Mořská nemoc stále aktuální
 
      31.prosince - ®ivot na moři byl vľdy svázán s řadou útrap. Jiľ v dobách před Kolumbem se námořníci potýkali nejen s mořskými proudy a vícehlavými příąerami, ale i bezohledností kapitánů, kteří neabsolvovali manaľerské kurzy dneąního typu a jen s obtíľemi zvládali rozmary počasí
a posádky.
 
Tyto podmínky vydrľeli jen skutečně odolní jedinci. Ostatně přirozený výběr nedovolil slabým povahám dlouhodobě přebývat na palubách lodí. I kdyľ v touze po dobrodruľství se nechávali najímat jako řadoví členové posádek, přirozený výběr udrľoval odbornou zdatnost vracejících se námořníků na vysoké úrovni. (Kdo zaľil nostalgii námořního pohřbu, dá mi jistě za pravdu).
Přesto se ani těm nejodolnějąím jedincům nevyhýbala řada nemocí, kurdějemi počínaje a mořskou nemocí konče. S kurdějemi si moderní vitamínové preparáty poradily, mořská nemoc (nemoc námořníků - odborně cirhóza jater) je stále postrachem řady posádek.
V námořních kurzech se dozvíme základy chování v extrémních podmínkách. Adeptům je vątěpováno, ľe trosečníci neumírají hladem, ale na dehydrataci. Zkuąební komisaři kladou důraz předevąím na bezpečnost provozu na moři. Proto se klade důraz na pravidla míjení plachetnic a bezpečnost posádek, tedy boj s dehydratací. ®e se otázka bezpečnosti bere váľně je vidět při zaváľení zásob do lodí před vyplutím. Kaľdá plachetnice, přestoľe je vybavena několikasetlitrovým tankem na vodu, je doplňována tekutinami nad předepsaný limit.

Kaľdá loď má předepsanou hierarchii posádky, obvykle bývá jasné kdo je kapitán a kdo si na něj pouze hraje. To zabezpečuje dělbu práce na lodi. Častou chybou u nesehraného týmu je, ľe se ztrácí rozdíl na niľąích úrovních a kaľdý chce stihnout vąechno. Tento stav se můľe profilovat aľ do akutního, někdy i do chronického stadia mořské nemoci. Nastupující stav bývá často přehlédnut, nebo bagatelizován, protoľe se obvykle vyskytuje u vąech členů posádky. Projevuje se typicky nevolností, nutkáním ke zvracení, bledostí v obličej.
Akutní stadium mořské nemoci pak přechází v chronický stav, odborně diagnostikován jako cirhóza jater. Hovoří se pak o závislosti a doporučuje se odborné léčení. Závislost je pak důvodem, proč se řada skipperů, by» i nedoléčených, opět vrací na moře.

Tento článek si klade za cíl informovat předevąím laickou veřejnost a napomoci včasné diagnóze mořské nemoci.

Akutní stadium se projevuje stavem, kdy postiľený jedinec jiľ není schopen se sám o sebe postarat. Lékaři v takových případech doporučují postiľeného uloľit do stabilizované polohy, ale nikdo dostatečně nezdůrazňuje, ľe je ji třeba provádět pouze na levém boku. Jinak můľe dojít k otlaku ztvrdlých jater a dlouho se hojícím ranám na kůľi. Následující obrázky dokumentují jak se můľe viditelným způsobem projevit na kůľi otlak od ztvrdlého orgánu.





















Ztvrdlý orgán ?kamenná játra? s ohledem na své umístění v břiąní dutině, výrazným způsobem poruąuje rozloľení hmotnosti. To vede pak ke známým projevům počínající mořské nemoci, ztráta stability ? námořnický krok. Vąimněte si vyklenutí břiąní dutiny a následného posunutí těľiątě těla.






















Platí, ľe dlouhodobý nedostatek příjmu tekutin (dehydratace) vede k tvorbě ledvinových kamenů. Naopak dlouhodobý zvýąený příjem tekutin vede k projevům mořské nemoci (cirhóze jater).





































První pomoc při akutních projevech mořské nemoci

Základním pravidlem je klid na lůľku či v kajutě. Nedoporučuje se v takových stavech postiľeného dále stresovat úkoly (navigace, refování plachet). Řada frekventantů kurzů námořní plavby zcela automaticky zaujímá stabilizovanou polohu v sedě. Správné provedení ukazují následující obrázky.





















Správně provedená stabilizovaná poloha vsedě. V této poloze lze zůstat libovolně dlouho. Omezení jsou dána jen prostorovými moľnostmi lodi a počtem postiľených členů posádky.





















Obrázek ukazuje důsledek nesprávně ordinované předchozí léčby (stabilizovaná poloha vleľe na pravém boku). Dobře patrné jsou otlaky vzniklé projekcí ztvrdlých jater na povrch kůľe pravého boku. Skipper byl po přistání předán na doléčení do domácího oąetření.

Správné zvládání projevů mořské nemoci lze nacvičit během prvních dnů plavby organizovaným ąkolením posádky. Tento přístup se ukázal jako dostatečný. Ze zkuąeností řady lodí se ukazuje, ľe informovaná posádka je nastupující stavy schopna zvládat zcela samostatně a cizí pomoc obvykle není nutná.

Přehledová tabulka obsahu vody v různých nápojích

	Procentuální zastoupení vody[%]
Voda	100
Pivo	96
Víno	89
Rum, vodka	60

Z tabulky je zřejmé, ľe i v rumu je stále 60% vody. Toho si je dobře vědoma větąina skipperů. Lékaři namítají, ľe alkohol odvodňuje. To je pravda a můľe skutečně nastat případ, kdy vypitá tekutina bude v zápětí vyloučena. Mnohdy je to boj s časem. Je třeba pít rychleji neľ je rychlost vylučování tekutiny organismem. Tak např. při vypití jedné lahve vodky dojde k vyloučení vody organismem. Ztracené tekutiny je třeba následně doplnit vypitím daląí lahve. Ostatně to je věc dobře známá. ®ádný skipper nebude ochoten vypít přílią velké mnoľství vody. Piva či vína vypije podstatně více. Přesto mnohdy trpí deficitem vody a to následně vede ke kontinuálnímu doplňování tekutin během celé plavby, mnohdy nad míru, kterou by bylo ochotno akceptovat jeho okolí na pevnině.

Doufám, ľe uvedený článek pomohl alespoň částečně objasnit projevy mořské nemoci a čtenáři si tak mohou udělat lepąí představu co to znamená, kdyľ nám skipper řekne, ?měl jsem mořskou nemoc, obracelo mi to vnitřnosti naruby?.

Ing. Ladislav Sieger, CSc., foto autor