Mořské želvy se stále vracejí do rodišť na mexických plážích
V měsíčním světle, které zalévá jihomexický stát Oaxaca, statisíce mořských želv následují starý instinkt a vynořují se z vln Tichého oceánu, aby do písku zdejších pláží nakladly vejce, píše agentura Reuters. "Je pravděpodobné, že se zde staletí rodily, a tak (...) se vracejí, aby nakladly vejce na pláži, kde se z nich samy vyklubaly," vysvětluje ředitel mexického želvího střediska Javier Vasconcelos.
Úsilí o ochranu životního prostředí, které mexická vláda začala vyvíjet před deseti lety, pomáhá želví populaci prosperovat. V následujícím týdnu bude La Escobilla zaplavena želvami. Každou noc jich zde bude očekáváno přes tisíc. Podle odborníků sem od srpna připlulo na 840.000 těchto velkých zelenohnědých plazů, aby zde nakladli vejce. Želvy, jejichž krunýře dosahují velikosti zhruba víka od koše na smetí, mohou připlouvat na La Escobillu ještě během ledna. Každá z nich naklade do hnízda v písku, jehož vyhrabání trvá až hodinu, asi stovku vajec. Potomci se ve vejcích vyvinou přibližně během měsíce a půl a malým želvičkám pak trvá deset let, než dosáhnou váhy 35 kilogramů a délky 70 centimetrů. Želví matky uplavou tisíce kilometrů, než se dostanou na pláž La Escobilla. Podle satelitních údajů ze střediska sem míří od Guatemaly, Salvadoru, Kostariky či dokonce od Ekvádoru.
Přes nesmírné úsilí, které želvy vyvíjejí, aby svá vejce nakladly do co největší hloubky na ochranu před věčně hladovými predátory, se z každé stovky mláďat jen jedno dožije dospělosti. Krabi a plážoví ptáci nejprve pátrají po hnízdech, v nichž jsou vejce pro ně snadno dosaženou výživou, a pak se vrhnou do pronásledování maličkých želviček, které právě opustily svoje skořápky a razí si cestu do moře. I když se jim podaří dokodrcat se do vod Pacifiku, jež jsou jejich přirozeným živlem, musejí překonat houževnaté příbojové vlnobití a nakonec je ohrožují masožravé ryby žijící v oceánských hlubinách. Mexické želví středisko, jedno z největších svého druhu na ochranu mořských želv na kontinentu, pomáhá mláďatům vyhnout se nebezpečím číhajícím na ně na zemi. Nevyklubaná vejce jsou přepravena do hlídané ohrady nedaleko místa, kde byla nakladena, tedy také na La Escobille. Jakmile se želvičky vylíhnou, pracovníci střediska je ochraňují před nebezpečími na pláži a světlem je navigují k čáře příboje představující hranici mezi pevninou a mořem. Pak už jsou ovšem ponechána sama sobě.
Nejhorší nebezpečí však pro tyto mořské tvory představuje člověk, který je nemilosrdně loví. Želvy jsou ceněné pro svůj tuk, jenž údajně obsahuje léčivé látky, kůži či krunýř, používaný pro výrobu luxusního zboží, i pro maso, které je považováno za kulinářskou lahůdku. Před deseti lety mexická vláda vyhlásila želvy za chráněný druh, avšak nové zákony přesto nejsou s to zabránit pytlákům v jejich lovu, k němuž je lákají vysoké ceny za želvy i jejich vejce na černém trhu. Na pláži La Escobilla, kde v roce 2000 spatřilo světlo světa 1,2 miliónu želviček, ohrady s vejci na pláži střeží vojenské námořnictvo společně s pracovníky střediska. Ale dokonce ani takováto nejpřísnější bezpečnostní opatření neodradí ty nejodhodlanější pytláky. "Dnes v noci jsme stříleli na muže, kteří pátrali po hnízdech, ale utekli," říká jeden z vojáků, který prováděl noční obchůzku po La Escobille. "Přišli krást vejce." "Tento druh byl po dlouhá léta nevybíravě loven, především v 60. letech.
Mexiko zaznamenalo významný počet úlovků," říká Vasconcelos. Mexická legislativa na ochranu druhu přišla v roce 1990, z valné části také proto, že ohromné množství želv využívá k nakladení vajec právě mexických pláží. Od roku 1996 je prodej želv nebo výrobků z nich v Mexiku považován za federální zločin, trestaný pokutou a vězením. "Jsme si vědomi těchto spotřebitelských činností a oblastní kultury využívání želv. Nicméně počet případů pytláctví významně poklesl," raduje se ředitel želvího střediska.
ČTK. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno