Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
Válcový mlýn, pluh s redukovaným třením, přenosný optický polní telegraf či buzola jsou jen některé z desítek vynálezů, v nichž uplatnil své technické nadání chrudimský rodák Josef Ressel. Zemřel před 150 lety v noci z 9. na 10. října 1857.

Ač povoláním lesník, zařadil se Josef Ressel mezi přední průkopníky nového pohonu lodí, který nahradil kolesový mechanismus, nevhodný zejména pro plavbu na moři. Lodní šroub znamenal zásadní obrat v rozvoji námořní paroplavby první poloviny 19. století. Svému vynálezci však přinesl zklamání. Ressel se nedožil ani jeho většího využití ani přiznání svého prvenství, neboť se stejným objevem jsou vedle dalších spojováni i Francouz Louis Frédéric Sauvage či Angličan Francis Pettit Smith. Částečné satisfakce se Resselovi dostalo až osm let po smrti, kdy mu prioritu přiznala Akademie věd ve Washingtonu.

Nekonečný šroub pro lodní pohon Ressel pro svět prakticky znovuobjevil. Před ním o něm snil Archimédes, jehož vodní šnek ostatně inspiroval všechny vynálezce lodního šroubu včetně renesančního génia Leonarda da Vinci. O pohonu lodí otáčením šroubu uvažoval i Američan John Stevens v roce 1804, podle něj to byla ale jen kuriozita vhodná tak pro model.

Na rozdíl od předchůdců však Ressel stanovil správný tvar šroubu a jeho ideální umístění, tedy vodorovně pod kýl lodi a před kormidlo. Tím se zapsal do dějin techniky. Technické řešení si ověřil v Terstu na lodi Civetta italského obchodníka Ottavia Fontany. Zkušební plavba 4. srpna 1829 plně prokázala funkčnost vrtule, skončila ale neúspěšně kvůli poruše parního stroje a další plavby policie zakázala.

Josef Ressel se narodil 29. června 1793 v Chrudimi, jeho otec byl původem Němec, matka Češka. V rodném městě žil jen 15 let, po odchodu na gymnázium do Lince se už zpátky nevrátil. Studia na dělostřelecké škole v Českých Budějovicích a na vídeňské univerzitě ho přivedly k technickým disciplínám. Přednášky z účetnictví, zemědělství, veterinářství, všeobecné technologie, mechaniky, hydrauliky či chemie a přírodních věd, ale i civilní architektury bohatě zúročil jak při práci, tak při svém vynalézání. Univerzitu kvůli financím nedokončil, přešel na lesnickou akademii v Mariabrunnu, kde získal stipendium.

Většinu života prožil na jihu rakouské monarchie. Začínal v roce 1817 jako lesník v Krajině, jak se říkalo Slovinsku. Zastával pak různé úřady a od roku 1848 byl podintendant, později lesní intendant námořnictva v Terstu. Zemřel na malárii na jedné z inspekčních cest v Lublani.

Hlavním Resselovým lesnickým dílem bylo zalesňování Istrie. Zabýval se i pěstováním kvalitních stromů pro dřevo na stavbu lodí. Své poznatky i nápady, zdaleka nejen z lesnické praxe, sepsal v řadě pojednání. Vedle dějin přímořských lesů, návodu k porážení stromů a ke zpracování dřeva, sám také vynalezl přístroj k určování jakosti dřeva, se mezi jinými zachovalo i pojednání o fyzikálních poměrech terstského přístavu či učebnice nautické geometrie. Spisek o plachosti koní a prostředku, jak tomuto jevu zamezit, nebo dokonce finanční plán na umoření státního dluhu a zaměstnání dělníků dokazují šíři jeho znalostí.

Ressel neměl moc obchodního ducha, příliš se nestaral ani o patenty. V případě lodního šroubu doplatil i na svou důvěřivost, kdy si řada "vynálezců" jeho objev přisvojila a musel o něj bojovat. Jeho četná rodina, z prvního manželství měl tři a ze druhého sedm dětí, žila ve skromných poměrech.

Jako mnozí velcí myslitelé, tak také "vynálezce parní lodi šroubové", jak uvádí deska na jeho rodném domě v Chrudimi z roku 1861, došel uznání za svůj epochální objev až po smrti.