Partneři - Lode.czPartneři - Lode.cz

SPS Praha
CERE
Loděnice Vltava

Úvod > Závodění


Middle Sea Race
 
      1. listopadu - V sobotu 21.10. v 11.00 hodin byl odstartován největší a nejznámnější závod ve středomoří, který je spolu se Sydney to Hobart, Fastnet Race a New York to Bermuda považován za jeden z nejnáročnějších offshore podniků.

 
Na start se v letošním roce postavil český RADOST Sailing Team, který na lodi Ker 11,3 Moonraker startoval v divizi 1B ( IRC handicap ). Trať závodu měřila 608 mil a vedla z Malty na Sicílii, dále Messinskou úžinou, levobokem okolo Lipar, ostrovů Egadi, pak k ostrovu Pantelleria a Lampedusa, s cílem opět na Maltě. Český team ho zvládl za 5 dní 4 hodiny a 25 minut.

Po úmorném čekání, nekonečných telefonátech na všechny strany a peripetiích s jeřábem se nám podařilo dostat Moonrakera na vodu v úterý pozdě večer. Ve středu bylo potřeba loď ostrojit a připravit, zbyl čas jenom na krátkou vyjížďku, při které jsme zjišťovali, co je ještě třeba dodělat. Ve čtvrtek dopoledne jsme naštěstí napoprvé a bez problémů prošli bezpečnostní kontrolou a pak už hurá na pořádný tréning. K velké radosti bowmanů jsme zkoušeli hlavně nejrůznější výměny plachet a halzy. Konečně jsme se dostali zpátky do té správné závodní nálady. Sice dost pršelo, ale vítr o síle 15-20 uzlů všechny probral a měli jsme radost z toho, jak nám loď pěkně jede. Úspěšný byl i čtvrteční zahajovací večírek v jachtklubu ? jak už bývá zvykem, kdyby se bodovaly taneční kreace, měli bychom medaili jistou V pátek byla na programu regenerace posádky a poslední přípravy před startem.
Sobotní dopoledne bylo pro jachting naprosto ideální ? jasno, teplo a jihozápadní vítr o síle 10-15 uzlů. Startovali jsme ve třetí skupině lodí přesně v 11:20. Start na zadní vítr se povedl na jedničku ? na čistém větru, s rozjetou lodí, spinakr šel nahoru přesně se startovním výstřelem a Moonraker vyrazil ze zálivu pod hradbami Valetty jako vedoucí loď skupiny. Doufám, že nás u toho aspoň pěkně Po otočení poslední bójky u pobřeží Malty jsme zamířili k Sicílii. Závodní pole se promísilo, postupně nás dojely největší lodě, které startovaly později. Vítr se stočil lehce k západu a na řadu přišel lehký genakr, který nám vydržel až do pozdních nočních hodin. Někde u Syrakus začal vítr slábnout a točit se, ze závodu se stala lehce loterie, ale dařilo se nám udržovat dobrou pozici. Noční hlídku zpestřoval pohled na zářící lávu na svahu Etny a debaty na téma jaký to bude až to bouchne? Svítání přineslo bezvětří a lehce stresující pohled ? kolem nás stálo aspoň třicet lodí! Snažili jsme se udržet loď v pohybu a zůstat na správné straně závodního pole.
Během dopoledne se vítr zase objevil, tentokrát ze severu, takže na stoupačku. V tuto chvíli nám zbývalo asi 10 mil do nejužšího místa Messinské úžiny, závodní pole se zatím drželo celkem pohromadě, ale my stále drželi slušnou pozici. V tuto chvili foukalo příjemných 8 uzlů, sluníčko, co víc si přát.

V nejužším místě úžiny nás nemile překvapil silný protiproud, který nám znepříjemníl průjezd. Proud se povedlo překonat, ale flauta, která přišla asi 2 míle od Mesiny, již byla mimo naše síly ? a tím začal nekonečný maraton rozdělování a sjíždění celého startovního pole včetně těch největších a nejrychlejších.
Po asi 6ti hodinové nechtěné přestávce u Mesiny jsme se díky jemným pofukům přesunuli na další, větrem zaviněné stání u magické sopky Stromboli. Zážitek z jejího pozorování umocňovala hluboká tma, silné hřmění a časté sopečné erupce, což čekání na vítr mírně zlepšovalo. Během pomalého posunu kolem Stromboli jsme několikrát vyzkoušely změny plachet, strategie i nálady, což mělo za následek celkem dobrou výchozí pozici pro vítr, který se objevil po dlouhých 12 hodinách při rozbřesku.

Jak přibývalo světla, začali jsme posuzovat svoji pozici. Některé lodě vinou proudu zacouvali zpět o pár mil, další se spolu s námi posunuli o kousek dál. Největším překvapením bylo zjištění že krásná a superrychlá loď Open70 ABN-AMRO, která vyhrála poslední Volvo Ocean Race je od nás vzdálena asi míly. Tato skutečnost významě zlepšila náladu v posádce a byla výbornou morální vzpruhou. Po dvou dnech a my stále držíme krok s nejlepšími.
Celý následující den foukalo příjemných 10 uzlů a použití genakru zvyšovalo naši cestovní rychlost. Večer jsme dorazily na dohled od Palerma. Město nás přivítalo nelibou vůní pálících se odpadků, silnou industriální září, hejnem delfínů a opět slábnoucím větrem, který trval přibližně 8 hodin.

Nad ránem naši směnu probudil nečekaný náklon lodě až se pár spáčů odporoučelo z postele na zem. Na vině tomu byl silný vítr, který v nárazech dosahoval rychlosti přes 20 uzlů. Vzhledem ke směru a síle větru jsme mohli poprvé použít speciální plachtu pro off-shore závody, Jib Tob. Tato plachta je používána pro předoboční vítr v širokém spektru síly a natahuje se podobně jako kosatka.

Celý následující den a noc byly ve znamení kvalitního jachtingu a way point ? C.o S. Vito se rychle přibližoval. Předpověď větru, kterou jsme získávali z internetu byla pro dopolední hodiny nepřejícná a bohužel se opět bez výhrady splnila. Krátkodobé, asi 2 hodiny trvající bezvětří bylo zakončeno díky urputné práci trimera a kormidelníka naprosto bezchybným výjezdem, díky kterému se naše pozice výrazně zlepšila.

Vítr postupně zesiloval až na 35 uzlů, takže přišli ke slovu refy na hlavní plachtě a výměna kosatky č.2 za č.4.

Při této činnosti je nemožné nevyzdvihnout bezchybnou práci bowmannů Cikána a Skina, díky kterým výměna plachet i refování trvalo chvíly.

Naše 38 stop dlouhá loď byla díky tomu jen trochu pomalejší než okolní 50ti stopé závodničky.

Byl to opravdu fantastický jachting. Silný vítr, stříkající voda, na sluncem zalitém volném moři více jak metr vysoké vlny, tvrdá práce celé posádky odměněná vysokou rychlostí lodě. Vše v tu chvíli pracovalo jako dokonalý stroj, který byl hnán neuvěřitelnou silou větru velkou rychlostí v před. Tréninky a taktická příprava na závod byla beze zbytku využita a hmotnost některých členů posádky, jmenovitě Jiřího a Mé maličkosti, konečně doceněna a uctěna.

Vítr nám dopřával maximální jachtařské uspokojení bohužel jen po dobu asi 3 hodin a poté začal slábnout. Bowmanni se opět vyznamenali postupnou výměnou kosatek až na dvojku a bezchybným rozrefováním hlavní plachty.

Vítr postupně slábnul, nicméně pozitivum bylo i postupné zmenšování vln. Vše se dostalo na nulu během následující noci ? vlny i vítr. Jediné co se výrazně zvýšilo byla vlhkost.

V 7 hodin večer zapadlo slunce, teplota klesla na 15 oC, ale vlhkost se blížila 100%. V té chvíly bylo uplně jedno, co má kdo na sobě oblečené. Nesnesitelná zima způsobená zvlhnutím všeho, včetně věcí, které byly ukryty v podpalubí. Nastalý stav poněkud ochromil méně zkušenou část posádky. To v našem případě znamenalo většinu. Alibisticky je třeba dodat, že i zkušení se klepali a drkotali zuby. Směny po třech hodinách byly nekonečné a představa mokrého spacáku neuspokojovala. Návštěva delfínů také ne. Vysvobozením bylo vycházející slunce s příslibem suchého a teplého dne.

Hned jak jsme roztály, jsme začali řešit neuspokojivou situaci kolem větru. Předpověď jej slibovala slabý ale stabilní, k večeru stáčení od jihu. V té chvíli nám zbývalo více jak 200 Nm, 3 dny a neustálé sýčkování jedné členky posádky, že loni to bylo stejné a nedojeli, nám příliš radosti nedělalo.

Strategie obou kormidelníků nás s naprostou přesností vedla na další way point ? Pantalleria. Změny větru byly očekávané i když jehosíla mezi 1-5 uzly ,moc netěšila.

O něco lepší, co se větru týče, to bylo při přejezdu na další točný bod Lampedusa. Vítr asi 10 uzlů. Zde si neodpustím poznámku o neskutečně přesné navigaci našeho kapitána Hajčuse v často měnícím se větru. Na přesné načasování a odhad 40ti stupňopové změny na minutu přesně, jsou opravdu třeba obrovské zkušenosti, které nelze načíst z knížek, bohužel.

Signál mobilních operátorů skončil asi 8 mil za Pantallerií a informace o síle a směru větru byly po celou, 101 Nm dlouhou plavbu, nedostupné. Intuice a zkušenost z předchozích offshore závodů Hajčuse i Krejzona nás vedla na Lampedusu v točícím se větru s přesností několika desítek metrů.

Lampedusa byla velkým psychickým vzpruhem. Signál mobilního operátora nám umožnil získat nejnovější meteo informace, poslat rodině zprávy ve stylu ?žijeme a jedeme? a vzdálenost od cíle se snížila na 100 mil.

I Káča konečně přijala myšlenku, že dorazíme do cíle ve stanoveném limitu a nebudeme následovat neúspěch jejich loňského pokusu na lodi Bohemia Express ? kdy na Lampedusu vlivem slabého větru už nedojeli.

Následující noc byla ve znamení JACHTINGU !!!

Vítr 20 uzlů, spánek v návětří v zakurtovaných postelých. Pro neznalé popis situace: postel na závodní lodi má proporce postele pro trpaslíky, je krátká a úzká, postelí je v lodi jen 1 co je členů posádky, abychom nepadali na zem, jsou vysuté postele vybaveny soustavou kladek, které umožňují nastavení sklonu postele dle aktuálního úhlu lodi. Určitou nevýhodou je, že každý obrat znamená si postel předtavit a při zaspání manévru vás to stejně vyklopí na zem. Všude nepořádek, vlhkost a nedostatek místa. Druhý způsob je celkem důmyslný systém hadry, která drží spáče na nepolohovatelných ?postelích?.

Vítr nám měl podle přepovědi přát i následující den a my jsme si připustili variantu dojezdu do cíle již ve čtvrtek v odpoledních hodinách. V tu chvíly kapitán razantně změnil taktiku boje. Žádné střídání na směny a žádný odpočinek, spánek povolen jen na relingu.
Jen kormidelníci se střídaly po 2 hodinách aby se zachovala rychlost a honily trimery hlavní plachty k maximálním výkonům.
Jídlo bylo sice povoleno, ale moc jsme tomu, vzhledem k maximálnímu vypětí nedali.

Síla větru se pohybovala stále kolem 20ti uzlů a vzdálenost k Maltě se postupně zkracovala. Bohužel, od chvíle, kdy jsme zahlídly na obzoru obrys pevniny, nám do cíle zbývalo dlouhých 6 hodin, které se zdály jako věčnost. Posádka byla již značně utahaná, nevyspalá a vyhladovělá.

Konečně jsme se dostaly až do úžiny mezi Maltou a ostrovem Gozo. Zbývalo asi 8 mil stoupačky ve slábnoucím větru podél pobřeží.
Naše modlitby za vítr se stupňovali. První zátoka, druhá zátoka až konečně vidíme poslední mys. Vzhledem k handicapovému způsobu počítání výsledků je dobrá každá vteřina a proto na krátký zadobok vytahujeme genaker. Příprava na jeho vytažení byla jako v Americkém poháru.

A pak konečně vytoužený cíl pod hradbamy staré Vallety.
Pro většinu posádky nezapomenutelný zážitek, stejně jako vyhlášení výsledků ve starém paláci a následující dvoudenní party.
Pro tyto okamžiky se dělá jachting, pro to se vyplatí tvrdá příprava.

Tak příští rok hurá k Fastnetu, o kterém neustále Kreyson s Hajčusem básnili.

Data:
Čas dojezdu : 5 dní 4 hodiny 25 min a 31 s
Pořadí z 69 lodí: 25. místo v celkovém pořadí ( bez ohledu na handicap ) s druhou nejmenší lodí v poli
17. místo v IRC handicapu skupina 1A -1B

Posádka:
Skipper : Milan Hájek
Taktik: David Křížek
Radista: Philip Crebbin
Trim mainsail: Jan Keprda
Trim jib: Kateřina Křelinová
Pianistka: Jana Landkammerová
Mastman: Jiří Michalčín
Bowmani: Adam Plhoň a Tomáš Krejza

Loď:
Typ: KER 11.3
Jméno: Moonraker (měsíční plachta)
Délka: 38 stop
Šířka : 3,64 m
Ponor: 2,4 m
Upwind sails: 93 sqm
Downwind sails: 170 sqm
Výtlak: 4, 275 t

Offshore program Radost Sailing Teamu :

2006 Middle Sea Race, Malta ( 608 mil )
2007 Fastnet Race, Anglie ( 640 mil )
2008 Round Britan and Ireland, Anglie ( 1750 mil )


Info: www.radostsailing.cz
radostsailing@seznam.cz

Jan Keprda

<< Předchozí

Přehled článků

Následující >>