Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
Těžkou hlavu si ze svého věku nedělá, mnohem víc ho straší rozhodčí, kteří mu dokáží pobyt na vodě znechutit. Maier patří k silovým jachtařům a sudí na motorových člunech mu rádi rozdávají tresty. Jachtaři třídy Finn smějí k pohybu využívat pouze vítr, vlny a proudy, ale striktně zakázáno mají loď rozhýbat třeba pumpováním s plachtou či napomáhat pohybu kormidlem. Penalta znamená přerušení jízdy, závodník se musí dvakrát otočit kolem vlastní osy a přijde o svoji pozici. Roudnický závodník otevřeně přiznává, že nemá rozhodčí v lásce. "Máme taky nějaké své Colliny," přirovnal Maier jachtařskou jury k Pierluigimu Collinovi. Proslulý holohlavý Ital je sice jedním z nejlepších fotbalových arbitrů, ale Češi na něj nemají nejlepší vzpomínky, už několikrát se cítili po jeho výrocích hodně ukřivděni. Rozhodčí prý rozdávají penalty necitlivě, jako borůvky, jak tvrdí Maier. "Jsou to pro mě nebezpečný lidi," řekl. Na vodě prý raději změní křižování, když se k němu sudí přiblíží. Bez obalu se s rozhodčími hádá na vodě a diskutuje s nimi i na břehu. K tomu došlo i před čtyřmi lety v Sydney. "Většinou jsou féroví, ale někteří jsou zapšklí a s nimi to prostě nejde," stěžoval si Maier. Sám by rozhodčího ale dělat nechtěl, vlastně nemohl. "Já jsem ostřejší a vstoupil bych do toho fyzicky," tušil Maier.

V Řecku už neměl ve třídě Finn ani startovat, protože po Sydney řekl, že to byla jeho poslední olympiáda. "U vody člověk přijde na jiné myšlenky," uvedl, že se mu úmysl rozležel. Teď nevylučuje, že se třeba objeví i na hrách v Pekingu. "Zatím mě to baví a jsem zdravotně v pořádku. Jestli budu na příští olympiádě? Možná, ale třeba v jiné lodní třídě," uvažoval Maier. Jeho olympijská mise mohla začít v Barceloně 1992, kam se kvalifikoval, ale nezávodil. "Zařízli nás za ubytovací místa. Tenkrát jsem chtěl skončit," stále mu trochu vřela krev v žilách. Vztek vyprchal a na olympiádě v Atlantě 1996 dojel čtrnáctý, za čtyři roky v Sydney byl po hádkách a smůle až devatenáctý. Třída Finn patří k fyzicky náročnějším. Přesto je Maier ve čtyřiceti letech předním jachtařem v elitní dvacítce. Jeho vrstevníci však budou na olympiádě chybět, soupeřit bude třeba s o dvacet let mladšími borci. "Nedělám rozdíly typu ty jsi mladý a ty starý, ale je to krutý, když ty mladý smrkáčové jsou na vodě drzí a je složité je ukočírovat do určitých mezí," smál se Maier. Věk si tolik nebere. "Někdy mi přijde, že mi je osmnáct," dodal.

Olympijská regata je vrcholem jachtařského snažení. Maier to moc dobře ví, ale snaží si to nepřipouštět. "Je to závod s větším zet, ale životní drama z toho nedělám," mávl rukou. Nemůže ale zapřít, že se čtyři roky připravoval a investoval do tréninku hodně peněz a potu. "S přibývajícím časem cítím, že nastává pres, ale na druhou stranu to není nic tak výjimečného," řekl. Šestnáct dnů před startem Maier stále řeší otázku materiálu. Ten bude podle jeho slov v olympijském revíru hodně důležitý. "Trošku jsem to přehnal a váhám, co vyberu," přiznal při pohledu na čtyři stěžně a dvacet plachet, z kterých musí vybrat pouze tři. Většina olympioniků do Atén letí letadlem, ale Maier je zvyklý brázdit Evropu autem. Na svoji loď totiž nedá dopustit. "Nedal bych ji nikdy z ruky, i kdybych to měl jet sám nonstop," ujistil Maier. A nemůže odjet na olympiádu, aniž by se nezastavil na jezeře Garda v Itálii. Je to jeho tréninkové místo a každou cestu tam začíná. "Je to svým způsobem rituál. Loď tam musí do vody, i kdyby vůbec nefoukal vítr," prozradil, že je v tomto směru pověrčivý.