Na hledání těl pod stojatou vodou cvičí v Bad Kreutzenu belgické ovčáky.
Naučit je reagovat na ten správný zápach je však jen jedna část výuky, a to ta lehčí. Mnohem obtížnější je naučit psa technice práce. Zvíře musí ležet na speciální plošině před přídí loďky a držet čumák asi deset centimetrů nad hladinou.
Loďka musí plout za bezvětří vhodnou, nepříliš vysokou rychlostí a pes se nesmí vrtět, aby nerozvířil vrstvy vzduchu těsně nad hladinou, ani se nesmí nechat rozptylovat děním na člunu. V případě, že ucítí příslušný pach, dá signál plácáním packou do vody. Posádka označí místo bójí a nastoupí tým policejních potápěčů. "První praktické zkušenosti ukazují, že psi jsou velmi přesní: okruh, v němž od označeného místa mrtvola ležela, býval většinou jen několik metrů, nikdy však nepřekročil 20 metrů," říká cvičitel Kurt Dobetsberger. "Hloubka deseti metrů přitom není žádný problém," dodává. Podle expertů si psí čumák poradí i se sedmdesátimetrovou hloubkou, zejména při velmi klidné vodě a bezvětří.
Jak informuje rakouský policejní magazín Öffentliche Sicherheit, nápad cvičit psy v tomto směru vychází ze spolupráce policejních psovodů se specialisty na pachy a vůně. Jeden z nich dal policistům tip, že by bylo možné vycvičit psy na hledání mrtvol pod hladinou. Je to sice mnohem obtížnější než stopování osob na zemi, na druhé straně živé osoby vydávají (z hlediska psa) každá dost odlišný pach - na rozdíl od zápachu způsobeného biologickým procesem v tělech rozkládajících se pod hladinou. Zápachu se na hladinu dostane jen velmi malá část, kterou nejsou schopny zachytit ani nejdokonalejší přístroje, jaké se používají například při pátrání po výbušninách či drogách, natožpak lidský nos. Psí ovšem ano.
ČTK