Letošní ročník se jel v počasí, které pro Hobart není moc typické. První dva dny se ujal můj pojem bikiny trip. Teplé počasí, pořád se spinakrem, ve větru max.20 zlů.Většinou udeří jižní fronta už druhý den ráno, letos přišla až pozdě v noci, nebo spíše brzy ráno(3.00)3.den. Navíc v síle "pouhých" 40 uzlů, tou dobou už jsme byly v Bass Strait a velký lodě téměř u Tasmánského pobřeží(ty fronta nezastihla prakticky vůbec). I když popravdě řečeno, 40 uzlů v BS vypadá opravdu děsivě a vyžaduje připravenost celé posádky.3.tí ref, nejmenší kosatka a spousta vody a opravdu obří vlny. Sakra moc mi to nepíše.
Celkový dojem? Vzhledem k tomu, že letošní ročník byl jeden z nejšťastnějších co se počasí týče a přesto byl velice tvrdý, musím dát za pravdu výroků, které tvrdí, že jde o jeden z nejtvrdších jednorázových závodů na světě a v Evropě se mu podobá asi pouze Fasnet race.
Dobré počasí umožnilo navíc unikátní věc, tzv. triple(line-první v cíly, handicap-první po přepočtu, a rekord zároveň).Dosáhla ho Wild Oats, loď ani ne měsíc stará a dle mého názoru trochu se štěstím. I mnou favorizovaná Alfa Romeo dojela druhá, ale být závod o pár mil delší, bylo by vše jinak. Wild Oats přijela do cíle jen na kosatku, se zablokovaným kýlem a bez hydraulického kikingu-noviny zde píší, že roztrhli hlavní plachtu - oficiální verze se dost liší od reality.