Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
Skupina expertů kolem Cunemi Kubodery z japonského Národního vědeckého muzea zachytila osmimetrového měkkýše digitálním fotoaparátem v hloubce 900 metrů v severním Pacifiku. Až dosud vědci informace o krakaticích, dorůstajících až do délky 18 metrů, získávali na základě zkoumání mrtvých nebo už umírajících jedinců, které vyplavilo moře na břeh, nebo uvízli v rybářských sítích. Pro vědce je velmi obtížné krakatice lokalizovat a pozorovat v jejich přirozeném prostředí. Ke studiu života v hlubokých mořích jsou nutné velké lodě a speciální technické vybavení, což je velmi nákladné. Vědci krakatici vyfotografovali loni v září v momentě, kdy se v chladných a temných vodách Tichého oceánu chystala pozřít návnadu. K obrovitému měkkýši je dovedli vorvani, kteří jsou považováni za nejúspěšnější lovce krakatic. Skupina vorvaňů se shromáždila poblíž souostroví Ogasawara v severním Pacifiku, kde až do zimy hledali potravu. V této lokalitě ležící asi 1000 kilometrů jižně od Tokia vědci do hlubin oceánu na laně spustili speciální dálkově ovládanou kameru a poblíž na háky připevnili vnadidlo. O jeden z háků se krakatice zachytila jedním ze svých dvou předních protáhlých chapadel. Kamera během následujících čtyř hodin pořídila 550 snímků krakatice zápasící s hákem. Rameno dlouhé 5,5 metru se nakonec utrhlo a vědci je vytáhli z moře spolu s kamerou. "Nejvýraznějším rysem krakatic obrovských je pár extrémně dlouhých chapadel, které se liší od zbylých osmi kratších ramen. Dlouhá chapadla tvoří až dvě třetiny délky dosud známých mrtvých exemplářů," uvedli vědci v odborném časopise Proceedings. Vědci uvedli, že krakatice obrovská je zřejmě mnohem aktivnějším dravcem, než dosud předpokládali. Tito tvorové údajně svou kořist omotávají právě svými dvěmi prodlouženými chapadly.