Začala nám nová sezóna a tak jsem tady opět s informacemi o dění v projektu ATLANTIK MINITRANSAT. Koncem dubna jsme se přesunuli do Bretaně, kde se jel 300Nm dlouhý závod Pornichet Select 6,50. Jelikož již první den přijímání přihlášek, tedy 1. února, bylo 120 přihlášených a závod je z bezpečnostních důvodů omezen na 70 lodí, rozhodoval los. Daniel se do závodu bez potíží dostal a já jsem byl na čekací listině na osmém místě. Už jsem tedy ani nepočítal s tím, že bych mohl jet, ale týden před tím na jiném závodě příliš nefoukalo a řada závodníků se nakonec rozhodla odstoupit hlavně z časových důvodů. Já jsem ale laboroval s technickou kontrolou záchranného ostrůvku a několika dalšími detaily, které se v Česku řešit nedají a nakonec jsem se rozhodl, že budu raději trénovat a nastoupím až do dalšího závodu.
Vše tedy bylo na Danovi. Loď měl dobře připravenou z dílny Vojty Komárka, ale musím sobecky přiznat, že jelikož se díky technickým problémům v závodě na Azory nekvalifikoval na Minitransat, do jeho lodi se investovalo jen minimálně a tak pluje s původními plachtami a vybavením. Na startu náročného, více než 300Nm dlouhého závodu Pornichet Select 6,50, se sešlo plných 70 závodníků z 11 zemí světa. Na startu vál slabší vítr do 10 uzlů. Souboje byly velice těsné a došlo i k několika kolizím, včetně kolizi se startovní bójí. Napřed se jela krátká stoupačka a poté závodníci zamířili k jednomu ze dvou možných výjezdů od pobřeží, které je v 1Nm vzdálenosti lemováno ostrými útesy. Po startu šel do čela jeden z favoritů, Adrien Hardy na lodi FRA 198 ? BROSSARD. Dan se pohyboval v poslední třetině pole. Trať závodníky vedla podél pobřeží k izolovanému nebezpečí nad Le Baule a poté zpět k Pornichetu. Od břehu chodily nepříjemné poryvy a tak nebyla nouze o spin-outy. Poté se lodě vydaly severo-západně k izolovanému nebezpečí Birvideaux a zpět na jiho-východ kolem Belle Ille, Ile dYeu, až k Les Sables dOlonne. Vítr mezi tím začal zesilovat a stáčel se vždy přesně podle stanovené předpovědi. Dan si udělal velice důkladnou přípravu a vše vycházelo podle plánu. Rychlejší lodě si pak vyrazily zdánlivě od kurzu pro očekávaný frontální vítr, ale sériovým lodím by se tato odbočka nevyplatila. Proto si nastoupal jen o pár mil a mířil dál k souostroví Ile de Groix. Nebe se nepříjemně zatáhlo a vítr začal sílit. Na vodě byl opar a viditelnost se stále zhoršovala. Výrazně poklesla teplota a začalo pršet. Vítr nyní dosahoval 24 uzlů a stále sílil. Dan začal potkávat z mlhy řítící se speciály, které již mířili k cíli do Pornichetu. Hravě dosahovaly rychlosti přes 15 uzlů. Loď byla zalévána vodou. Vlny nabývaly na rozměrech. Navíc byly stočené více od západu a poměrně ostré. Všudypřítomná vlhkost ve vás vyvolá vnitřní pocit zimy, kterého se nelze zbavit ani dalšími vrstvami oblečení. Vítr již burácel přes 30 uzlů. Z vln se utrhávala vodní tříšť. Po večerním otočení Ile de Groix Dan konečně zamířil k vysněnému cíli. Vítr dosahoval v poryvech až 37 uzlů a to jej čekal průjezd kolem nepříjemných skalisek v téměř nulové viditelnosti. Navíc bez mapové GPS, kterou pravidla Classe mini zakazují.
Já jsem si vzal tu nejteplejší bundu a po shlédnutí Danovi pozice jsem vyrazil za francouzskými Fireballisty na večeři. Ještě před odjezdem jsem však v cíli uvítal celkovou vítězku závodu Isabelle Joschke, která letos vyhrála již druhý závod v řadě. Těsně za ní dojel se zlomeným čeleněm Yves Le Blevec a dále Peter Laureyssens. Adrien Hardy, který dlouhou dobu vedl, dojel nakonec na čtvrtém místě. Z večeře ve francouzském stylu jsem se vrátil do přístavu až po půlnoci. Zjistil jsem, že již 18 lodí vzdalo. Na moři byly veliké vlny a strašně foukalo. Ptal jsem se organizátorů kdy se předpokládá příjezd lodě CZE 468, ale evidentně mě nevnímali a zrychleně začali pobíhat po kanceláři. Pak mi jeden z anglicky mluvících závodníků oznámil, že 5Nm od pobřeží se jeden ze závodníků potápí poté, co najel na útes. Snaží se ručně odčerpávat vodu, která stále přibývala. Pořadatelům se však podařilo jachtu vyprostit a zachránit. Druhé ztroskotání bylo však mnohem dramatičtější. V silném větru, vysokých vlnách, tmavé noci a dešti usnul jeden ze závodníků na pár minut za kormidlem a probudil ho až náraz na útesy. Záchranná akce nebyla nijak snadná, ve vlnách nebylo možné se k lodi, kterou vlny drtily o útesy obepínající neobydlený ostrůvek Houat bezpečně přiblížit. Záchrana tak přišla až v prvních ranních hodinách po rozbřesku. Jachtu se však již vyprostit nepodařilo.David Křížek