Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
Mezi touto evropskou elitou byli i dva reprezentanti?nově vylíhnuté? České republiky - Jihočeši Mgr. Jiří Čapek z tehdejší Škody České Budějovice a Ing. Petr Jareš z tehdejšího Yacht clubu Pozemní stavby Bezdrev.
Podívejme se, jak na tento vrcholný sportovní zážitek vzpomíná Petr Jareš, jako jeden z jeho přímých účastníků.

O účasti nás dvou, jako reprezentantů České republiky, na Mistrovství Evropy 1993 se rozhodlo po závodě Evropského poháru, který se uskutečnil v polovině února toho roku v naší republice na rybníce Rožmberk, tedy necelý týden před odletem do Švédska. Bylo dohodnuto, že do dějiště šampionátu pocestujeme společně s rakouskými reprezentanty, bratry Andreasem a Niklasem Müller-Hartburgovými, a to letecky z Vídně do Stockholmu a pak pronajatým automobilem ze Stockholmu přibližně 120 km do střediska Sundbyholm, ležícího na břehu jezera o rozloze téměř celých Jižních Čech. Finančně pomohla naši účast na evropském šampionátu zajistit Evropská asociace ledního jachtingu a několik sponzorů, které se nám v té krátké době před cestou podařilo sehnat. Tehdejší evropský komodor ledních jachtařů Peter Schellhorn rovněž přislíbil, že nám budou na místě zapůjčeny kompletní lední jachty, pouze brusle si s sebou musíme přivézt vlastní.

Odlet z Vídně byl stanoven na pátek 26. února, takže zbývaly čtyři dny na přípravu, pokus o získání sponzorů, nabroušení bruslí a sbalení věcí, hlavně jachtařského vybavení a zásoby potravin, poněvadž - což je asi zbytečné připomínat - bylo pro nás všude ve světě velice draho. Švédsko je navíc vyhlášené svými vysokými cenami zejména piva, proto po dohodě s německými ledními jachtaři jsme obstarali tři ?půlky? dvanáctky Budvaru a po Němcích, kteří cestovali v obytném voze, je poslali s sebou na šampionát. Nám tedy zbývalo dopravit se ve stanoveném termínu s dvěma taškami zásob v rukou a s dvěma páry bruslí v krosně na zádech vlakem do Vídně. Nebylo totiž jako z udělání možno jet autem, neboť Střední Evropu zrovna v té době postihla sněhová kalamita a silnice, zejména kolem Vídně, byly podle hlášení meteorologů neprůjezdné. Tato cesta, hlavně s přihlédnutím k váze nákladu, byla v podstatě jediným, zato silně nepříjemným momentem celé výpravy.

Po setkání s rakouskými reprezentanty již vše probíhalo v nejlepší pohodě. Po přistání ve Stockholmu už na letišti čekal agent půjčovny aut s přistaveným Oplem Omegou a kolem 22-té hodiny jsme dorazili do dějiště šampionátu, kde jsme byli ubytováni v malém penzionu.

... na pokračování