Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
V té době se už na ledě plachtilo, avšak většinou na nákladných, někdy i víceplachtých ledních jachtách. Proto konstrukce této lehké, poměrně malé a relativně laciné lední jachty byla v té době svým způsobem skutečně revolučním převratem.
Byla to především novinka lehce přenosná i celkem lehce stavitelná a rychle získávala mezi jachtaři oblibu. Dalšímu rozvoji ?déenek? však zabránila válka a do Evropy se dostaly až v šedesátých letech.
Základními součástmi lední jachty třídy DN jsou trup, příčný nosník, stěžeň, plachta, brusle a potřebná lana a kování.

Trup bývá většinou dřevěný, slepený z několika vrstev. Je dlouhý zhruba 360 cm, boky jsou vysoké asi 10 cm a v nejširším místě měří kolem 50-ti cm. V přední části je trup opatřen jednou řiditelnou bruslí, kterou jachtař ovládá řídicí pákou.

V zadní části je trup usazen na příčném nosníku, dlouhém cca 250 cm, který je opatřen dvěma pevně uchycenými bruslemi. Nosník bývá vyroben v kombinaci dřeva a sklolaminátu a jeho konstrukce, zajišťující optimální průhyb už závisí na váze konkrétního závodníka.

Stěžeň je uložen na kulovém čepu zhruba v přední třetině délky trupu a ukotven třemi stěhy, z nichž přední je uchycen na špici trupu a dva boční na obou koncích příčného nosníku. Na kulovém čepu se stěžeň při jízdě pootáčí podél své svislé osy a podle síly větru se prohýbá a dotváří tvar plachty. Konstrukce stěžně se vyvíjela od původních celodřevěných přes duralové a dřevěné kombinované se sklolaminátem až ke dnešní kombinaci sklolaminátu s karbonem.

Plachta je z dacronu, pochopitelně s vyšší gramáží než u klasického jachtingu a má plochu cca 6 m2.

Lední jachta třídy DN se - jak už bylo řečeno - pohybuje po třech bruslích, přičemž přední brusle je řiditelná. Obě boční brusle jsou pevně uchyceny na příčném nosníku a základem rychlé jízdy je jejich rovnoběžnost. Ta se měří mikrometrem, případně i jinými měřidly s přesností na desetiny milimetru. Konstrukčně se většinou používají brusle ze šestimilimetrového ocelového plátu, dlouhé zhruba od 60-ti do 90-ti cm, ale i brusle z T-profilu, případně V-profilu. Břit bruslí je ostře broušený do tvaru V.

Lední jachtař v trupu pololeží, nohama ve směru jízdy, přičemž přední brusli ovládá řídicí pákou a plachtu otěžemi.

Rychlosti, které lední jachty třídy DN dosahují se pohybují kolem 100 km/hod, přičemž chybí jakékoliv brzdy. Zásadou jízdy proto je se všemu vyhnout. Zastavit lze pouze povolením plachty a stočením lední jachty proti větru. Vzhledem k těmto skutečnostem je nezbytným vybavením každého ledního jachtaře přilba, teplá kombinéza a rukavice, brýle, boty a také tzv. vyprošťovací bodce, což jsou vlastně takové zašpičatělé šroubováky, s jejichž pomocí je možno se vydrápat na led při případném proboření.


Vzhledem k vysoké rychlosti ledních jachet se v podstatě stále jede s maximálně přitaženou plachtou. Jak je známo, tak každá plachetnice jede na zdánlivý vítr, který je výslednicí rychlosti a směru větru a rychlosti a směru lodě. Při ledním jachtingu však zdánlivý vítr fouká prakticky stále proti směru jízdy - podobně jako při jízdě v autě. Rozdíl od vody, a to dosti podstatný, spočívá v tom, že na ledě nejsou vidět poryvy větru. Proto musí mít jachtař stále na paměti, zda jede proti skutečnému větru, nebo po větru. Při jízdě proti větru musí při poryvu ještě více ?přistoupat?, zatímco po větru ještě více ?odpadnout?. Pokud by to provedl obráceně, mohl by se i převrátit. A to při dosahovaných sti i vícekilometrových rychlostech je stejně nepříjemné jako třeba pád na motorce.

Lední jachting ve třídě DN je sportovním odvětvím, které se provozuje v celosvětovém měřítku. Jezdí se Mistrovství Evropy i Mistrovství světa, přičemž mezi nejlepší lední jachtaře patří Američané, Němci, Poláci a Estonci. V České republice je lední jachting ve třídě DN součástí Českého svazu jachtingu, má svoji komisi lodní třídy, jejíž předsedou je Mgr. Jiří Čapek z Českých Budějovic a sekretářem Ing. Petr Jareš z Yacht clubu DIM Bezdrev.