Z historie vnitrostátní plavby(na pokračování)
 
      Přeprava zboľí po vodě sahá hluboko do historie. Je to jeden z nejlevnějąích způsobů dopravy zboľí. Tento článek pojednává o vnitrostátní plavbě v úsecích Vltava po soutok s Labem, Labe po Střekov a Labe po Kolín a to od roku 1945.
 
Po druhé světové válce vnitrostátní plavbu zajią»ovala plavidla předválečné remorkáľe a plavidla, která stát obdrľel v rámci válečných náhrad.
Tyto remorkéry byly označovány nejdříve ?R®? a následně ?P? a pořadové číslo.
Posádku těchto parníků tvořili kapitán, loďmistr, lodník, strojník a topič.
Dále byl v provozu zadokolový vlečný remorkér ?Smíchov?, který měl 9 lidí posádky.

Tento strojní park přepravoval vlečením na laně velice různorodý park vlečných člunů. Vlek byl s remorkérem spojen ( za obvyklého stavu vody) ocelovým lanem cca 100m dlouhým. Lano bylo v koncových stanicích pobráno a ručně svinuto na zádi remorkéru. Vlečné čluny byly různých typů od celodřevěných, které po vyřazení z provozu byly pouľity v Libeňském rameni jako sklad ovoce. Dále byly provozovány malé kanálové čluny smíąené stavby, tj. ocelové boky, dřevěné dno. Tato plavidla měla tonáľ 200t a 400t.

Mezitím byly stavěny nové čluny v loděnicích Ústí a Valtýřov.. Tyto čluny byly celokovové o tonáľi 600t. Tento park doplňovaly různé čluny o rozdílné tonáľi
V druhé polovině 50. Let se přepravovaly hlavně sypké substráty - uhlí, písek případně hnojiva( Labe do Kolína). Tím jak rostly poľadavky ( např. praľská Prefa, holeąovická elektrárna), začal být citelný nedostatek přepravní kapacity. V této době byl omezen a posléze zastaven provoz na Odře. Nedostatek přepravní kapacity vyřeąilo převedení části přepravní kapacity.

Z oderské plavby byly převedena tato plavidla:
Petr Bezruč později R-9, dvouąroubový motorový remorkér, 500 keff ( koní efektivních), Opava ? R-8, dvouąroubový motorový remorkér, 500 keff, Vítkovice, jednoąroubový parní remorkér, 250 keff, Bohumín, jednoąroubový parní remorkér, 250 keff, Ostrava, dvouąroubový parní remorkér, 500 keff, ®iľkov, zadokolesový parní remorkér, 500 keff, Karlín, zadokolesový parní remorkér, 500 keff, Karviná, jednoąroubový parní remorkér, 170 keff.





obr.1: zapřahování člunů po nakládce v Ústí, obr. 2: remorkér "P-17" zimní stání přístav Mělník

S těmito remorkéry byly přeřazeny téľ čluny, o kterých nejsou údaje . Pro informaci uvádím údaje o výkonech některých typů remorkérů: plavidla řady ??R®? a ?P? od 120 keff do 220 keff např. zadokolesový parní remorkér Smíchov, 500 keff.
Plavidla, která byla udrľována v provozuschopném stavu, bylo třeba zauhlovat pravidelně 1x týdně. U malých parníků cca 10z uhlů. U velkých parníků 20t 1x týdně. Za velké vody a za zhorąené kvality uhlí bylo nutno zauhlovat častěji. Voda do kotle se brala z řeky neupravovaná. Vzhledem k této kvalitě bylo nutno kotel periodicky odkalovat. Provozní náklady nebyly vysoké, do skladu se chodilo odebírat cídící vlnu, mazací tuky, petrolej ( svítilo se petrolejem), dále palubní a strojní inventář, na které byl nárok.

Příątě pokračování o motorových lodích.

Jiří Zeis