Saddámovi zapomenutí námořníci
 
      Mračna dýmu nad Basrou, písečná bouře a soustředěná palba v Umm Kasru. Přes noc se obě tato města u Perského zálivu dostala do centra naąich map .
 
Jejich jména ovládla celý svět - aľ po Ligurii na italské Riviéře, která se v těchto dnech rozzářila sněhobílými květy mandlovníků a lososově růľovými třeąňovými květy. Na pobřeľí Tyrhénského moře vtrhlo jaro.

V baru Savona v centru přístavního města La Spezia vąak i onoho 14. dne irácké války odpoledne dva muľi vzhlíľejí přes svůj ąálek čaje a sklenici vody vzhůru k obrazovce televize v horním rohu místnosti tak upřeně, jako kdyby válka teprve právě začala. Kdyľ se na obrazovce objeví tvář mluvčího Bílého domu Ariho Fleischera, větąí z obou mlčenlivých návątěvníků vstane, zaplatí u pokladny a vydá se do uliček starého města. Kolébavá chůze obou muľů napovídá, ľe jsou to námořníci, by» o něco starąí neľ námořníci obvykle bývají. Jsou také poněkud objemnějąí, jako lidé, kteří uľ přílią dlouho pobývají na pevnině. Jejich ąiroké kalhoty mají střih, jaký se uľ dnes v Itálii nenosí - ti dva prostě rozhodně nejsou tím, čemu se tu říká bella figura.

A přesto se proti nim na náměstí Domenica Chioda náhle vyřítí mladá ľena s mikrofonem v ruce následovaná dvěma kameramany, jako by právě ulovila filmové hvězdy. Ty by ale přece zase před publicitou neutíkaly! Vyąąímu muľi se podaří uprchnout, ten menąí ale uvázne v reportérské síti. Snaľí se alespoň přikrýt rukama obličej, pak zakrýt kameru, marně. Televizní tým ho obklopí a zasype otázkami. Jak se jmenuje? ®ádná odpověď. Odkud je? Mlčí dál. Proč nic neříká? "Tajné." Je snad z Iráku? Přikývne. "Jste z Basry, nebo z Umm Kasru?" ®ádná odpověď. ®ijete tu na korvetách? Znovu přikývne. A jinak? Co vaąe rodina? Co nám jeątě řeknete? "Nic. Daří se nám dobře. Italové jsou velmi přátelątí. Nemáme ľádné problémy. Můľeme se volně pohybovat." Kdo je platí, to samozřejmě také nesmí říci. Zasměje se: "®ivot je dobrý. ®ivot je krásný. Děkuji. Arrivederci!" A je pryč, přeběhne ulici a spolu se svým kamarádem pak kličkuje úzkými uličkami, dokud definitivně nezmizí za mříľovou bránou s nápisem Zona Militare.

Tam je vstup zakázán a pronásledování končí. Televizní reportérka je zklamaná a otrávená. Takový objev! A je z něj jen záznam mlčení a několik záběrů zezadu na prchající námořníky. Ztracený den! Podstatou objevu je skutečnost, ľe ti dva chlápci, kteří jí právě utekli, představují ąestinu posádky zbytku iráckého válečného námořnictva, které kotví tady v La Spezia - několik tisíc mil od Bagdádu - a které bezpečně uľ nikdy nezasáhne do konfliktu ve vlasti. Zbytek Saddámovy válečné flotily uľ spojenecké stíhací bombardéry potopily, jak oznámil britský vojenský mluvčí před několika dny z paluby fregaty Chatham v Perském zálivu. Saddámovi tedy zbývají jen ty dvě korvety, které kotví uľ 15 let ve spezijském přístavu s nouzovou posádkou, která je hosty italského státu. Korvety Músá ibn Nusajn a Tárik ibn Saíd jsou zbytky z větąí zakázky, kterou si Iráčané v Itálii zadali v polovině osmdesátých let. Jejich odplutí vąak pokaľdé něco zabránilo - napřed irácko- íránská válka, pak irácká okupace Kuvajtu a nakonec dosud trvající embargo OSN na zbrojní dodávky iráckému reľimu - a tak tu uvázly, jako kdysi křiľník Aurora u nábřeľí v Petrohradě.

Naposledy se větąina dvanáctičlenné posádky iráckých lodí vystřídala před ąesti měsíci. Muľům velí dva důstojníci, z nichľ jeden má dokonce admirálskou hodnost. To proto, ľe korvety se sice uľ nesmějí zúčastňovat bitev proti americké letadlové lodi Roosevelt a hrdé flotile Její královské Výsosti Alľběty II., přesto ale vedou neméně marný boj: proti pomíjivosti. Lodi, a» uľ na volném moři nebo v přístavu, nejsou totiľ nikdy nečinné. Stále rezavějí, mořská sůl na nich hlodá dnem i nocí. Aľ na častějąí vycházky na pevnou zem se tak ľivot posádky těchto dvou iráckých korvet nijak neliąí od ľivota a hlavního zaměstnání vąech ostatních námořníků: je to věčný koloběh vyhledávání zrezivělých míst, čistění, brouąení, natírání, brouąení, druhého natírání. Stárnutí svých korvet vąak ani při vąí píli nedokáľí zabránit. Jedna z korvet musela přednedávnem kvůli kontrole trupu a kýlu dokonce do suchého doku, dal se slyąet velitel správy přístavu v odpověď na znepokojené dotazy. "Od těch válečných plavidel teď uľ skutečně nehrozí ľádné nebezpečí," ujistil.

Jinak se italské úřady chovají vůči cizím korvetám právě tak, jako Berlusconiho vláda k celému iráckému konfliktu - "Itálie není země ve válce, takľe se na naąem právním postoji k (iráckým) lodím v La Spezia a jejich posádce nic nezměnilo". Přesto je vąak hned tak někdo nesmí spatřit. Hlavním vchodem vojenského areálu na Piazza Chiodo neprojde nikdo bez zvláątního povolení, a uľ vůbec nikdo, kdo by jen vzdáleně připomínal čmuchala. Kdo se ale spokojí se vzdáleným pohledem, můľe si pozůstatky iráckého válečného námořnictva prohlédnout shora, ze zalesněného pahorku nad přístavem. Jako onen italský důchodce, který tu uľ léta sedává na lavičce a pozoruje přístav a jeho zvláątní hosty. "Tam dole, ty dvě ąedé lodi vedle sebe, to jsou lodi z Iráku, které jeątě nikdy nepropluly Messinskou úľinou," říká. "Jsou tu uľ navľdy." Rychle se stmívá a ve městě i v přístavu se jedno po druhém rozsvěcují světla. Jen obě korvety u mola zůstávají temné: dva plovoucí stíny v čase

ČTK