Partneři - Lode.czPartneři - Lode.cz

SPS Praha
CERE
Loděnice Vltava

Úvod > Závodění


MiniFastnet 2006
 
      12. června - V Bretani byl odstartován nejtvrdší dvojposádkový závod letošní sezóny, MiniFastnet. Poprvé v historii se na start postavili i čeští závodníci. O tom jaké to bylo a jak závod probíhal, informuje David Křížek z posádky Atlantik FT ? CZE 516.

 
Po dokončení závodu Marie-Agnes Peron jsme si dali jeden den skoro volna a poté jsme se začali velice pečlivě připravovat na další regatu. Tentokrát jsem chtěl, aby bylo vše perfektní. Kontrola lodí byla opět velice pečlivá a museli jsme dokoupit celou řadu dalších bezpečnostních prvků. Také číslo lodi na přední palubě jsem musel přetřít načerveno, aby bylo z vrtulníku dobře čitelné. Chyběli nám ještě nějaké mapy, fluorescein na obarvení vody v případě ztroskotání a podrobné mapy proudů. Vše jsme nakonec sehnali, loď vyladili a začali jsme se věnovat přípravě strategie.

Na startu byl český jachting zastoupen hned třemi loděmi sériové třídy. Já jsem jel na Atlantik FT ? CZE 516 společně s Milanem Hájkem (tým interně přezdívaný ? ?Klucí z Boleváku?). Daniel Vodička jel s Irským závodníkem Endou O?Coineen na lodi CK Fischer ? CZE 468 a Milan Koláček s Německým závodníkem Dominikem Zurrerem na lodi UBIK ? GER 245. Celkem zde bylo 196 závodníků na 98. lodích. V naší kategorii sériovek to bylo 55 lodí. Závod každoročně přiláká celou řadu jachtařů zvučných jmen. Letos zde byl hlavní hvězdou Alex Thompson závodící na Open 60 na lodi Hugo Boss. Ten je pověstný svojí agresivní jízdou. Často závod nedokončí, ale je držitelem celé řady rychlostních rekordů. Jezdí skutečně na hraně. Nebo občas spíše za hranou. Nechyběl ani Adrien Hardy z trimaranu Brossard a další a další osobnosti světového oceánského jachtingu.

Pro nás to byl první skutečně offshore závod. Čekalo nás náročných 700Nm v tvrdých podmínkách. Nejprve start ve skupině 98 lodí v zálivu v Duarnenez, pak několik otočných bodů poblíž útesů a velice náročný průplav u Le Conquet, na jehožkonci je legendární maják Du Four. Zde lze očekávat proud až 6 uzlů a nepřeberné množství skalisek. Další pasáž je již na otevřeném moři k Wolf Rock u jiho-západní Anglie a nakonec nejvzdálenější bod, Fastnet Rock na jihu Irska. Zpět se jede již bez omezení, tedy na otevřeném moři až do zálivu v Douarnenez, kde bude cíl.

Já si beru na starosti navigaci a do nemapové GPS (mapové nejsou povoleny) vynáším asi 250 bodů. Studuji pečlivě jednotlivé průjezdové body a nástrahy kolem nich. Milan si bere na starost přílivy a odlivy a podrobné mapy proudů s časovým rozvrhem. Meteo předpovědí máme hned několik. Náš pozemní tým, Petr Ondráček a Josef Brechler nám posílají předpokládaný vývoj náročné meteo-situace s tlakovou výší nad Britskými ostrovy. Další předpovědi máme od týmu Adria ze Slovinska a něco ještě stahujeme z internetu. Názory na předpokládaný vývoj jsou hodně odlišné. Když máme vše připraveno, nakoupeno a zabaleno, tak si dopřáváme volné odpoledne u majáku Pointe du Raz, kde jsme pluli minulý závod, ale pro mlhu jsme naštěstí ani neviděli jaká strašná skaliska jsou kolem.

Nejprve nás čeká prologový závod. Na trojúhelníkové trati se jedou dvě kola a hned od startu je to pěkná mela. Jede se skutečně na doraz a všichni se chtějí blýsknout v tom nejlepším světle. My máme perfektní start, ale ztrácíme něco na mezní čáře u návětrné bóje. Je to jedna z prvních zkušeností v tak těsném poli lodí a tak se občas neubráníme menším chybám. Na taktice však převážně vyděláváme a Milan se s lodí velice rychle sžívá a to je dobrá zpráva. Nakonec protínáme cílovou čáru na 10. místě před favorizovanými týmy Orange a Cap Monde. Dan s Endou dojíždí na 35. místě. Zatím vše vypadá velmi dobře a s rychlostí lodi jsme spokojeni. Já mám radost z jízdy ve dvou. Je to paráda, když člověk není na všechno sám a spolupráci s Milanem si mohu jen pochvalovat.

V neděli je to však již naostro. Start 21. ročníku závodu MiniFastnet. Nervozita roste. Jsme na vodě asi 1h před startem. Kontrolujeme náměry a dolaďujeme poslední detaily před náročným závodem. START!!! Většina lodí je přes čáru a tak je dáno všeobecné odvolání. 5,4,1,START. Většina lodí opět přes čáru a vše se znovu opakuje. Na stožár startovní lodi jde černá vlajka a tak jsou všichni výrazně opatrnější. Nakonec je tedy napotřetí odstartováno. My s Milanem točíme na pravobok a jedeme na severní stranu zálivu. Nejprve to nevypadá příliš dobře, ale na konci očekáváme stočení, které přichází a my se držíme v přední skupině. Po 15Nm míjíme první otočný maják a plujeme na směr NW. Vítr se stáčí a je to opět stoupačka. Vyjíždíme více doleva a hodně získáváme. K mezní čáře a pokrytí pole zbývá 100m, ale vítr se stáčí zpět a my ztrácíme 10 lodí. Míjíme další maják a jedeme na sever do obávaného průplavu. Vítr se opět stáčí a je to znovu čistá stoupačka. Do nebezpečného místa vjíždíme naštěstí v dobrém čase a s 5 uzlovým proudem v zádech. Jedeme oblastí, kde za odlivu trčí skály z vody. Pod kýlem se míhají ostré útesy a já se snažím navigovat oblastí nejsilnějšího proudu. Na dně jsou desítky vraků lodí. Jedeme skutečně na hraně, ale vyplácí se to a z průplavu vyplouváme na celkovém 15. místě a jako první ze sériových lodí. Nyní nás čeká více než 100Nm k Wolf Rock. Jede se převážně levobokem s genou a je to hodně o rychlosti. Děsně ztrácíme. Předjíždí nás jedna loď za druhou. Jen na rychlost. Nedá se nic vymýšlet. Pracujeme s plachtami, měníme hloubku a tvar profilu, techniku jízdy, ale nic nepomáhá. Jsme strašně pomalí. Nejhorší je, že nás předjíždí i lodě naší sériové třídy. Čím je vítr v noci slabší, tím horší to pro nás je a tím více ztrácíme.

Druhý den jsme před Wolf Rock a zachycujeme několik změn a posouváme se opět dopředu. Několik lodí nás ale opět předjíždí na rychlost. Stále kontrolujeme zda nemáme zachycené řasy na kormidle a kýlu. Po otočení majáku většina lodí vytahuje na čeleň Code Zero. My po zkušenosti z předchozího závodu vytahujeme menší genakr a necháváme plnou genu. Ihned porážíme několik lodí a posouváme se rychle vpřed. Vítr se stáčí na zaďák a nahoru letí top genakr. Tentokrát nás na rychlost dostávají jen karbonové speciály. Vítr ale nevydrží dlouho a je to opět stoupačka. Do Fastnet Rock zbývá 20h. Vítr postupně slábne a tak druhý den ráno zbývá k legendárnímu majáku 22h. Nálada není nic moc. Pole se hodně roztrhalo a my stále ztrácíme na rychlosti. Konečně je Fastnet na dohled a znovu můžeme vytáhnout Code Zero. Porážíme několik lodí, ale vítr slábne. Nastává ta nejhorší varianta. Vítr se otáčí a my za slábnoucího větru proti proudu stoupeme k Fastnetu. Přední lodě mizí s genakry a s proudem v zádech a my se zastavujeme a doslova bojujeme o každý metr, abychom nezačali couvat. Nakonec proud slábne a my se točíme kolem majáku na zpáteční cestu. Zbývá 300Nm. Genakr držíme jen 2h a opět přichází protivítr. Tzn., že lodě vpředu mizí a lodě ze zadu nás snadno dotahují. Zoufale přemítáme nad naší pozicí, ale náhle proti nám přijíždí teprve na trase k Fastnetu Adria tým, SLO 509, jedni z favoritů Kristjan Hajnsek a Samuel Manuard, ale také další velcí favorité Degremont USA 575, Clay Burkhalter a Isabele Joschke. Ti využívají služeb jednoho z nejlepších jachtařských meteorologů na světě, který dělá též meteo pro Vincenta Riou na Open 60, ale jak je vidět, tak nikdo není neomylný a i super lodě se mohou ocitnout vzadu.

Stoupeme stále proti větru a vítr začíná sílit. Lodě mizí ve tmě a rozdíly se stupňují. Speciály hodně odstoupávají. Zvedají se vlny a začíná divoká jízda na horské dráze. Refujeme. Refujeme podruhé. Refujeme solent. Přemýšlíme o dalším refu, ale nejde to donekonečna. V lodi je spoušť. Vybírám vodu. Dobíjení baterií je vyloučené. Loď skáče na ostrých vlnách a my jsme po dalších dvou dnech jak zbytí psi. Spaní je vyloučené. Záda rozedřená a prostydlá od relingů. Na stehnech krvavé strupy od sezení na neposedné lodi. Do ran se dostává sůl z promočených super obleků. Široko daleko ani loď. Držíme pravou stranu a předpokládáme posun tlakové výše na SE a příchod stočeného větru. Ten nakonec po 90Nm přichází a my točíme na levobok. Je to trošku úleva, ale zanedlouho nás bolí i druhá půlka těla. Nutíme do sebe jídlo, abychom vydrželi. Strategie vychází, ale snad není pozdě. Nikde nevidíme ani loď. Blížíme se konečně k ostrovu D?Ouesant a máme předstoupáno 40°. Snad to bude stačit. V těchto místech jsou totiž obrovské proudy a my připlouváme nad ránem v nepravou chvíli. Padá hustá mlha. Vlhkost je 98%. Z plachet prší vysrážená voda. Je strašná zima. Lehám si na běžící generátor a snažím se zahřát. Ruce mi pálí, ale zima je mi pořád. Navíc přichází 5 uzlový proud, který nás žene pod ostrov, který je dalším otočným bodem. Vítr slábne a viditelnost v mlze je 50m. Jsme ve středu plavební dráhy. Proud nás stále žene dolů. VMG je -1,5 uzle. Když jedeme levobokem, jedeme 90° pod kurz a prakticky se díky proudu vzdalujeme, když otočíme, tak jedem úplně zpět. Do cíle to není již tak daleko. Stačilo přijet jen o pár hodin dříve a proud nás naopak protlačil tímto místem. Je jasné, že lodě vpředu opět získaly. Mám děsný vztek. Vítr uvadá a my couváme. Zima je nesnesitelná.

V 7h ráno proud slábne pod úroveň rychlosti větru a my opět pokračujeme v plavbě k cíli. Za ostrovem přichází zadoboční proud 5 uzlů. Voda se doslova vaří a my jedeme na stoupačku 9 uzlů. Stáčíme se více k východu, ale je to stále stoupačka. Před zálivem v Douarnenez ustupuje hustá mlha a objevuje se slunce. Před přídí máme soupeře. A další loď a další. Zbývá 15Nm do cíle. Jedeme na Code Zero, který po otočení majáku měníme na velký genakr. Kolem je najednou asi 15 lodí a bojuje se o každou lodní délku. Držíme se ve středu zálivu a získáváme. Jen tým Orange chytá záhadné proryvy pod břehem a na Code Zero se hrne kupředu. Máme za sebou 700Nm a teď to tu vypadá jak při prologu. Jeden rychlý speciál nás chce nadjet. Nedáváme mu šanci. Jede se loď na loď a my jsme v přední skupině. Dvě lodě bojují pod břehem. Je to čím dál tím ostřejší a některé lodě stahují genakry. My to rveme na maximum a získáváme. Horem nás ale nakonec dostává Orange a v cíli je tentokrát on o 5 sekund před námi. Byl to neuvěřitelný závod. Mám nepopsatelný pocit. Jsme na 16. místě z 55 sériových lodí a 42. v celkovém pořadí včetně speciálů. Poslední lodě doplouvají s velkou ztrátou až pozdě večer, když už vrcholí večírek. Kluci z Orange si pochvalují naše souboje v Prologu a v cíli hlavního závodu. Ujišťujeme je, že z porážky nejsme až tak smutní, že to byl stejně náš první závod. Valí oči a odcházejí někam na bar a něco melou francouzsky. Přichází belgicko-francouzký coach a závodník z Ecoveru a navrhuje spolupráci. Ihned zjišťuji, kde byly naše hlavní chyby v trimu a nastavení a je jasné, že tato spolupráce nás v budoucnu posune snad ještě více kupředu. Hodnotil naší taktiku v první fázi závodu. Kdy byl prakticky vedle nás a dokonce i Alex Thompson, který jel na AUS 196, byl po první části za námi.

Byl to prostě super závod. Všechno mě bolí a pár dní se budu z toho zotavovat, ale stálo to za to. Milan Hájek, který plul se mnou na lodi byl naprosto super. Vše perfektně klapalo a atmosféra na lodi byla i v těch nejtěžších chvílích v pohodě. Milan výborně kormidloval. Perfektně zvládal loď s top genakrem v 30° náklonu na hranici spinoutů, ale i stoupačky v rozbouřeném moři ve vlnách ze všech stran. Zrovna tak byl i dobrý na přídi jako bowman při výměně plachet a přišel s několika dobrými typy na urychlení těchto procesů. Jsem rád, že při volbě spolujezdce jsem nechyboval a těším se na další společné závody.

Dan Vodička jel s Endou O?Coineen a nakonec dopluli na 41. místě v kategorii sériových lodí. Milan Koláček s Dominikem Zurrer závod vzdali. Tři lodě zlámaly stěžně a řada závodníků v cíli nevypadala moc dobře. My jsme spokojení. O chybách víme a hlavně víme jak je odstranit. Teď ale potřebujeme pauzu. Dalším závodem bude pravděpodobně nejextrémnější sólový závod letošního roku z Les Sables d?Olone na Azory a zpět. 2600Nm!!! Inu, máme se na co těšit.

Ahoj David+

PS: Děkujeme generálním sponzorům ? Atlantik FT a CK Fischer, partnerům týmu ? RODOP (mimochodem doufám, že kluci vyhráli MČR v Chorvatsku!!!) a Kilcullen. Dodavatelům týmu, mediálním partnerům a lidem z projektu. Také nás velmi těší soukromé iniciativy některých známých a kamarádů, kteří chtějí z vlastní vůle podpořit náš oceánský projekt. Díky vám všem.

David Křížek
Atlantik FT ? CZE 516

www.minitransat.cz

<< Předchozí

Přehled článků

Následující >>