Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
Podle ekonoma Petera Leesona, který zkoumá sociální struktury korzárů, lze tak tyto obávané námořní lupiče a hrdlořezy považovat za předchůdce demokracie. Uvádí to ve studii, kterou otiskne červnové vydání německého naučného měsíčníku GEO.

Piráti podle amerického vědce například před každou plavbou většinovou volbou rozhodovali o ubytovateli. Jeho hlavní funkcí bylo zajistit, aby kapitán neměl veškerou moc. Ubytovatel byl tak něco jako "odborový předák". Kodex také určoval, kdo na palubě bude moci vydávat rozkazy. Veškeré pravomoci měl kapitán pouze během útoku, tvrdí Leeson na základě dobových pramenů.

V praxi byly uplatňovány také náhrady za "pracovní úrazy". Při ztrátě končetiny měl postižený bukanýr nárok na odškodnění z kořisti, jehož výše závisela na tom, zda přišel o levou či pravou ruku nebo nohu, vysvětluje profesor ekonomie na Univerzitě George Masona, který pirátům propadl již jako dítě.

Jejich "ústava", která rovněž zakazovala na palubě krádeže, násilí a stanovovala omezení pro přítomnost žen, podle něj vznikla z nutnosti. I piráti totiž potřebovali určit pravidla pro soužití stovek mužů na lodi během kořistnických plaveb, aby předcházeli vzpourám nebo tyranii. O desítky let tak předběhli první demokratické ústavy na pevnině, vyhlášené v USA a ve Francii až na konci 18. století.

Jiní odborníci na piraterii však tak idealizovaný obraz nesdílejí. Například podle Marcuse Redikera fungovala korzárská loď jako miniaturní tyranie. Kapitáni měli absolutní moc a bičování bylo naprostou rutinou, která často končila smrtí trestaného.

Autor několika knih o historii bukanýrství přesto uznává, že některými prvky byla pirátská demokracie dokonalejší než ve starověkých Aténách. "Řekové neumožňovali otrokům volit, zatímco piráti dávali právo volby každému - bílému nebo černému," poznamenává profesor historie na Pittsburské univerzitě.