Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
Nejlepší je přijet do slavného přístavu, když se ještě probouzí, vzduch ještě není cítit výfukovými plyny ani přepáleným tukem, a je slyšet drnčení kol a šustění košťat. Starý přístav s bílými jachtami očekává návrat rybářských lodí. Rybáři přijíždějí a za křiku racků vykládají kádě a za chrastění šupin vyndavají ryby zapletené v sítích. Prohodí mezi sebou několik slov o novinkách ve městě a pár kroků odtud rozkládají stánky. Na náměstí aux Herbes se ozývají jména a pozdravy, kostel odbíjí osm hodin. Necháme se vtáhnout do uliček se staromódními názvy, které jsou tak staré jako pastelové fasády domů porostlé divokým vínem.

Objevíme tady atmosféru italských přístavů. Není to nic překvapivého, když víme, že velká část obyvatel Saint- Tropez je původem z Piemontu - část se jich sem vrací právě na konci léta, pronajímají si byty, garáže a sklepy za výhodnou cenu. Z kopce na východní straně můžeme vidět nádherné panorama vesnice - střechy domů, záliv přeplněný loděmi a zahalený do husté mlhy. Je příjemné odtud sejít k pobřeží na panenskou pláž Graniers a odpočinout si na skálách vyhřátých sluncem.

Pak se vracíme směrem k náměstí Lices, kde ve stínu pocuchaných platanů uslyšíme klapání petankových koulí. Noc už pomalu klepe na dveře, náměstí a střed měst odpočítávají hodiny. Můžeme se posadit a vychutnávat jemný třpyt slunce, které nám před přivřenýma očima poskládá fialové, žluté a modré střechy, jako na obrazech Signaca vystavených v Muzeu Annonciade. V tuto chvíli je lepší vrátit se na molo Jean-Réveille. Tady najdeme několik starousedlíků, kteří se svým řečněním zasloužili o vyvěšení smaltové cedule: "lavička lží". Pod ní se předhánějí v představivosti a troufalosti říkat lži a každému tak nabízejí výbornou odpolední podívanou. Ve světě plném iluzí a fikce je opravdovým potěšením chvíli žít ve lžích....autentických.