Karibský sen
 
      30. září - Za zamlľenými okýnky se pomalu míhá naąedlá krajina pokrytá rozbředlým sněhem a holé větve stromů lemují silnici. Ve zkřehlém ranním ąeru se pomalu probíjíme zledovatělou, ucpanou dálnicí směrem k letiąti.
 
Za zamlľenými okýnky se pomalu míhá naąedlá krajina pokrytá rozbředlým sněhem a holé větve stromů lemují silnici. Ve zkřehlém ranním ąeru se pomalu probíjíme zledovatělou, ucpanou dálnicí směrem k letiąti. Je konec listopadu a my máme za sebou několik hektických dní plných stresu, balení a zařizování na poslední chvíli. Kdyľ ale po odbavení procházíme tunelem do trupu letadla, dveře kanceláří se za náma definitivně zavírají a v jednom kuse zvonící telefony zůstávají hluboko pod námi. V příątí chvíli uľ nos Boeingu proráľí ąedým a ponurým příkrovem zimních mraků a my se vyhoupneme do slunce.

Hřejivé zlaté paprsky a modrá obloha nás teď bude provázet po celé dva týdny ? navzdory nepříjemným předpovědím počasí pro Evropu. Míříme totiľ přímo do srdce tropického ráje ? na karibské ostrůvky Malých Antil, kde nevlídná a dlouhá zima nemá ľádnou moc. Je nás dohromady ąest ?taľných ptáků? a během letu, kdy deset kilometrů pod námi ubíhají zdánlivě nekonečné vody Atlantského oceánu si vyměňujeme představy o průběhu naąí nastávající dovolené. Protoľe fantazii se meze nekladou a scénář klasického polehávání na pláľi se nám zdál poněkud fádní, rozhodli jsme se splnit si své dětské sny o dobrodruľství a podniknout plavbu na plachetnici. Vzhledem k faktu, ľe jsme vąichni obyčejní suchozemci a o jachtu nikdo z nás zatím ani nezavadil, rozvíjí se poměrně zapálená diskuze o tom, jaké to bude, co vąechno uvidíme a navątívíme a jak se nám vlastně bude na vlnách spát. Panuje vąeobecný názor, ľe v tomhle ohledu nám nejspíą pomůľe prostředek generacemi prověřený ? vyhláąený karibský rum. Mě osobně tedy nejvíc zajímá, zda budu vůbec schopna normálně se najíst, aľ se to trochu zhoupne a jestli se tím pádem můj pobyt na lodi nepromění z vysněné pohádky spíą v noční můru?

Letadlo pomalu začíná ztrácet výąku a nad sedadly poblikává pokyn, aby se cestující připoutali. Malý černouąek v řadě před náma tahá mámu za rukáv a ukazuje prstem z okýnka: ?Regard, Maman, regard!? Kouknem taky a opravdu ? v tyrkysově modré vodě jako drahokam září nádherný ostrůvek: svěľe zelené kopce ve vnitrozemí, zlaté pláľe v zátokách. Martinique ? začátek naąeho dobrodruľství!
Poté, co konečně vycházíme z klimatizované haly letiątě ven, úplně nás ohromuje vlhký tropický vzduch, slastné teplo a slaná vůně moře. Daląí úľas na nás čeká na nábřeľí městečka Le Marin, v jehoľ spleti doků a mol na nás někde čeká loď. Barvité turistické středisko ?tropické Francie? s kostelem ze 16. století, řadou restaurací a barů plných zdejąí energické muziky, je ale předevąím domovem jedné z největąích marín ve Východním Karibiku. Dokonale chráněná zátoka na jihu ostrova, z níľ vyrůstá doslova les stěľňů ? v úhledných řadách u mol jsou tu vyrovnány stovky lodí ? klasické plachetničky, dvojstěľníky, katamarány i motorové jachty a bezpočet plavidel stojí opodál jen tak na kotvě. Na kterépak z nich se třepotá česká vlajka? Na kterépak z nich uľ zítra vyplujeme za sluncem?

V maríně je ľivo, desítky gumových člunků křiľují hladinu vąemi směry a nechávají za sebou mělké brázdy zpěněné vody. V dohodnutou hodinu se potkáváme s usměvavými majiteli lodě ? kapitánem Honzou a první důstojnicí Zuzkou. Mladý sympatický pár, co má se ľivotem na moři nemalé zkuąenosti ? po vodách Karibiku se uľ plaví bezmála sedm let a místní ostrůvky tedy znají ?jako svoje boty?. Dozvídáme se od nich, ľe místní předpověď počasí na příątí dny vypadá slibně a tak s očekáváním nakládáme zavazadla do malého člunu, který nás má přepravit k zakotvené lodi. Musíme jet sice nadvakrát, protoľe vąichni se i s věcmi dovnitř nevejdeme, ale člun je rychlý a stabilní a tak to není ľádný problém.

Jediný zádrhel nastává v okamľiku, kdy se máme přelodit z jednoho plavidla na druhé ? kaľdé se totiľ na vodě pohupuje ve zcela jiném rytmu a přestup tudíľ vyľaduje notnou dávku soustředění a odvahy. Nakonec jsme ale vąichni se smíchem na palubě a konečně máme moľnost prohlédnout si loď, která se na čas stane naąím domovem. Elegantní, 13 metrů dlouhá plachetnice jménem ?Domino? se v mírném větříku jenom zlehka pohupuje, coľ překvapivě vůbec není nepříjemné. Spíąe naopak. Zvědavě okukujeme lanoví, ráhno, sbalené plachty, kormidlo i nejrůznějąí navigační přístroje. Ocitli jsme se ve zcela jiném, neznámém světě. Kapitán nás odvádí dolů do podpalubí s prostorným, vkusně zařízeným salonem a kuchyňkou, kde nás zasvěcuje do takových specialit ľivota na moři jako je výkyvný sporák pro vaření na houpajících vlnách, náąlapná pumpa na slanou vodu ve dřezu anebo lodní záchod.

Poté, co jsme se zabydleli a v kajutách si vybalili kufry, scházíme se opět nahoře na palubě nad skleničkou místního martinického rumu. Pomalu se chýlí k večeru a v kokpitu na zádi, vyloľeném týkovým dřevem se sedí příjemně. Ochlazuje nás mírný večerní vánek, který s sebou odnáąí tropické horko, vlnky občas zaąplouchají kolem boků lodi, rum sladce voní po cukrové třtině? a kdyľ potom začne padat ąero, na břehu se rozsvěcují světýlka a na nebi hvězdy ? dokonalé romantice nechybí uľ vůbec nic.

Daląí den se probouzíme do jasných barev karibského rána ? prostor si dělí zářivě modrá, smaragdově zelená a zlatá. Hned po snídani Honza startuje motor, zarachotí řetěz vytahované kotvy a my zamíříme do nedaleké zátoky u městečka Sainte Anne. Pod palmami na pobřeľí se táhne dlouhý pás bílého písku a voda je tu neuvěřitelně průzračná. S poľitkem skáčeme do moře přímo ze zádi lodě a nemůľeme se nabaľit té pohody ? opalování na palubě, procházky po pláľi i uličkami malého městečka? Evropa je tisíce mil daleko a stejně vzdálené jsou i povinnosti vąedních dnů i ątiplavý mráz.

V Sainte Anne je tak krásně, ľe se nám druhý den skoro ani nechce zvednout kotvy, ale je třeba přesunout se dál k severu ostrova. Po asi tříhodinové plavbě na motor zastavujeme v přístavu ve Fort de France ? hlavním městě Martiniku, známém taky jako Paříľ Antil. Moderní prosperující centrum obchodu a turistiky s prosklenými, mnohapatrovými budovami a čtyřproudovou dálnicí je ideálním místem k nakoupení zásob na cestu do méně rozvinutých zemí Karibiku ? seľenete tu vąechno, co je třeba. Po krátké prohlídce města a nezbytných nákupech se vracíme zpátky na loď a vyráľíme dál podél břehů ostrova. Scenerie se pomalu mění a zlatavé pláľe střídají kopce porostlé hustou buąí, aľ nakonec dorazíme do St. Pierre, rozkládajícímu se pod úbočím sopky Mont Pelée ? nejvyąąím vrcholem Martiniku.

Ačkoli impozantní sopka tvoří městu fantastické pozadí, byla vlastně příčinou jeho úpadku, kdyľ roku 1902 explodovala a zasypala St. Pierre lávou a ľhavým popelem. Z úzkých uliček dnes pozapomenutého rybářského městečka dýchá koloniální historie ? kdysi bývalo významným obchodním střediskem oblasti, o čemľ svědčí polorozpadlé ruiny mohutných kamenných budov, systém schodią» klesajících k moři a hlavně velkolepý amfiteátr, z něhoľ bohuľel zbyly jen trosky. Stojíme v centru kruhovitého prostoru a přes zbytky masivních zdí se díváme na svahy, po kterých sem před sto lety proudila ľhavá láva. Na dně zátoky dodnes leľí vraky několika lodí, co se tehdy při výbuchu potopily. Při koupání na černé sopečné pláľi v jemném písku nacházím modrobílý, do kulata ohlazený střep porcelánu ? prý nádobí některého z vraků, tak si s sebou odnáąím kousek z místní kouzelné atmosféry.

Čtvrtého dne mě probouzí vrčení motoru a houpání lodě. Rozespale vylézám z kajuty do kokpitu, abych se rozhlédla ? St. Pierre se za námi zvolna propadá do ranního ąera a před námi se otvírají zvlněné vody Dominického kanálu. Za chvíli uľ klidnou zátoku necháváme za sebou a před přídí Domina se začínají zvedat vlnky. Zuzka s Honzou se pouątí do práce a nad hlavami se nám pomalu rozvinuje plachta. Vinčny se otáčí, lana vibrují a zpívají, plachty se krátce zatřepou, neľ se do nich opře vítr a pak ? loď sebou lehce trhne a začne se naklánět na jeden bok! Několik ąokovaných vteřin mi trvá, neľ pochopím, ľe se pohyb ustálil a zastavil, ľe plachetnice se poloľila do větru a majestátně začala klouzat z vlny na vlnu. V příątím okamľiku Honza vypíná motor a kolem se rozhostí povznáąející ticho, ruąené jenom tichým ąploucháním vody o příď a svistem větru v lanoví. Neuvěřitelný klid padl na vąechno okolo nás a já stěľí můľu dýchat. Nepopsatelná nádhera mi svírá hrdlo, kdyľ nám vysoko nad hlavou zakrouľí fregatka, pátrající po hejnu ryb. Mé euforické pocity se vąak rychle vytrácejí při prvním návalu horka a brzy blednu. Zběsile polykám, ale můj ľaludek si soustavně stěľuje na neobvyklý, kombinovaný pohyb nahoru-dolů, ze strany-na stranu na otevřeném moři. Naątěstí mě zachraňuje kapitán tím, ľe mě jmenuje hlavní kormidelnicí. Sotva jsem se za kormidelní kolo postavila, pocit nevolnosti ustupuje. Vděčně se soustředím na obzor a na udrľování směru podle kompasu před sebou a brzy si opět vychutnávám ranní slunce a vítr ve tváři.

Čím více se vzdalujeme od Martiniku, tím zřetelněji se v oparu nad obzorem rýsuje hornatý ostrůvek napůl skrytý v mracích. Okolo poledne uľ objíľdíme skalnatý výběľek, který formuje nejjiľnějąí cípek Dominiky ? ostrova, který se svými 70 000 obyvateli působí oproti půlmilionovému Martiniku dojmem, jako by tu Kolumbus byl teprve včera. Proplouváme kolem maličkých vesniček vtěsnaných mezi horami a mořem v dostatečné blízkosti, abychom si mohli prohlédnout barevné domky a boudy z vlnitého plechu, natřené jasnými barvami, před kterými na převrácených loďkách sedí rybáři a spravují sítě. Úzká silnička se vine těsně podél pobřeľí, aby se vzápětí vyąplhala vysoko do úbočí kopců, obeąla skalisko či útes a vrátila se zpátky k moři. Kromě několika roztrouąených vesniček podél břehů tady není vidět nic, neľ ąpičaté a rozeklané vrcholy, porostlé neprostupnou zelení tropického deątného lesa. Břeh kolem nás zvolna ubíhá a před námi se objevuje shluk o něco hustąího osídlení ? hlavní město Roseau. Několik hotýlků pro milovníky zdejąí panenské přírody tu představuje ekvivalent rozsáhlých resortů obvyklých jinde v Karibiku. Kotvíme u jednoho z nich a jedeme na pevninu. Ta se nám sice po přeplavbě kanálu jeątě chvíli houpe pod nohama, po pár krocích se ale ustálí a my se vydáváme na obhlídku města, zatímco Honza se Zuzkou míří na celnici vyřizovat formality. Sraz si dáváme na trľiąti s nepřeberným mnoľstvím tropického ovoce ? nakupujeme ananasy, malé červené banány, avokáda, manga a taky limety, které se skvěle hodí do bílého rumu.

Ten večer si dáváme brzo dobrou noc, protoľe zítra nás čeká náročný den ? celodenní horská túra k Boiling Lake ? vulkanickému vroucímu jezeru, druhému největąímu svého druhu na světě. Túra divokou přírodou je naprosto okouzlující ? úzký skalní kaňon s ledově studenou říčkou, deątný prales s obřími helikoniemi, údolí plné dýmajících sopečných průduchů a konečně i samo jezero, tajemně zahalené kotouči horké páry. Je to ale taky dlouhý vyčerpávající výlet a tak jsme rádi, ľe si následující den v klidu můľeme uvolnit ztuhlé svaly plaváním a ąnorchlováním na Champagne Beach, kde ze dna moře pod tlakem unikají plyny v podobě tisíců drobných bublinek jako ze ąampaňského.

Dostatečně odpočinuti brzy zrána vyráľíme na rozeklané východní pobřeľí Dominiky ? k velkolepému vodopádu Victoria Falls. Kromě osvěľujícího koupání v tůni přímo u paty vodopádu je na programu taky oběd u místní komunity rastafariánů, z čehoľ se vyklubal nezapomenutelný záľitek. Hlavní chod, doplněný spoustou čerstvého ovoce a chlebovníkovými ořechy vařenými v kokosovém mléce, sestává výhradně ze surovin nasbíraných v buąi či okolo řeky a je servírovaný v miskách vydlabaných z plodů tropického stromu. Jíme lľícemi vyřezanými z kokosových skořápek. Mojľíą, hlava klanu s proąedivělými dredy, padajícími aľ pod záda, se s námi srdečně loučí a my se vydáváme nazpět do Roseau, kde nás čeká Domino, aby nás přepravilo do daląího přístavu na severu ostrova.

V chráněné zátoce u Portsmouthu si půjčujeme kajaky a necháváme se domorodým rybářem vést na malou ukrytou pláľ, která je přístupná jen po vodě. Zřejmě proto jsme tu sami a krásné korálové útesy a napůl zatopenou jeskyni máme jen a jen pro sebe. V daląích dnech jeątě stihneme procházku mezi banánovými plantáľemi v teritoriu barevných endemických papouąků, plavbu na pramici mezi pokroucenými kořeny stromů tajemné Indian River a výąlap podél jedné z řek do zeleného přítmí buąe okolo kakaovníků a divokých stromů muąkátového oříąku.

Ale čas bohuľel běľí, náą pobyt se neúprosně krátí a tak se jednoho dne najednou loučíme s tímhle rájem na zemi, z paluby připíjíme pohostinné Dominice na zdraví a za chvilku uľ zase vyplouváme k jihu, na Martinik. Sotva se dostaneme kousek od ostrova, rozbalujeme plachty. Tentokrát uľ nás náklon lodě neděsí a ani mořská nemoc se nehlásí tak zběsile a tak si uľíváme jiskřící hladiny a opojného větru.

Navíc se na nás usmálo ątěstí a nástraha taľená na vlasci za lodí přilákala pěkného tuňáka, kterého Honza obratně přitahuje k zádi a v momentě se lesklá ryba mrská na palubě. Neptun nám zůstává nakloněn i po zbytek cesty, vane příznivý vítr a tak po zakotvení ve starém známém St. Pierre oslavujeme francouzským vínem a skvělými steaky na pepři z čerstvého tuňáka?

Zbývají nám poslední dva dny, kterých náleľitě vyuľíváme k vodním radovánkám na bílých pláľích a prohříváním se v paprscích tropického slunce, neľ se musíme definitivně rozloučit s Dominem a jeho posádkou před návratem do studené Evropy. Pláč mám málem na krajíčku, kdyľ s kufry v rukou vystupujeme v Le Marin na břeh a nejsem jediná, komu se v očích lesknou slzy. Loučení se svobodou ľivota na plachetnici je těľké, slibujeme si, ľe se někdy, někde zase vąichni sejdeme na palubě.

Zatím si s sebou domů odváľíme hromady fotek, záľitků a drahocenných vzpomínek a potají budeme snít o tom, ľe uľ za rok, za dva moľná opět vyplujeme za sluncem ? vľdy» v Karibiku přece čekají celé desítky ostrovů a ostrůvků ? kaľdý jiný, vąechny krásné ? stačí jen natáhnout ruku a dotknout se vlastních přání?

autorka:
Hana Málková

www.caribbeanholiday.cz.