Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
Faktem je, že osobou speakera se pořadatelé trefili do černého. Lepšího moderátora závěrečné grotesky by totiž jinak těžko našli. Tím ovšem trochu předbíhám..

Odpolední nálada ve sluncem zalité maríně byla euforická. Většina posádek se věnovala oslavám, jiní pili na chmury. V zákulisí se ovšem vedly ještě bitvy. Jako obvykle se protestovalo - a tady se jelo o 100.000,- Kč, které vítězi věnoval hlavní partner závodu, Poštovní spořitelna. Bylo tedy o co závodit a Jury, vedená zkušeným Markem Pavlovským, měla plné ruce práce. Napilno měl i technický ředitel regaty, jinak její duchovní otec, Pepa Juriga.

Termín zahájení slavnostního vyhlášení byl stanoven na 19,00 a zdál se tou dobou nekonečně daleko. Pracovníci produkční agentury Bussmark, která zajišťovala společenský program, nastrojili na místní restauraci nezbytná loga partnerů, zajistili ozvučení, osvětlení a čekali. Čekali také závodníci, kteří sem na sedmou přišli. Tou dobou už byl Martin Dejdar hodně nervózní a již drahnou chvíli netrpělivý dav přesvědčoval, že se řeší protesty. Chvíli se také zdálo, že situaci se podaří zachránit volbou Miss NIKÉ. Zasvěceným však neušlo, že Jury již drahnou chvíli sedí mezi nimi, a tak bylo jasné, že zdržení má jiný důvod.

Zhruba ve 20,15 přinesli rozhodčí konečně diplomy a Martin Dejdar mohl začít s programem. Není však jisté, kdo večer režíroval. Koncepce, kterou vymyslel Pepa Juriga a která se vzhledem k dané situaci zdála rozumná, se totiž nedočkala realizace. Po té, co se závodníci shromáždili k závěrečnému ceremoniálu zjistil Martin Soušek, že má zamotané medaile a navíc neví, která je za které místo. Došlo na rozmotávání, které Martin Dejdar alespoň vtipně glosoval. Samotné vyhlašování proběhlo tak, že nejprve byla podle výše zmíněné koncepce vyhlášena nejstarší posádka, kterou byla posádka z Libštátu. Pak vzal do svých rukou kormidlo hlavní rozhodčí a vyhlásil první tři posádky v pořadí a slavnostní ceremoniál nečekaně ukončil. Zazněla hymna, lidé se rozcházeli, ceny nebyly rozdány. Martin Dejdar pak musel volat od stolů již se krmící posádky lodí, aby jim mohly být pomocí technického ředitele ceny předány alespoň dodatečně. Jen díky jeho obecně známému a silně vyvinutému smyslu pro humor se podařilo jakž takž zachovat úroveň do konce. Takže Martine, ještě jednou díky!

Pohár Niké tak opět zakončil další ročník. Myslím, že každý se mnou bude souhlasit, že to byl krásný závod a s odstupem snad pomine i případný pocit nespravedlnosti a zůstane jen vzpomínka na krásné moře, plachty a vítr, bez kterých si to prostě už neumíme ani představit.

Výsledky na www.poharnike.cz