Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
.. to byly hlavní důvody vzniku Československé námořní plavby (ČNP). Za dobu existence ČNP, která byla založena před 50 lety, 1. dubna 1959, jako československo-čínský podnik, se pod československou vlajkou plavilo 44 lodí a flotila patřila ke špičce mezi vnitrozemskými státy. Námořní plavba pod českou vlajkou zanikla v 90. letech poté, co ji ovládly firmy spřízněné s podnikatelem Viktorem Koženým, které všechny lodě rozprodaly.

Historie námořní plavby Československa se začala psát v roce 1919, kdy bylo republice přiznáno svobodné přístavní pásmo v Hamburku a Štětíně. Od roku 1924 se potom domovským přístavem československých námořních lodí stala Praha. Do druhé světové války provozovalo řadu většinou menších lodí několik podnikatelů. V roce 1948 byla založena československá akciová společnost Metrans s monopolním postavením v oblasti mezinárodního zasilatelství a námořní plavby včetně provozu námořních lodí.

V roce 1952 byla agenda Metransu zabývající se námořní přepravou převedena do nově vzniklého podniku Čechofracht, jenž byl o rok později přeměněn na podnik zahraničního obchodu. První československou lodí zakoupenou po druhé světové válce byla Republika, postavená v roce 1920. Republiku koupil Metrans v roce 1951 od řeckého majitele a její první cesta vedla z polské Gdyně do Číny. Na dalším rozvoji československé námořní plavby se totiž nejvíce podepsalo embargo uvalené na Čínskou lidovou republiku, jejíž lodě tak jezdily pod československou vlajkou.

Na Čechofracht a Metrans navázala Československá námořní plavba, která byla 1. dubna 1959 založena vyhláškou ministerstva zahraničního obchodu jako samostatný námořní rejdař se statutem mezinárodní akciové společnosti. Čína v podniku držela 49 procent akcií a ČNP tak provozovala čínské a československé lodě. Na Slovensku provozoval námořní dopravu národní podnik Československá plavba Dunajská (ČSPD). Ve vlastnictví ČNP bylo provozováno podle serveru www.namorniplavba.cz celkem 44 námořních lodí, ČSPD pak provozovala sedm lodí. Zlomem se stal rok 1967, kdy byla ukončena spolupráce s Čínou. Poté byla flotila ČNP zredukována o lodě, jež byly ve vlastnictví Číny.

Československé lodě byly velice rentabilní. Provoz lodí vždy uhradil nejen jejich pořizovací cenu, ale dosahovalo se i zisku. Za dobu životnosti lodí se vložené prostředky vracely více než dvakrát. Efektivní byla také produkce volných měn; reprodukční náklady na získání jednoho amerického dolaru například činily v průměru 80 procent platného kurzu. Československé lodě ve svých nákladových prostorách přepravily více než 61 milionů tun zboží, přičemž ujely dohromady asi 51 milionů kilometrů. Pouze loď Pionýr skončila předčasně. V roce 1969 uvízla na útesech ostrova Mayaguana u Kuby. Posádce se ale nic nestalo a většina nákladu byla zachráněna.

Na lodích ČNP jezdilo většinou kolem 35 lidí. Část posádky tvořila údržbová četa, další členové posádky zajišťovali chod strojovny a strážní službu na můstku, na lodi byl vždy kuchař se svým personálem nebo například lékař. Ve volném čase se mohli námořníci stejně tak jako u jiných flotil například koukat na filmy, na lodích byly i knihovny. V přístavech měli námořníci čas i na turistiku a jiné vyžití. Lidé, kteří se hlásili k ČNP, museli projít přísným kádrováním.

ČR přišla o své obchodní loďstvo po kupónové privatizaci, ve které holding ČNP ovládly firmy spřízněné s podnikatelem českého původu Viktorem Koženým. Kožený flotilu, která ještě počátkem 90. let měla 22 lodí, rozprodal. Nynější společnost Česká námořní plavba, která v roce 2001 odkoupila podíly od Koženého firem Glomar Trading, Daventree a Norkema Holdings, je tak v současnosti bez lodí a zabývá se hlavně správou a pronájmem nemovitostí.