Američan chce v Benátkách prorazit s gondolami
 
      Mladý Američan Thomas Price, který má za sebou studia antropologie na univerzitě v Severní Karolíně, se rozhodl, ľe v severoitalských Benátkách rozjede byznys s vlastnoručně vyráběnými gondolami.
 
Tím nejen značně rozčeřil stojaté vody tohoto města na laguně, ale celkem pochopitelně narazil - mírně řečeno - na zeď nepochopení. Do Benátek přiąel před sedmi lety a naprosto se netajil, ľe se zde chce naučit, jak se mají proslavené čluny s plochým dnem správně stavět. Chodil od jedné loděnice k druhé, ukazoval snímky bárek, které postavil za oceánem, a chtěl se nechat najmout jako učedník. Bylo mu 25 let, a pokud se od benátských gondolářů něčeho dočkal, pak jen zdvořilého potřesení rukou.

Teď je mu 32 let, a kdyľ vzpomíná, tak na to, ľe k němu byli tito podezřívaví mistři gondol docela zdvořilí. "Celá věc byla v tom, ľe měli dojem, ľe jim chci ukrást jejich umění nebo tak nějak," dodává. A teď si tento umíněný Američan otevřel v Benátkách vlastní loděnici na výrobu gondol, neboli "squero". Komunita benátských gondolářů, a také gondoliérů, je vąak ostraľitějąí neľ kdykoli dřív. Jen málokdo ze 405 gondoliérů zavítal k Thomovi, aby si objednal nějakou malou opravu plavidla, natoľ aby si někdo od tohoto outsidera nějakou gondolu koupil. "Hodně bych si to rozmyslel, neľ bych si koupil gondolu od člověka, který není z Benátek. Jsem přesvědčen, ľe prostě není moľné, aby ji postavil správně, aniľ by tady ľil několik desetiletí," tvrdí Pietro Cavagnis. Je mu 48 let a turisty vozí ve své gondole po kanálech uľ 26. rok. Thom si ale přesto vyslouľil u některých lidí, co se pohybují kolem gondol, jistý respekt. "Dal nám lekci - naposledy si někdo otevřel nové squero před 20 lety," říká 53letý gondoliér Mario Polo, který provozuje svoje řemeslo na slavném Canal Grande. "Ale i tak - nikdy mě nenačapáte, ľe bych si od nějakého Američana koupil gondolu," zapřísahá se vzápětí.

Stavět 11metrové černé gondoly bylo vľdycky výlučnou doménou hrstky pyąných benátských řemeslníků, kteří tajemství svého umění ľárlivě střeľili po celá staletí. Takľe jejich reakce, kdyľ se Price v roce 1996 objevil ve městě, aby se tomuto řemeslu naučil, byla pochopitelně odmítavá. Thomas, dychtivý právě tohoto umění, se dostal do Benátek jako stipendista. Zajímal se o gondoly řadu let, fascinovaly ho obrázky těchto lodí v cestopisech. Přečetl o nich vąe, co se mu dostalo do rukou, aby se dozvěděl, jak se vlastně dělají Takľe kdyľ jeho univerzita vypsala postgraduální stipendium do zahraničí na nejoriginálnějąí téma, okamľitě věděl, ľe ho dostane. Ovąem být v Benátkách, studovat dějiny a teorii stavby gondol je sice hezké, ale chybí zkuąenost získaná vlastní prací. Jiného člověka by moľná řada měsíců chození po majitelích "squeri" odradila, Thom se ale nevzdal. Měl základy ze státu Maine, kde se seznamoval se stavbou člunů čtyři roky. Neustále kolem gondolářů krouľil, aľ objevil skulinku: dokázal přesvědčit maestra Daniela Bondala, aby ho vzal do učení. Bondalo, jednou nohou v penzi, neměl vlastního syna. Moľná právě to ho přimělo, aby se k Thomovi zachoval laskavě, kdyľ mu tento mladík ukázal snímky člunů, které vyrobil.

Price nastoupil jako učedník do jeho loděnice a za ąest měsíců postavil pod přísným dohledem maestra svou první gondolu. Pak následovalo ąest daląích, vąechny směřovaly k zákazníkům do Spojených států, kde nyní v několika městech prováľejí turisty po místních vodních cestách. "Pracoval jsem u Bonalda, díval se na mne spíą jako na syna. Pak jsme si ale pomalu přestávali rozumět, takľe nakonec jsem od něho loni odeąel," konstatuje Thom. Měl vąak ątěstí: na kanále Rio dei Mendicanti objevil loděnici, která se nepouľívala alespoň 30 let. Měla za sebou velmi bohatou historii a dokonce je vidět i na jednom Canalettově obraze z roku 1724. Malíř loděnici zachytil právě v okamľiku, kdy z ní vyplouvá zbrusu nová gondola. Takľe odtud uľ byl jen kousek k tomu, aby Thom svou loděnici pojmenoval Squero Canaletto. Je to vůbec první loděnice, kterou v Benátkách vlastní cizinec. Thom ji otevřel minulý měsíc.

Bylo to pro něho obrovské vítězství. Ví ale, ľe je teprve na začátku a ľe ho čeká jeątě dlouhá bitva, neľ ho zdejąí gondoláři a gondoliéři vezmou mezi sebe. Loděnice, která má mezi gondoliéry největąí respekt, je uľ celé generace v rukách rodiny Tramontinů. Roberto Tramontin, kterému je 49 let, se začal učit taje řemesla ve 14 letech a připouątí, ľe mu trvalo daląích 24 let, neľ dosáhl solidní řemeslné úrovně. "Ten Američan se to nikdy nemůľe naučit pořádně," tvrdí Robertův 82letý otec. Stavbu gondol totiľ podle něho "člověk musí mít v krvi. Musíte se v tom narodit a mít mistra, který na vás bude dohlíľet, jako já měl otce," vzpomíná.

Thom si také některé gondoláře znepřátelil tím, ľe se zmínil o některých "zlepąeních", kterými chce zvýąit kvalitu práce a zdokonalit některé tradiční postupy. Například plánuje, ľe rámy svých lodí zpevní tím, ľe pouľije jen dvě dřevěné části místo tří. Chce také pouľívat bronzové hřeby místo nynějąích ľelezných - protoľe ty stávající prostě mnohem dřív reznou. "Benátská cesta je stavět lodě rychle a nedělat si starosti s kvalitou spojovacích prací. Pak vąechno zakryjí kytem a lakem, aby to vypadalo pěkně," říká. "Můj postup je dělat věci pomaleji a soustředit se na kvalitu," dodává. Thomův základní model stojí kolem 17.000 dolarů, tedy v přepočtu asi půl milionu korun. Dvakrát draľąí je plně vybavená gondola s řezbami z viąňového dřeva, s tepanými mořskými koníky, se sametovým vytapetováním a s daląími ozdobami. Jak Thom říká, chce k benátské tradici stavby gondol spíą něco přidat, neľ aby jí "ukradl duąi", jak to o něm rozhlaąují někteří jeho kritici. Jinak ale situaci vidí lidé z loděnice Squero San Trovaso, kde se gondoly staví nepřetrľitě jiľ přes 200 let. "Přiąel sem s ohromnými nápady a myslel si, ľe ví, jak postavit gondolu lépe neľ my. A to tady nebyl ani tak dlouho, aby se naučil alespoň správně zamést podlahu," neąetří kritikou zdejąí Lorenzo Delarufo. Navzdory pochybnostem svých kolegů v obchodě je ale Thom přesvědčen, ľe má před sebou skvělé vyhlídky.

Stavba gondol je řemeslo na vymření a v Benátkách je uľ jen pět mistrů, kteří skutečně vědí, jak na to. Navíc uľ jsou skoro vąichni v důchodovém věku a obvykle i bez následovníků, kterým by své znalosti mohli předat. "Mladé Benátčany to nezajímá, protoľe to vyľaduje dlouholeté učení neľ se člověk vůbec něco naučí. A navíc jim práce rukama moc nevoní," říká k tomu Thom. A přitom zájem turistů o projíľďku gondolu po kanále neutuchá, spíą roste. Takľe radnice uvaľuje o tom, ľe vydá daląích 40 nových gondoliérských licencí. Ovąem i přes skvělé vyhlídky si je Thom vědom, ľe zde nic nedostane zadarmo. "Benátčané jsou obchodníci, kąeftmani od přírody. Pokud člověk není patřičně tvrdý, zblajznou ho zaľiva," ujią»uje.

ČTK