a snaha, aby státní vlajka nově vzniklé České republiky na šampionátu zavlála, nás velmi potěšila.

Krátce po slavnostním zahájení se celý peloton ledních jachet vydal do místa startu prvních kvalifikačních rozjížděk, které bylo komisí rozhodčích určeno ve vzdálenosti asi 7 kilometrů od ?depa?. I pro Mistrovství Evropy jsme byli oba opět zařazení do čtvrté kvalifikační skupiny?D?, ze které jsme opět oba po kvalifikační rozjížďce postoupili do skupiny ?C?. Pak však vítr zeslábl natolik, že další kvalifikace musela být odložena na příští den. Ani ve vyspělém Švédsku však neumějí ?poručiti větru, dešti? a tak se stalo, že ani v úterý vůbec nefoukalo. Původně objednané zpáteční letenky proto musely být telefonicky odložené na pátek, který byl stanoven jako poslední možný termín ukončení šampionátu.

Když nefouklo ani ve středu a nervozita všeobecně narůstala, řekli jsme si s Jirkou, že bychom mohli navodit trochu veselejší atmosféru s využitím Budvaru, jehož naše dva sudy, které přivezli němečtí závodníci, jsme pochopitelně sami v žádném případě nemohli zdolat. Po dohodě s hlavním rozhodčím jsme se tedy rozhodli uspořádat jakýsi improvizovaný ?pivní večer?. Protože nás s vlastním pivem do žádného místního podniku nepustili, udělali jsme si přímo na ledě ze dvou nosníků ledních jachet, umístěných na dřevěných kozách, provizorní bar-pult a začali čepovat. Zakrátko se vytvořila obrovská fronta, na jejíž konec se s natočeným pivem závodníci stavěli znovu a než pivo dopili, tak už byli znovu u pultu. Všichni účastníci večera byli navýsost spokojeni a svorně prohlašovali ?milujeme Čechy !?. Jak by taky ne, když v tak drahém Švédsku, kde asi dvě deci jakési ?osmičky? tehdy stály našich 160,- Kč, se mohli dosyta a zadarmo napít snad nejlepšího piva na světě ! Sice druhý den po ránu s hlavou v dlaních, ale s úsměvem na tváři pochybovali, jestli ty Čechy opravdu tak milují, ale k dobrému jménu a reprezentaci naší země celá tato akce nepochybně přispěla a dovolím si tvrdit, že nikdo z jejích účastníků na ni hned tak nezapomene.

Ve čtvrtek jsme od rána opět čekali na vítr. Odpoledne nervozita znovu stoupla tak, že nevydrželi ani pořadatelé a odtáhli speciálními čtyřkolovými japonskými motocykly celý konvoj 146-ti ledních jachet na místo startu. Vítr však přesto nepřišel a mnozí už začínali pochybovat, že se Mistrovství Evropy vůbec odjede.

V pátek, poslední možný den šampionátu, hned od rána pofukovalo, takže rychle na snídani a jde se na to. Start byl jako každý den stanoven na 10,00 hodin. Obloha se však rychle zatáhla a před devátou se strhla tak silná sněhová vichřice, že nebylo vidět na 10 metrů a vítr dosahoval rychlosti 15 m/s a víc. Všem bylo jasné, že do této ?bílé tmy? vyjet nelze. Přesto však před desátou začali někteří závodníci do této hrůzy odjíždět. Když už většina závodníků odjela - neznámo kam - odhodlali jsme se k vyjetí i my s Jirkou. S povolenými plachtami v silném větru a téměř nulové viditelnosti jsme se náhodou dostali do závětří jednoho z ostrovů. K jízdě to opravdu nebylo, a proto jsme v závětří ostrova zůstali. Za chvíli se k nám přidali i další kolemjedoucí závodníci a zakrátko stála za ostrovem poměrně početná skupina a čekala, co se bude dít. Najednou příval sněhu trochu povolil a já jsem v dálce uviděl tmavou skvrnu, což zřejmě byli zbývající závodníci, kteří čekali v místě startovní čáry. Sněžení opět zhoustlo, přesto však jsme se do místa předpokládaného startu ?strefili?. Sněhová vánice neustávala, proto jsme všichni své lední jachty převrátili tak, aby plachty ležely na ledě a jako ekymáčtí psi jsme shluknuti do co nejtěsnějšího chumlu čekali s nadějí, že se počasí alespoň trochu přece jen umoudří.

Kolem třinácté hodiny začala hustota padajícího sněhu řídnout a viditelnost se postupně zlepšila natolik, že se hlavní rozhodčí rozhodl pokračovat v kvalifikaci. Povrch ledu však byl pokryt někde většími, někde menšími návějemi sněhu a bylo nutno přehodnotit volbu bruslí. Někteří závodníci, včetně mistra světa Jeffa Kenta zůstali u dlouhých bruslí, vhodných a rychlých především na hladkém a tvrdém ledu, který pod sněhem skutečně byl. Dlouhé brusle zvolil i Jirka. Já jsem se však rozhodl - jak se říá - ?ctít teorii? a do zasněžené plochy a stále ještě silného větru jsem si vzal brusle krátké. To se mi nakonec vyplatilo, neboť v další kvalifikační rozjížďce jsem se ve skupině ?C? umístil na 17. místě a postoupil do druhé - stříbrné skupiny ?B? ! Jirkovi bohužel volba bruslí, stejně jako celé řadě dalších závodníků, příliš nevyšla a tak pro vlastní Mistrovství Evropy zůstal ve skupině ?C?.

Po ukončení kvalifikace byl zahájen vlastní šampionát závody jednotlivých skupin. Jirka se ve skupině ?C? rozhodně neztratil, vyměnil brusle a ze 32 závodníků skončil na pěkném 15. místě. Já jsem se na start ve druhé - stříbrné skupině ?B?mezi 57 závodníků postavil tak trochu s obavou, aby mi ostatní moc neujeli a dost mě překvapilo, jak mi hlavně rakouští a němečtí závodníci fandí. Nakonec jsem se v této konkurenci umístil na celkem solidním 36. místě.

Mistrem Evropy pro rok 1993, který vzešel z elitní zlaté skupiny ?A?, se stal polský reprezentant Stan Macur, když úřadující mistr světa Jeff Kent obsadil až 26. místo.

Dá se snad říci, že naše účast na evropském šampionátu v ledním jachtingu třídy DN v roce 1993 nebyla považována pouze za symbolickou. Pro nás oba rozhodně patří k našim největším jachtařským zážitkům.

Ing.Petr Jareš

<< Předchozí

Přehled článků

Následující >>